Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
Kubkovo zvolení, jakkoli k němu došlo „až“ ve druhém kole volby a nejtěsnější možnou většinou delegátských hlasů, ukázalo důležitou věc. Zatímco podstatná část „velké“ politiky a budování vlivu – ať už na úrovni celostátní či stranické – se přesunula na sociální sítě a pod taktovku nejrůznějších marketingových strategií, vnitřní procesy v lékařské komoře tomuto trendu dosud nepodlehly.
Projevilo se to především na osudu kandidatury někdejšího šéfa Sekce mladých lékařů ČLK a posléze Kubkova viceprezidenta Jana Přády. Pro toho je moderní komunikační prostor vcelku přirozeným prostředím. Ostatně celý „mývalí“ protest v roce 2023, jehož se stal Přáda hlavní tváří, byl zpočátku opřený o sociální sítě v čele s facebookem. Do chvíle, než se jej „otcovsky“ ujalo osvědčené odborářské duo Kubek–Engel a udělalo z něj tradiční televizní válku o peníze.
Když se Přáda vůči Kubkovi, jemuž po skončení zmíněného protestu nepochybně vděčil za křeslo viceprezidenta komory, emancipoval a rozhodl se kandidovat proti němu na volebním sjezdu, vyvolalo to docela velká očekávání. Mohl to být střet mezi starým a novým, mezi obranou zavedených pořádků a alespoň částečným otevřením stavovské organizace výzvám a komunikaci 21. století. Tato očekávání se ale ani zdaleka nenaplnila. Přáda prohrál hned první kolo volby. Mezi 328 delegáty získal 72 hlasů (22 %), do druhého kola postoupili Milan Kubek (159 hlasů) a bývalý viceprezident komory Zdeněk Mrozek (97 hlasů).
Jasně se ukázalo, že v ČLK stále rozhodují zaběhnuté vnitřní mechanismy, tedy výběr delegátů-volitelů v okresních sdruženích, na jejichž zasedání řada lékařů nemá čas či trpělivost. A která navíc mohou volit delegáty sjezdu i při nízké účasti, jež jinak nedostačuje pro usnášeníschopnost a znemožňuje například přijmout jakékoli usnesení. Stejně tak se musí časem a trpělivostí vyzbrojit každý kandidát, který by se chtěl Milanu Kubkovi ve volbě postavit – příslušná okresní sdružení by musel alespoň navštívit a pokusit se je získat na svou stranu. To se zjevně nestalo.
Důsledky volby pro komoru mohou být znatelné. Přáda totiž před volbou rezignoval na funkci viceprezidenta, v níž mohl ještě tři roky setrvat – byl zvolen v listopadu 2023. Funkci ale pro příliš velký názorový rozchod s Kubkem před prezidentským soubojem složil. Před sjezdem tak vyvstal nečekaný úkol zvolit kromě prezidenta i jeho zástupce.
Delegáti se však nakonec rozhodli, že viceprezidenta zvolí až za rok. Sjezd tedy skončil těsným vítězstvím Kubka a bez možnosti volební katarze pro polovinu nespokojených delegátů. To může v nadcházejícím roce způsobit uvnitř komory nepříjemný kvas a do jisté míry to hází stín na Kubkův mandát – sice nezpochybnitelný, ale dosud nejslabší.
S tímto mandátem také Kubek jako čelný představitel lékařského stavu vstupuje do složitých let, v nichž se bude rozhodovat o budoucnosti českého zdravotnictví. Debaty o hledání vnitřní efektivity, přerozdělení kompetencí, změnách v prevenci a primární péči, fungování pojišťoven a mnoha dalších zásadních tématech jsou v plném proudu – Kubek do nich bude chtě nechtě vtahován.
Coby „šéf lékařů“ v nich bude reprezentovat názor, že všechno má zůstat tak, jak je, jenom se do toho má nalít víc peněz. Což je postoj, s nímž si Kubek vystačil v čele komory posledních 20 let, během nichž každoročně věštil zkázu celého systému, který je „katastrofálně podfinancovaný“. Celkem to fungovalo. Náklady systému v čele s těmi personálními léta raketově rostly – ale mnohem rychleji, než by odpovídalo růstu kteréhokoli ekonomického ukazatele od inflace přes HDP až po průměrnou mzdu. A nezřídka rostly pod tlakem protestů a nátlakových akcí, v jejichž čele stál právě Milan Kubek.
Jenže dnešní situace je jiná. Na zdravotnictví se valí demografická krize a růst nákladů, jakkoli bude nevyhnutelný, ji v žádném případě nemůže zaplatit. A to ani v případě, že by se zvýšilo zdravotní pojistné, stát začal ostře danit všechny neřesti a vybrané peníze posílal rovnou do zdravotnictví – což je v kostce Kubkova představa cesty k udržitelnosti.
Pokud jde o hledání efektivity, většina sázek leží na prevenci, restrukturalizaci lůžkové péče (méně akutních a více následných a dlouhodobých lůžek), přehodnocení práce lékařů ve smyslu přesunu některých kompetencí na nižší zdravotnický personál nebo na lékárníky a v neposlední řadě bude hrát zásadní roli digitalizace a elektronizace.
Prakticky ve všech těchto otázkách zastává Kubek silně konzervativní postoje, jimž dal jeho nový mandát posvěcení. Přesun kompetencí považuje za ohrožení pacientů a útok zdravotních sester na peníze, které patří lékařům. Elektronizačním projektům, jako byl dnes bez problémů fungující eRecept, se Kubek obvykle zpěčoval s poukazem na starší a digitálně méně schopné lékaře.
Komora tak v debatách o zdravotnictví zůstane nadále konzervativní institucí s odborovým nádechem. Je to čitelné a je to demokratická volba lékařského stavu. Ale po 20 letech by si veřejný prostor, málo platné, zasloužil změnu.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
