Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Čeští stoupenci svobody by nyní měli bedlivě sledovat Izrael. Židovský stát právě opouští demokracie, kterou na souboj vyzvali domácí rasisté a náboženští radikálové pevně usazení na ministerstvech. A sebestředný, mocichtivý premiér už nemá vůli - a možná ani sílu - je zastavit.
Psal se 11. listopad, když izraelským parlamentem prošel v prvním čtení zákon, který je prý „historickým krokem ke skutečné spravedlnosti“. Alespoň podle jeho krajně pravicových předkladatelů. Pokud bude schválen, budou teroristé napříště čelit hrdelnímu trestu. Budiž, jiný kraj, i když třeba Evropa se vydala opačným směrem. Jenže norma má platit výhradně pro arabské atentátníky. Spáchá-li skutek žid, nebude postižen stejně.
Různé zákony pro různé rasy, či etnika, to už dějiny zažily mnohokrát. „Skutečná spravedlnost“ nakonec může skončit apartheidem, ba žlutými hvězdami na kabátech, v tomto případě spíše půlměsíci.
Významná část odpůrců vlády se na extremistické taškařici odmítla ve sněmu podílet. Přesto je znepokojivé, že se k populistickému návrhu připojila část nacionalistické opozice včetně jednoho centristického poslance.
A oficiální odůvodnění? Šmahem popravovaní Palestinci se nebudou hromadit v izraelských věznicích, ubude tudíž únosů židovských vojáků a civilistů, které jsou údajně motivované snahou po jejich výměně za rukojmí. Není si těžké domyslet, jaký osud budoucí židovské zajatce potká, to ale extremistickou pravici nezajímá. A patrně ani premiéra Benjamina Netanjahua, který zákon podpořil navzdory odmítavému stanovisku řady příčetných izraelských právníků.
Téhož dne (11.listopadu) napadli radikální židovští osadníci na palestinském Západním břehu průmyslové i zemědělské podniky, některé financované z Evropy. Zapalovali auta, zranili několik Arabů. Nejde o ojedinělý útok, podobné pogromy - jak je nazval jeden z vysokých izraelských důstojníků - probíhají takřka každodenně. Specializovaný úřad OSN jen od loňského října registruje téměř patnáct set incidentů. Jedná se v tomto případě o teror? Mají být ti, kteří usmrtí arabského farmáře či jeho děti, souzeni a jako teroristé případně také popraveni?
To se opravdu nestane. Netanjahuova vláda totiž osadníky podporuje a podle všeho také vyzbrojuje. Jsou to její lidé. Posuďte sami. Zdivočelá židovská omladina během zmíněného žhářského útoku ohrozila rovněž zasahující izraelské vojáky. Ti proto čtyři agresory zatkli a předali policii, která tři z nich záhy propustila. Armáda zuří. „Nebudeme tolerovat kriminální chování menšiny, která nerespektuje zákony,“ nechal se slyšet šéf generálního štábu Ejal Zamir. Přidal se rovněž prezident Jicchak Herzog, který vyzval všechny státní instituce, aby společně „tento jev vymýtily“.
Jenže v tom je právě problém. Policisty řídí provokatér, odsouzený extremista a k tomu ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir, kterého pro rasistické výlevy odmítla povolat armáda v zemi, kde je vojenská služba povinná pro obě pohlaví. V kabinetu zasedá osadník, který plánoval teroristický útok proti vlastnímu státu (Becal'el Smotrič). Ministři se předhánějí v radikalismu, což platí i pro členy kdysi mainstreamově pravicové, dnes nacionálně radikální strany Likud.
Množí se zprávy o tom, že ultrapravice proniká mezi uniformy, které hrdě a bez obav nosí také někteří pogromisté terorizující palestinské zemědělce. Ostatně, tuto vládu si Izraelci vybrali ve svobodných volbách, a to celých jedenáct měsíců před vražedným hamasistickým útokem z října 2023, který židovskou společnost (z pochopitelných důvodů) ještě radikalizoval.
A jak si počíná premiér Benjamin „Bibi“ Netanjahu? Nebojte, udrží je na uzdě, opakovali kovaní stoupenci Izraele s povinným optimismem. Je to přece zkušený, desetiletími prověřený politik, dodávali. Bibi je ale také mocichtivý, hrabivý a proto stíhaný v korupčních kauzách. V čele státu se schovává před soudem (a trestem), což ho činí vydíratelným. Jeho extremističtí spojenci premiérovy slabosti hojně využívají, sám šéf vlády se jim navíc stále radikálnějšími postoji rychle přibližuje…
Co mi to jen připomíná? Ne, to se v Česku stát nemůže.
