Článek
Jana Poloni se do Venezuely provdala v roce 1973. Na Venezuelu té doby, do které přišla, vzpomíná jako na zemi v absolutním rozmachu, jak v průmyslové, tak v kulturní oblasti. „Venezuela se jako jedna z mála jihoamerických zemí podobala Spojeným státům. Měli jsme technologii, byly dálnice,” říká Poloni a vyzdvihuje rok 1974, kdy do prezidentského úřadu nastoupil Carlos Andrés Peréz: „Byl to moderní, sociálně cítící člověk.”
Jako nejhorší milník naopak vnímá Poloni rok 1999, kdy se k moci dostal prezident Hugo Chávez. Ten začal v zemi do praxe zavádět „socialismus 21. století“. „Možná měl dobrou ideu a chtěl něco změnit, ale směr, kterým se dal, to byla tragédie,” tvrdí Poloni. Nástup Nicoláse Madura v roce 2013 označuje za další ránu, kterou optimističtí Venezuelané nečekali. „Začali jsme mít strach o naše životy. S krizí přišlo také nebezpečí,” vysvětluje Poloni, proč zemi, kterou stále bere jako svůj domov, opustila. „Za posledních osmnáct let bylo 280 tisíc lidí zavražděných na ulicích.”
Svým přátelům posílala peníze, ti už je ale nechtějí – nemají žádnou hodnotu. Při svých návštěvách vozí kufry jídla a celníci zavírají oči. Naposledy navštívíla Venezuelu loni v prosinci: „Je hlad. Je bída. Nejsou léky. Děti umírají na ulicích, svět se na to dívá, nikdo nic nedělá,” říká. „Lidé večer nikam nechodí, v šest večer už každý sedí doma a kouká se maximálně na televizi, která mu nic neřekne. Jediný zdroj informací je internet, když jde elektrika,” říká Poloni, která teď se svými přáteli zůstává v kontaktu přes zprávy na WhatsAppu.
Přesto neztrácí naději a věří, že prozatímní prezident Juan Guaidó, kterého uznaly státy po celém světě včetně Česka, porazí Madurův režim po dobrém. „Myslím, že Guaidó ví, co dělá, je inteligentní a vystudovaný – nová generace, kterou Venezuela potřebuje. Určitě má strach i o svůj život.”
Na otázku, kde vidí Venezuelu za pět let, Poloni odpovídá, že nikde. „Ti lidé potřebují všechno, tam není nic. Budou začínat z nuly. Myslím, že se toho nedožiju, ale věřím, že jednou můj syn přijede do své země a bude ji obdivovat.”
