Putinův věrný muž na odpis? Ani Lavrov nemusí odolat známé taktice Kremlu

O mocenských posunech v Kremlu se často mluví jen šeptem – a stejně jako v minulosti i dnes platí, že politické pády bývají nepředvídatelné a obestřené spekulacemi.

Tentokrát už ruská i zahraniční média několik dní píší, že se možná stahují mračna i nad jednou ze stálic ruské politiky – ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem. Debatu rozproudila neúčast vrchního diplomata na několika událostech.

Jako jediný ze stálých členů ruské bezpečnostní rady například chyběl u toho, když ruský prezident Vladimir Putin nařídil úředníkům, aby vypracovali návrhy na obnovení jaderných testů. Navíc nepovede ani ruskou delegaci na nadcházejícím summitu G20 – tuto roli místo něj převezme Maxim Oreškin, zástupce šéfa prezidentské administrativy.

K podezřelé nepřítomnosti šéfa diplomacie byl nucen se opakovaně vyjádřit i Kreml. „Sergej Viktorovič nadále pracuje a aktivně pracuje,“ prohlásil Putinův mluvčí Dmitrij Peskov s použitím ministrova celého jména.

„Když se budou konat důležité veřejné akce, ministra uvidíte,“ řekl v pondělí Peskov. Spekulace ohledně toho, že by Lavrov upadl v nemilost, označil za absolutně nepravdivé.

Nedávná historie ale ukazuje, že podobné ujišťování Kreml poskytoval i u případů, kdy nakonec k odvolání, nebo dokonce smrti nepohodlných představitelů došlo.

U odsunutí ministra obrany Sergeje Šojgua, se kterým Putin udržoval i osobní vztah, hrály roli neúspěchy ruské armády na frontě. O jeho konci se spekulovalo několik měsíců, než k němu skutečně došlo.

Podle někdejšího vysoce postaveného diplomata Borise Bondareva by i tentokrát mohl Lavrov posloužit jako obětní beránek. „V ruském systému se šéf nikdy nemůže mýlit,“ řekl pro deník The Guardian. Narážel tak na známou taktiku Kremlu, kdy „předhazuje“ veřejnosti hlavy různých představitelů, jen aby odvrátil pozornost od Putina.

Spekulace o možném konci blízkého spojence Putina se objevily po krachu plánu na další setkání ruského prezidenta s jeho americkým protějškem Donaldem Trumpem, ke kterému mělo dojít minulý měsíc v Budapešti.

List Financial Times popsal, že se schůzka odložila po napjatém telefonátu mezi Lavrovem a americkým ministrem zahraničí Marcem Rubiem, během kterého byli američtí představitelé zaskočeni Lavrovovými požadavky a tím, jak neoblomně trval na maximalistických pozicích Ruska v mírových rozhovorech o Ukrajině.

Rubio podle zdrojů obeznámených s chodem jednání po telefonátu nabyl dojmu, že summit by byl zbytečný, a přesvědčil o tom i prezidenta Trumpa.

Lavrov tuto verzi v čerstvém interview odmítl. „Vedli jsme zdvořilý rozhovor bez jakýchkoli nervózních momentů, v němž jsme v zásadě potvrdili pokrok dosažený na základě dohod uzavřených v Anchorage, a zavěsili jsme,“ poznamenal šéf ruské diplomacie.

Rozhovor, který vyšel v úterý po množících se spekulacích, byl v psané formě a bez jakýchkoliv nových záběrů ministra zahraničí. Dodává pak, že Američané už nepodnikli další kroky k setkání, přestože se mělo konat na jejich návrh.

Vztahy mezi Ruskem a Spojenými státy každopádně po telefonátu Lavrov–Rubio ochladly. Washington uvalil sankce na dvě velké ruské ropné společnosti a z dříve přátelského tónu zbyla spíše kritická prohlášení.

V době Donalda Trumpa se ale s ničím nedá počítat jako s trvalou politikou USA, Vladimir Putin už několikrát prokázal, že dokáže přinejmenším veřejně prezentované postoje amerického prezidenta ovlivnit.

Zkažený summit v Budapešti by pro Putina navíc nebyl jen vítanou příležitostí, jak si opět získat Trumpovu náklonnost, ale také možností pro silný symbolický návrat na evropskou scénu. Od začátku války šéf Kremlu ještě nevstoupil na území Evropské unie.

Tvrdý přístup ve vyjednávání a bezmezné hájení ruských zájmů ale není v politice pětasedmdesátiletého diplomatického veterána vůbec nic nového.

Lavrov, známý svým chraplavým hlasem a ostrou rétorikou, sehrál klíčovou roli už v několika mezinárodních krizích. Obhajoval zahraniční politiku Moskvy od dob války v Iráku přes útok na Gruzii a anexi Krymu až do současnosti.

Stejný postoj zaujal i po totální invazi na Ukrajinu. Na nejvyšším postu ruské diplomacie je už přes 20 let, ale jeho zkušenosti se zahraniční politikou sahají ještě mnohem hlouběji. Vystudoval ruskou prestižní univerzitu pro diplomaty a pracoval dlouhodobě také jako zástupce země v Organizaci spojených národů.

Dříve o něm západní diplomaté mluvili jako o pragmatickém a vysoce schopném úředníkovi. Často byl také k potkání s cigaretou nebo sklenkou tvrdého alkoholu.

Získal si i přezdívku „Pan ne“, protože často působil nekompromisně i v prostředí, kde hrají vřelé vztahy významnou roli. Mimochodem, jde o přezdívku, která už se používala v období studené války pro jednoho z jeho sovětských předchůdců Andreje Gromyka.

Konverzace s ním ovšem začala být ještě mnohem složitější zejména po začátku války, kdy Lavrov vytrvale opakuje pozici Putina a nedává najevo ochotu k žádným ústupkům.

Na otázku, co obnáší být diplomatem, Lavrov odpověděl, že klíčovými vlastnostmi jsou „erudovanost“ a dobrá znalost historie. Dodal, že je důležité být oddaný své „vlasti“ a rozumět psychologii vyjednavače na druhé straně jednacího stolu.

Postoj zkušeného vyjednavače, který má načtenou druhou stranu, popsali i čeští diplomaté, kteří mají s Lavrovem osobní zkušenosti.

„Mají většinou velmi dobré informace o druhé straně a umí s nimi pracovat tak, aby vás okouzlili, překvapili nebo zastrašili,“ popsal pro Seznam Zprávy už dříve Petr Kolář, bývalý velvyslanec v Rusku i ve Spojených státech a nynější poradce prezidenta Petra Pavla.

V té souvislosti zmínil vlastní zkušenost z jednání o plánech na výstavbu amerického protiraketového radaru v Brdech. „Rusové tehdy odmítali připustit jakoukoliv debatu a nepokrytě vyhrožovali,“ vzpomínal.

Co se týče znalosti historie, zde nikdy Lavrovovy postoje nevybočovaly z tradiční linky Kremlu. Sám ruský prezident rád v projevech k národu používá překroucené verze historických událostí. Od toho se pak také odvíjí přístup k jednotlivým státům, kdy Moskva nebere přehnané ohledy na jejich získání nezávislosti a nadále je vnímá jako součást své sféry vlivu. Takový postoj zaujímal Lavrov například i během jednání s českými diplomaty.

Blízkost mezi Lavrovem a Putinem ale podle pozorovatelů prošla zkouškami už v minulosti. Vliv šéfa diplomacie se měl za poslední roky výrazně snížit.

Ostatně už po začátku invaze se objevily zprávy z Kremlu, podle kterých Lavrov nebyl ani součástí úzkého kruhu Putinových poradců, kteří útok na Ukrajinu plánovali. Ministra údajně povel k útoku dokonce překvapil.

O upadající roli pak vypovídaly i další indicie. Po znovuzvolení Trumpa v minulém roce vsadil Kreml při cestě do Spojených států místo Lavrova na jiného muže. Šéf Ruského fondu přímých investic Kirill Dmitrijev vedl přímá jednání s muži blízkými americkému prezidentovi, a zaujal tak místo, které dříve platilo za doménu vrchního diplomata.

Dmitrijevovo jméno tak přirozeně i nyní patří mezi ta, která se skloňují v souvislosti s hledáním Lavrovova nástupce. Dmitrijev má údajně blízko i k dceři ruského prezidenta, již některá ruskojazyčná média líčí jako jednu z figur usilujících o konec ministra zahraničí.