Nejlepší českou stavbou se stal dětský hospic. Prohlédněte si i další finalisty

Vážně nemocné děti často přicházejí o možnost trávit čas v přírodě nebo kdekoliv jinde než mezi stěnami nemocnice či svého domova. Jejich rodičům se zase nemusí ve správnou chvíli dostat potřebné pomoci, rady či zázemí. Brněnský Dům pro Julii si vzal za cíl to změnit.

První dětský hospic v Česku založila Radka Vernerová a vysloužila si za to již i medaili Za zásluhy od prezidenta Petra Pavla a Cenu města Brna. Centrum pomáhá rodinám, jejichž vážně nemocné děti, dospívající či mladí dospělí potřebují stálou péči.

O mladé pacienty je tu postaráno v prostředí, kde nejsou izolováni, mají možnost být i na čerstvém vzduchu a využít různé relaxační aktivity. Rodiče dostanou příležitost nabrat dech, získat cenné rady i psychickou podporu.

To vše v příjemné nízké a bohatě prosklené atriové stavbě, citlivě zasazené do zeleného svahu mezi vzrostlé stromy, v klidném místě na severním okraji Brna. Střídmá kombinace materiálů, jako jsou světlé betonové podlahy, dřevo a překližky společně s okolní zelení vytváří klidnou atmosféru, připomínající až japonskou zenovou architekturu.

Budova, kterou navrhli architekti Tomáš Págo, Milan Joja a Karel Kubza z ateliéru Čtyřstěn architekti spolu s krajinářským architektem Markem Holánem, nedávno získala cenu Stavba roku a postoupila mezi finalisty v soutěži Grand Prix Architektů. Nyní se stala i absolutním vítězem hlavní ceny v oboru, České ceny za architekturu.

Mezinárodní porota ocenila komplexnost návrhu, harmonické začlenění do krajiny, práci se světlem i materiály a promyšlené funkční uspořádání. Tato stavba podle ní může být vzorovým projektem pro podobné stavby nejen v Česku, ale i daleko za jeho hranicemi.

„Pro vznik dobré architektury je vždy zásadní empatický vztah mezi architektem a klientem. Ředitelka Domu pro Julii svým ambiciózním přístupem významně přispěla k finální kvalitě funkčního programu, což architekt promítl do vyváženého návrhu. Dům pro Julii tak nabízí prostředí naplněné empatií, klidem a světlem – architekturu, která léčí,“ uvedla porota.

Na kvalitách tohoto projektu se porota shodla také s většinovým názorem veřejnosti, která měla poprvé v historii soutěže možnost dát hlas svému favoritovi mezi nominovanými stavbami. Nejvíc hlasů získal právě brněnský hospic, nyní navíc ozdobený i Cenou předsedy Senátu Parlamentu ČR Miloše Vystrčila.

Také dalším z šesti finalistů se stal projekt z Brna, a to park na dříve nevyužívané ploše Moravského náměstí od architektů Martina Sládka a Janici Šipulové z týmu Consequence Forma architects.

„Revitalizace parku na Moravském náměstí v Brně je vynikajícím příkladem, jak dokáže promyšlená krajinářská architektura oživit prázdnou městskou plochu a proměnit ji v pulzující veřejné prostranství,“ zhodnotila porota.

Centrem parku je otevřená multifunkční plocha s vodní fontánou, jejíž proměnlivá hladina přitahuje návštěvníky k odpočinku, hrám i společenskému dění.

Třetí finalista, rekonstrukce bývalého nádražního skladu v Řevnicích – Komunitní centrum Sklad _13, získal zároveň i Cenu Aleny Šrámkové. Cílem tohoto ocenění, které se letos udělovalo poprvé a pojmenované je po nedávno zesnulé „první dámě české architektury“, je zdůraznit a podpořit roli žen v současné architektuře.

Šárka Sodomková z kanceláře Sodomka*Sodomková Architekti spolu se svými kolegy proměnila zchátralý dřevěný železniční sklad z 19. století v nové kulturní centrum města, přitom zachovala jeho autentickou atmosféru. Restaurovanou dřevěnou konstrukci zkombinovala s výrazně barevnými lodními kontejnery.

„Architekti se rozhodli zachovat autenticitu budovy tím, že ji nechali prohlásit za památkově chráněnou, čímž se vyhnuli nutnosti narušujících energetických zásahů. Tím otevřeli širší otázku, zda lze udržitelnost chápat také jako citlivé zachování kulturní hodnoty a ducha místa,“ poukázala porota. Na projektu ocenila nejen záchranu památky, ale i vybudování komunitního centra, které dalo místu novou energii.

Dalším finalistou je rodinný dům v Polance nad Odrou od Pavly a Martina Vymětálkových z ateliéru bydloarchitekti. Bělostnou kompaktní a úspornou novostavbu autoři vytvořili sami pro sebe na místě původního domu po předcích. Dispozice ve tvaru písmene H propojuje denní zónu se soukromými částmi a  otevírá interiér směrem do zahrady.

Dům je zvláštní z části děrovanou fasádou, která má nejen zdobnou funkci, ale je i zdrojem světla a vzduchu a pomáhá proti přehřívání. „V jednoduchosti návrhu se skrývá síla – každý detail je promyšlený, každý materiál pravdivý. Výsledkem je dům, který ztělesňuje radost, nadhled a pokoru architektů k vlastnímu řemeslu,“ uvedla porota.

Úplně jiný charakter má další rodinný dům ve finále, Vila Sidonius nad údolím Berounky ve Středočeském kraji od architektů Jána Stempela a Jakuba Tesaře z kanceláře Stempel Tesař architekti.

Pozemek s extrémně strmým severním svahem přivedl architekty k neobvyklému řešení – navrhnout dům v podobě ocelového mostu, který spočívá na dvojici železobetonových pilířů, překonává terénní rozdíl a otevírá obyvatelům panoramatické výhledy na krajinu Českého krasu i vzdálenou Prahu.

„Architekti vytvořili stavbu, která propojuje precizní konstrukční řešení s elegancí a lehkostí. Viditelná ocelová kostra, do níž je vložen tepelně izolovaný obytný box, je provedena s mimořádnou přesností a citem pro detail,“ upozornila porota. Ocenila odvahu, důslednost a estetickou čistotu této architektury, která navazuje na tradici moderních vil, ale posouvá její hranice směrem k současnosti.

Posledním finalistou se stala rekonstrukce a přístavba výrobní budovy ERA v Pardubicích z dílny Jiřího Bízy a Tomáše Novotného z ateliéru Bíza architekti. Autoři renovovali původní výrobní a administrativní komplex z 90. let minulého století a připojili k ní nové třípodlažní křídlo. Rekonstrukce se dělala postupně, aby nenarušila výrobu v továrně, produkující systémy pro zabezpečení letového provozu.

K podobě tmavé, rytmicky členěné fasády architekty inspirovaly konstrukce příhradových stožárů v areálu. Tím se starší i nové části areálu sjednotily. „Budova společnosti ERA představuje příklad kultivované průmyslové architektury, která se obejde bez okázalosti, a přesto zanechává silný dojem,“ napsala porota v hodnocení.