Hlavní obsah

Výzva: 200 mrtvých za rok a příbuzným neřekli nic. Nová fakta, jak se umíralo v armádě za socialismu

1. 12. 2018

Výzva: S historikem Prokopem Tomkem o tom, proč za minulého režimu v armádě umíraly stovky vojáků. (Video: Renata Kalenská, Seznam.cz)

V posledních dvaceti letech komunistického režimu zemřelo násilnou smrtí 2800 vojáků Československé lidové armády (ČSLA). Přestože země nebyla ve válce. Historikům se počty úmrtí podařilo spočítat poprvé od pádu totality.

Článek

I když nebyli nasazováni do bojových operací, data o takzvaných mimořádných událostech ukazují, že například v 60. letech přišlo o život přes 200 vojáků ročně. Krátce před listopadem 1989 se tragická čísla podařilo snížit zhruba na padesátku za rok. Celkem v letech 1964–1989 nepřežilo službu v ČSLA 3843 mužů.

„Příčinou byly často dopravní nehody. Třeba v prosinci 1980 se při cvičení Sojuz, přípravy na potlačení polského hnutí Solidarita, převrátil tank a zahynuli čtyři vojáci. Častou příčinou úmrtí ale bylo třeba utonutí nebo neopatrná manipulace se zbraněmi,“ vysvětluje ve Výzvě historik Prokop Tomek.

ČSLA měla zhruba dvě stě tisíc mužů. Přes šedesát tisíc jich byli profesionální vojáci.

„Dnes je armáda profesionální, a je tedy méně pravděpodobné, že dojde k nějaké chybě. Tehdy do základní služby nastupovali mladí muži kolem osmnácti let. Přišli na vojenskou službu nepřipravení. Proto nehod a selhání bylo hodně. Navíc byli dva roky zavření často několik set kilometrů od domova a domů se dostali třeba dvakrát za rok,“ říká Tomek.

Vysoký počet sebevražd

Nejvíc ale vojáci umírali vlastní rukou – podle archivů jich sebevraždu spáchalo kolem šesti desítek ročně: „To je zhruba 30 sebevražd na sto tisíc vojáků. V současné době je v civilizovaných zemích počet sebevražd kolem deseti na sto tisíc obyvatel. To ukazuje, že počet sebevražd byl v armádě dost vysoký.“

Častou příčinou sebevražd byla šikana, se kterou měl podle Tomka v komunistické armádě zkušenost „téměř každý“.

Komunistický režim se k problémům ČSLA stavěl zády, šlo především o to vytvořit dojem, že člen Varšavské smlouvy má dobře vycvičenou armádu s vysokou morálkou. Problémy, jako bylo třeba nadměrné požívání alkoholu, vůbec nepřiznával – a nedokázal se s tím vyrovnat.

Komunistická moc tak vytvářela Potěmkinovu vesnici. Když zemřel voják, pozůstalí se často ani nedozvěděli, jak se tragická událost stala. Režimu stačilo argumentovat „vojenským tajemstvím“.

Jak těžké bylo za komunismu vyhnout se povinné vojenské službě? Jak se vedení armády snažilo vysoké počty úmrtí řešit? A jak se dařilo prokazovat a trestat šikanu?

Podívejte se na celý rozhovor v úvodním videu.

Doporučujeme

Reklama