Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Filip Hermann neváhal ani chvíli. Když jeho mladší bratr Hynek vážně onemocněl a lékaři jako jediné řešení navrhli transplantaci ledviny, rozhodl se mu darovat tu svou.
„Nedokázal jsem si představit, že bych jen přihlížel, jak bojuje a umírá. To by bylo mnohem horší než podstoupit jakékoli riziko,“ vzpomíná dnes dvaapadesátiletý programátor.
Operace tehdy proběhla úspěšně a vše nasvědčovalo tomu, že nejhorší je za nimi. Jenže po osmi letech přišel šok. Přestože podobné případy patří mezi naprosté výjimky, lékaři po letech Filipovi diagnostikovali stejnou nemoc, kvůli které kdysi pomohl bratrovi – a tentokrát potřebuje dárce on.
„Šance, že se něco takového stane, byla podle doktorů prakticky nulová. Když jsem to oznámil své lékařce, jen na mě asi půl minuty mlčky zírala,“ popisuje Hynek. „Říkala, že tu práci dělá desítky let a že se jí to ještě nikdy nestalo. Ale můj brácha asi vytáhl nějakou špatnou kartu,“ dodává.
„Nabídl se bez debat“
Hynek onemocněl už jako teenager. Jednoho dne se probudil s horečkou a zjistil, že má moč plnou krve. Lékaři mu následně diagnostikovali takzvanou IgA nefropatii – vzácné imunitní onemocnění ledvin.
Hlavním spouštěčem je odlišná bílkovina, proti které se tvoří protilátky. Vznikají tak imunitní komplexy, jež se ukládají v ledvinách a vedou k jejich poškození.
U některých pacientů má nefropatie mírný průběh. U jiných se ale rozvine do chronického onemocnění ledvin nebo jejich selhání, což vyžaduje dialýzu či transplantaci. Po dvaceti letech postupující nemoci se do této fáze dostal i Hynek.
Pomoc přišla okamžitě – od staršího bratra. „Nabídl se bez debat, bez pochybností. Řekl: ,To je samozřejmost, nebudeme to řešit.‘“
Starší Filip (vlevo) daroval svou ledvinu bratru Hynkovi (vpravo).
„Rozhodně toho nelituju“
Transplantace byla úspěšná. „Byl to pro mě hluboký zážitek, jsem rád, že jsem to mohl udělat,“ říká Filip. Jenže už krátce po operaci se objevily první náznaky potíží.
„Moje výsledky testů byly horší než jeho. Skoro to vypadalo, jako by ta ledvina, kterou jsem mu dal, byla výkonnější než moje druhá,“ popisuje.
Přesto žil několik let bez větších obtíží. Až před rokem a půl se výsledky testů začaly zhoršovat – a lékaři nakonec potvrdili identickou diagnózu jako u bratra.
„Já jsem asi ta druhá skupina,“ krčí rameny Filip, narážejíc na pacienty, u kterých nemoc postupuje rychle. „Rozhodně toho ale nelituju. Vím, že mě to posunulo v myšlení a vidění světa zase o kus dál. Silně jsem tehdy prožíval pocit čehosi lidského, doteď ho mám v sobě,“ přibližuje.
Co musí splňovat dárce
Když se starší bratr ocitl ve stejné situaci jako kdysi Hynek, první instinkt byl jasný – jestli nejde ledvinu „vrátit“. Ale to je prakticky nemožné.
„Není to úplně vyloučené, ale velmi složité. Ta ledvina je ve mně skoro osm let, je vystavená imunosupresivům. Bylo mi řečeno, že by to nedávalo smysl,“ vysvětluje.
Momentálně proto hledají nového dárce. Ten musí být zdravý, mít stejnou zdravotní skupinu jako příjemce a nesmí mít v krvi určité protilátky.
Darování ledvin
Dárcem se může stát jakákoli osoba příbuzná nebo nepříbuzná, starší osmnácti let, způsobilá k právním úkonům. Součástí je podrobné vyšetření možného dárce s cílem vyloučit nebo minimalizovat riziko poškození zdraví vyplývající z operačního výkonu a pooperačního průběhu.
Jednou z možností je, že ošetřující nefrolog patřičně vyšetří jak příjemce, tak potencionálního dárce, a pak je předá transplantačnímu centru k definitivnímu posouzení transplantability. Druhou možností je oslovit přímo transplantační centrum se žádostí kompletního vyšetření příjemce a dárce.
Více informací naleznete například na stránkách České transplantační společnosti, Institutu klinické a experimentální medicíny nebo dalších transplantačních center.
Pomoc nabídla jejich sestřenice. Ani v případě, kdy se najde ochotný zájemce, ale není vyhráno. Dvojice totiž nemusí být kompatibilní. Rodina proto momentálně čeká na výsledky testování z Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM).
„Chápu, že to není lehké rozhodnutí. Rizika jsou extrémně nízká, ale sám vidím, že reálná. Nechci nikoho dostat do situace, ve které jsem teď já. Je to taková paradoxní situace – copak teď můžu za někým jít a říct: ,Prosím tě, dej mi ledvinu‘?“ uvažuje nahlas Filip Hermann.
„Špatně se mi to formuluje. Ale kdyby se někdo našel, bylo by to skvělé. Je potřeba, aby to byl člověk s krevní skupinou 0+ a spojil se s koordinátory v IKEM,“ dodává nakonec.
Šance změnit život
Případní dárci přitom mohou žít prakticky bez omezení. Stačí jen pravidelně docházet na preventivní kontroly u lékaře.
Obdarovanému se naopak změní život od základů. „Ani nevím, s čím bych to srovnal. Je to možnost někomu úplně zásadním způsobem změnit osud. Mně to umožnilo dál vychovávat svoje dvě děti, cestovat, pracovat, žít normálně,“ říká Hynek, který s darovanou ledvinou žije už přes osm let.
„Jinak bych asi seděl doma a čekal, jestli náhodou nezazvoní telefon a neřeknou mi: ,Máme pro vás konečně dárce.‘“
Teď stejnou naději potřebuje i Filip. A přestože se ocitl v těžké životní situaci, necítí se v ní sám. Když začne mluvit o reakcích okolí, zlomí se mu hlas a na chvíli se odmlčí.
„Cítím obrovskou podporu a jsem za ni vděčný. Nejvíc mě ale trápí, že mám dvě nezletilé děti, o které se starám. Potřeboval bych to všechno zvládnout minimálně do doby, než nějak rozumně vyletí z hnízda,“ říká.
