Článek
Do latinskoamerické oblasti dorazila v úterý největší letadlová loď světa USS Gerald R. Ford. Informoval o tom Pentagon. S tím se přiblížily tisíce amerických vojáků k Venezuele, státu, proti kterému už několik týdnů nevylučuje úder šéf Bílého domu Donald Trump.
Spojené státy už od září podnikají v Karibském moři a Tichém oceánu údery proti údajným člunům pašeráků drog. Zemřelo při nich nejméně 76 lidí. Trump už v říjnu také potvrdil, že povolil CIA provádět tajné operace na venezuelském území. Washington tvrdí, že venezuelský režim Nicolase Madura se podílí na pašování drog do Spojených států.
Trump se nevyjadřuje jednoznačně o tom, jakou podobu by americký zásah proti Venezuele mohl mít. Nevyloučil pozemní akci. Stejně tak neřekl jasně, ani jestli by jeho cílem bylo jen zničení sítě pašeráků drog nebo přímo svržení Madurovy vlády. V jednom z rozhovorů ale prohlásil, že jeho dny jsou sečteny.
Americký deník The Washington Post s pomocí bývalých amerických i venezuelských vojenských představitelů vytipoval lokality, na které by se americký úder mohl zaměřit. Může jít o široké spektrum vojenských cílů od venezuelských základen po laboratoře na výrobu drog a tajné přistávací dráhy.
Možné cíle i reakce režimu
Výběr cílů se odvíjí od toho, jestli by se Spojené státy zaměřily jen na drogové kartely, nebo na celý režim. V obou případech se dá očekávat cílení na objekty s dvojím užitím, což jsou vojenská letiště, která vláda povoluje kartelům používat k pašování drog.
Hlavní vojenské základny Venezuely.
Trumpova administrativa pak může argumentovat, že mezi oběma skupinami cílů není rozdíl, protože aktivity režimu Nicolase Madura a kartely jsou úzce provázané.
„Vojensky je nicméně tento rozdíl důležitý, protože před ustavením nové vlády je nutné eliminovat pravidelné vojenské síly, které může Madurův režim nasadit. U kartelů tomu tak není,“ poznamenávají v textu pro americký think tank Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSID) analytici Mark Cancian a Chris Park.
Jak už Seznam Zprávy dříve popsaly, západní tajné služby tvrdí, že Maduro je součástí takzvaného Kartelu Sluncí pod vedením současného venezuelského ministra vnitra Diosdada Cabella. Název odkazuje na zlaté výložky generálů a plukovníků venezuelské armády, která se má na obchodu s drogami aktivně podílet a obohacovat se na něm.
Venezuelský režim to odmítá s tím, že jde o pouhou západní propagandu a snahu zdiskreditovat socialistickou revoluci spuštěnou už před čtvrt stoletím.
Kartel Sluncí
Název popisuje skupiny ve venezuelských ozbrojených silách, které jsou zapojené do široké škály trestné činnosti, včetně pašování benzinu, nelegální těžby a dalších korupčních schémat – zejména obchodu s drogami.
Kartel funguje jako volná síť buněk v armádě, námořnictvu, letectvu a národní gardě, od nejnižších po nejvyšší hodnosti.
Bývalý admirál Jim Stavridis, který velel americkým silám v regionu v letech 2006 až 2009, se domnívá, že USA do války s jihoamerickou zemí nevstoupí.
„Očekávejte přesné údery proti drogovým cílům a vojenským kapacitám. Pokud to nebude mít požadovaný efekt, pak i proti vedení,“ řekl Stavridis v rozhovoru pro The Washington Post. Dodal, že takový scénář by vyžadoval rozsáhlé údery proti venezuelské infrastruktuře.
Podle bývalých agentů americké agentury pro boj s drogami a venezuelských důstojníků by USA mohly zasáhnout letiště a přístavy využívané pašeráky drog, zejména ve státech Apure, Catatumbo a Sucre. Pašeráci často nakládají kokain v blízkosti „parkovišť“, kde přistávají letadla ze střední Ameriky a přebírají si náklad.
„Ekonomické a infrastrukturní cíle, jako rafinerie, nebudou zaměřeny, protože administrativa bude plánovat krátkou válku,“ soudí zmínění analytici Cancian a Park. Krátkou válku by podle nich nemohla nijak ovlivnit ekonomický potenciál země. Navíc Washington by nejspíš chtěl, aby nová vláda byla schopná rychle zahájit vývoz ropy.
Vojenská a partyzánská obrana
Na možnost války se připravuje i Venezuela. Začala rozmisťovat zbraně pro případnou obranu, včetně ruských protivzdušných systémů S-300 a přenosných raket Igla. Informovala o tom agentura Reuters s odkazem na zdroje obeznámené s plány a uniklými dokumenty, do kterých měli novináři možnost nahlédnout.
Podle zdrojů Reuters vláda také připravuje strategii „partyzánského prodlouženého odporu“, která počítá s více než 280 menšími jednotkami využívajícími sabotážní taktiky.
Prezident Maduro pravidelně vystupuje ve státní televizi, kde prezentuje vojenskou techniku a varuje před riziky invaze.
Podle analytika Andreie Serbina Ponta však nejde o projev reálné síly, ale o snahu odstrašit protivníka hrozbou chaosu.
„Vláda se snaží naznačit, že zbraně by se v případě útoku mohly dostat do rukou ozbrojených skupin, paramilitantů či bývalých vojáků, což by zvýšilo nestabilitu,“ řekl Serbin pro Reuters.
Venezuelské plány podle agentury počítají s tím, že tamní armáda by nemohla americkým silám dlouho vzdorovat. Trápí ji chabý výcvik, nízké mzdy i stárnoucí vybavení. Někteří velitelé jednotek dokonce údajně musí jednat s místními výrobci potravin, aby zajistili svým vojákům dost jídla, protože vládní zásoby nestačí.
I proto Caracas zvažuje také použití druhé strategie vzdoru nazývané „anarchizace“. Ta podle opozice a bezpečnostních zdrojů spočívá ve využití zpravodajských služeb a ozbrojených příznivců vládní strany k vyvolání chaosu v ulicích metropole. Odborníci ale považují šance těchto plánů na úspěch za nízké.
Maduro se snaží udržet loajalitu armády tím, že důstojníkům přiděluje vládní funkce. I přesto panuje nespokojenost kvůli špatným podmínkám, a v případě konfliktu hrozí dezerce. Prezident tvrdí, že osm milionů civilistů je připraveno bránit zemi v milicích, ale analytici odhadují, že do ozbrojených akcí by se reálně zapojilo jen několik tisíc lidí.
Vojenské základny Spojených států v oblasti Karibiku.
Riziko chaosu a dopad na obchod s drogami
Už zmíněné washingtonské Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) varuje, že vojenský zásah by mohl Venezuelu destabilizovat. Snadno by se mohlo stát, že případná nová vláda by nedokázala získat kontrolu nad celým územím.
Většina populace Venezuely žije podél severního pobřeží a v bezprostředně přilehlém vnitrozemí. Mocenská centra tak jsou zranitelná vůči americké námořní a pozemní síle.
Rozložení obyvatelstva však zároveň představuje problém pro případnou poválečnou vládu. Rozsáhlé oblasti na jihu jsou řídce osídlené, zasahuje tam Amazonský prales, a kontroly nad územím by se mohly chopit různé kartely, partyzánské skupiny a gangy.
Podle CSIS nelze vyloučit ani rozdrobení současné opozice. Ta by sice vzhledem ke své podpoře mezi obyvatelstvem dosáhla mezinárodního uznání své vlády, ale některé skupiny spojuje jen odpor vůči Madurovi. „Je zásadní rozdíl mezi tím být v opozici a být vládou,“ poznamenávají analytici Cancian a Park.
Při dělení moci by se opozice mohla rozštěpit, případně ji mohou rozdělit kompromisy, ke kterým by musela nevyhnutelně přistoupit po nástupu k moci.
Podle bývalých amerických představitelů by případné útoky na venezuelské území navíc tok drog zásadně neomezily. Většina kokainu na trhu pochází z Kolumbie a směřuje do Evropy, nikoli do USA.
„Myslet si, že útoky zastaví pašování drog, je nesmysl,“ uvedl pro The Washington Post jeden z bývalých generálů.
Po případných amerických útocích by se do situace pravděpodobně diplomaticky zapojily třetí strany, například Brazílie, Organizace spojených národů či Organizace amerických států, které by nabídly zprostředkování jednání mezi Washingtonem a Caracasem.
Trumpova administrativa by mohla mediaci přijmout, podobně jako u příměří v Gaze, a slibovat si, že díky útoku donutí Madurův režim k nějakým ústupkům.
