Hlavní obsah

10 tisíc dětí v Česku zmizelo z dohledu. Učitelé o nich nevědí vůbec nic

Foto: Getty Images

Velká část škol stále přehlcuje žáky učivem.

Reklama

Školy se po roce od prvního uzavření v distančním vzdělávání výrazně zlepšily. Přesto přetrvává řada potíží. Minimálně 10 tisíc žáků zcela zmizelo ze vzdělávání. Desetina ředitelů pak své školy dostatečně neřídí.

Článek

Jaro nějak přečkáme. Na podzim se zase rychle otevřeme. V lednu už nás nezavřou. Zhruba takhle přemýšlela část ředitelů škol, která ještě ani v únoru letošního roku nezačala s online výukou. Takových škol jsou v Česku asi 2 procenta, tedy přes 150. Zjistila to Česká školní inspekce v pokračujícím šetření úrovně distanční výuky.

„Tyto školy online vzdělávání nerealizují, přestože žáci i učitelé pro to mají vytvořené materiální podmínky i zajištěnou konektivitu,“ říká ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal.

Samozřejmě to ale také z opačného pohledu znamená, že 98 procent škol zapojuje své žáky do výuky prostřednictvím živých přenosů. A pozitivních zpráv o českém školství je v šetření celá řada – významně se podařilo zlepšit technické zázemí škol, méně zkušení učitelé dohnali manko v práci s digitálními technologiemi, 20 procent pedagogů proměnilo způsob hodnocení a na pětinu se snížil počet žáků, kteří se do online hodiny nemohli připojovat kvůli technickým obtížím.

Stále ale tedy zůstává asi 50 tisíc žáků, kteří se vzdělávají pouze formou zadávání úkolů, případně konzultací. A o minimálně 10 tisících dětí nemají učitelé od jara žádné zprávy. „Za uplynulé pololetí tohoto školního roku se situace nijak významně nezměnila. Naopak těch 10,5 tisíce dětí zcela mimo vzdělávací systém můžeme považovat za spodní hranici toho kvalifikovaného odhadu,“ dodává Zatloukal.

Velkou roli v tom hrají sociální poměry. Česko má oproti jiným zemím obrovskou závislost vzdělání na rodinném zázemí, což se v době uzavřených škol jen znásobilo. Ze zjištění České školní inspekce ale také vyplývá, že existují stovky a možná i tisíce žáků, kterým škola prostě ani nedala šanci se z domova kvalitně vzdělávat.

Co dělá ředitel?

To přitom přímo souvisí s další údajem – téměř 10 procent ředitelů ani rok po prvním uzavření škol nezačalo svůj pedagogický sbor řídit. To je 550 základních nebo středních škol, kde se učí bez alespoň základní koordinace. Na jaře to byla třetina ředitelů.

„Na některých školách přetrvávala nedostatečná koordinační role, kterou měl plnit ředitel školy. Podpora pro učitele je klíčová a její absence byla chybou již na jaře, ale stejné chyby po roce distanční výuky jsou dokladem zásadního selhávání v řízení školy,“ píše se v tematické zprávě České školní inspekce.

A to může mít řadu důsledků: pedagogové využívají pro výuku a komunikaci se žáky odlišné platformy. Dosud nedošlo k vhodné úpravě obsahu vzdělávání pro distanční učení. Ředitel nesleduje úroveň výuky v jednotlivých předmětech, a tak nemůže ani dojít k nějakému zlepšení.

„Důležitým faktorem je, že v normálních časech má ředitel obrovské množství starostí nepedagogického charakteru, ale to v době distanční výuky odpadlo. Nechci říct, že to platí absolutně, ale ředitel zkrátka neměl mít na práci nic jiného než věnovat se distančnímu vzdělávání,“ doplňuje náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.

Školy pak neplní ani metodická doporučení od Ministerstva školství. Třeba to o maximální vhodné době pro online výuku. Na 1. stupni ji ministerstvo ohraničuje jednou hodinou denně, na 2. stupni třemi vyučovacími hodinami za sebou a na středních školách informací o tom, že nemá dojít pouze k překlopení rozvrhu z prezenční výuky do distanční.

To ale nedodržuje například 39 procent úplných základních škol na prvním stupni, a tak studenty přetěžují. Více než 120 minut online výuky denně absolvuje pak 60 procent žáků na druhém stupni a více než 150 minut denně téměř polovina středoškoláků. Podle rozvrhu se synchronně učí 13 procent žáků nematuritních oborů, 18 procent maturantů z odborných škol a 10 procent gymnazistů.

Zhruba desetina škol přitom argumentuje tím, že po větším podílu online výuky volají rodiče. Z prosincového průzkumu společnosti PAQ Research naopak vyplývá, že 30 procentům rodičů se nezdá množství času, které musí strávit doma učením společně s dítětem. Téměř stejný podíl rodin pak má problém i s množstvím zadávané látky. Už na jaře přitom PAQ Research poukázal na to, že téměř polovina rodičů si stěžovala na přehlcenost výuky a jen menšině se zdál být obsah vyučování nedostatečný.

Zřizovatelé: Někteří skvělí, jiní pohořeli

V souvislosti s kvalitním vedením škol se jako bumerang opět vrátilo v době jejich uzavření téma decentralizace českého školství. Ze srovnání OECD vyplývá, že mezi vyspělými zeměmi mají školy větší autonomii už jen v Nizozemsku. Zatímco v Česku ředitel drží v rukou 68 procent všech pravomocí, průměr OECD je 33 procent. Daleko více se rozhodnutí v těchto zemích přijímají na centrální nebo oblastní úrovni.

Škola tak stojí a padá s kvalitním vedením. Poslední záchranou je potom zřizovatel. Jenže základní školy v Česku mají přímo pod sebou obce. Vyjma větších měst má každá škola svého zřizovatele, který ručí za její úroveň. To se týká i starostů těch nejmenších obcí, ačkoliv na to v řadě případů ani nemohou mít dostatečné kompetence. V případě středních škol je zřizovatelem kraj, který obráceně zase nemusí dosáhnout na všechny ředitele.

„Zřizovatelé od jara odvedli obrovský kus práce v podpoře škol v rámci distančního vzdělávání. Ale jestliže jsme identifikovali dvě procenta škol, které až po roce distanční výuky začínají učit online, tak je otázka, co po celou dobu dělali zřizovatelé těchto škol – jakým způsobem se zajímali o své školy a jakým způsobem se je snažili podporovat,“ dodává Andrys.

Reklama

Doporučované