Becherově vile vládli gestapáci i pionýři, dnes funguje jako moderní galerie

Mezi vzrostlými stromy na nevysokém kopci nad Sadovou kolonádou se nachází nejstarší karlovarská vilová čtvrť. Většina honosných staveb vznikla ve zlaté éře města na přelomu 19. a 20. století, i když nejstarší a nejmladší vilu od sebe dělí více než osmdesát let.

„Karlovarští radní sledovali vývoj v jiných lázeňských městech, protože chtěli být světoví a držet krok. Zjistili například, že bylo trendem stavět velké vilové lokality, a tak vznikl Westend, nejstarší vilová čtvrť v Karlových Varech,“ řekl před časem Lubomír Zeman, historik architektury a autor knihy Slavné vily Karlovarského kraje.

Jako poslední budovu před první světovou válkou si zde nechal postavit vilu Gustav Becher. Karlovarská Galerie umění, která má nyní ve vile svou pobočku, ji označuje za nejvýraznější zdejší stavbu z té doby. „Zastavovací plán na výstavbu vily Gustava Bechera byl vypracován v roce 1912. V září téhož roku zpracoval známý karlovarský architekt Karl Heller celkový projekt novostavby,“ uvádí Galerie umění.

Gustav Becher byl vnukem Josefa Vita Bechera, zakladatele slavného karlovarského likéru, který se v Karlových Varech vyrábí nepřetržitě už bezmála 220 let. Ikonický bylinný likér je tak nejstarší alkoholovou značkou v historii země. Podle stále stejné, utajované receptury se vaří z několika desítek bylin a koření v kvalitním lihu a následně se smíchává s cukrem a karlovarskou vodou.

Do Karlových Varů přišli Becherovi už v druhé polovině 16. století, založili tu lékárnu a provozovali ji téměř 250 let. Postupně se z nich stali vážení obyvatelé, zastávali důležité městské funkce a hráli rovněž důležitou roli v lázeňství.

Například David Becher byl v 18. století lékař, který jako první určil základní chemické složky karlovarských pramenů, stál také u zrodu balneologie a zasloužil se o vznik karlovarských pavilonů a kolonád. Ve městě je po něm také pojmenovaná jedna z ulic.

Recepturu na „třináctý karlovarský pramen“, jak se hořkosladkému likéru také někdy říká, získal jeho synovec Josef Vitus Becher od doktora Christiana Frobriga z Anglie, který v roce 1805 přijel do Karlových Varů jako osobní lékař knížete Maxmiliana Friedricha von Plettenberga. Josef se tehdy věnoval obchodu s kořením a koloniálním zbožím v krámku U Tří skřivanů, ale vedle toho také výrobě alkoholu. Už roku 1794 si pronajal vinopalnu a začal experimentovat s likéry.

Darovanou recepturu pak dva roky testoval a „ladil“ a v květnu 1807 ve svém krámku začal prodávat první lahvičky likéru pod názvem English Bitter – Anglická hořká, kterou označil za žaludeční kapky. Mezi lázeňskými hosty, kteří do Karlových Varů přijížděli právě s neduhy trávicího traktu, se stal „zdravý“ alkoholický nápoj brzy velmi populární.

Po Josefovi převzal koloniální obchod i výrobu likérů jeho syn Johann Nepomuk, česky Jan. „Právě on je považován za zakladatele firmy v pravém slova smyslu – rozvíjel výrobu téměř 40 let a jeho podpis najdete i dnes na každé lahvi,“ uvádí společnost Jan Becher-Karlovarská Becherovka. Právě za Jana Bechera se bylinný likér začal v roce 1866 plnit do nových plochých lahví, od roku 1907 odlévaných z typického zeleného skla.

Z Becherovky se postupem času stal likér, který se vyvážel i do daleké ciziny. Nápoj sbíral ocenění na Světových výstavách a ke 100. výročí dokonce firma dostala požehnání od rakousko-uherské monarchie a titul c. k. komorní dodavatel. Císař František Josef si „žaludeční kapky“ oblíbil a na vídeňský dvůr se tehdy dodávalo padesát litrů Becherovky měsíčně.

Roku 1871 převzal rodinný podnik od Jana Bechera jeho syn Gustav a úspěšně ho řídil téměř tři desetiletí. Právě za jeho éry se objevily ikonické kalíšky na likér z bílého porcelánu. A Gustav také rozhodl o výstavbě honosné vily ve čtvrti Westend.

Zastavovací plán na výstavbu vily Gustava Bechera byl vypracován v roce 1912, v září pak známý karlovarský architekt Karl Heller zpracoval celkový projekt novostavby. Částečně přepracovaný projekt z ledna 1913 byl následně 15. února 1913 schválen a poté se ihned začalo se stavbou. „Stavební práce totiž v lázeňském městě mohly být prováděny pouze v podzimním a zimním období, aby nerušily lázeňskou sezónu,“ uvádí karlovarská Galerie umění.

Vila byla dokončena o rok později. Byla řešena vysloveně jako rodinná vila, budovaná s ohledem na zajištění komfortního a moderního bydlení i patřičné reprezentace svých stavebníků a hlavně vlastníků – rodiny Becherů.

„Dvoupodlažní budova s mansardovým podkrovím byla postavena na vcelku pravidelném čtvercovém půdorysu, z něhož vystupují pouze oblé tvary zahradního schodiště a zimní zahrady. Do vily byly původně naprojektovány dva vstupy – východní a severní. Severní se využívá dodnes a vytváří mimořádně reprezentační entrée,“ popisuje stavbu karlovarská Galerie umění.

Na jihovýchodním nároží vyčnívá válcová věž s osmibokým nástavcem, zastřešená jehlancovou střechou. „Obvodový plášť objektu byl v duchu rané moderny velice střídmý. Sokl byl proveden z kyklopského zdiva, které tvoří mohutnou podnož budovy. Plocha fasády byla opatřena tvrdou šlechtěnou omítkou imitující kámen,“ uvádí galerie.

V přízemí se nacházel přijímací pokoj, salón, kuchyně s jídelnou a zimní zahradou. U hlavního schodiště byla šatna, záchod a koupelny. V patře a podkroví měli Becherovi ložnice a hostinské pokoje.

Při stavbě vily bylo využito v té době technických novinek, mezi které patří například venkovní rolety, které se obsluhovaly z interiéru, nebo jedno z prvních ventilačních zařízení. V průčelí vstupní haly také tryskala fontánka. Ve druhé polovině roku 1914 byly ještě v severozápadní části pozemku vystavěny garáže.

Karlovarský novinář Jaroslav Fikar vydal před deseti lety knihu o místních známých rodinách a píše v ní také u Gustavu Becherovi. Tvrdí, že zmíněnou vilu v honosné karlovarské čtvrti nechal postavil kvůli své lásce, o 40 let mladší Crescentie Doile, mimořádně krásné ženě.

Gustav se s ní oženil, když už mu bylo čtyřiašedesát. A aby si mohl užívat života po boku krásné manželky, vzdal se vedení firmy a zůstal jen tichým společníkem. Podle Fikara v nové vile ale nakonec Gustav Becher nebydlel. Údajně se několik let věnoval vybavování sídla nábytkem a drahými dekoracemi, a než se do vily natrvalo nastěhoval, v únoru 1921 zemřel.

Podle současného správce Václava Dostála to ale není pravda, trvalý pobyt Gustava Bechera podle něho dokládají dobové fotografie. Na jedné z nich, kterou má v archivu Muzeum Karlovy Vary, je zachycen ve vybavené jídelně u stolu se dvěma dámami, v pozadí ještě vykukuje z jídelního okénka tříčlenný domácí personál. „Fotka je ze dne, kdy slavil osmdesáté narozeniny, tedy z roku 1920,“ říká Dostál.

Becher podle něj původně bydlel v ulici Stará Louka, tedy nedaleko Grandhotelu Pupp. Pak se přestěhoval do své vily, i když zatím bez své mladé ženy, ale po šesti letech zemřel. Poté rodinné sídlo získal Spolek pro chemickou a hutní výrobu z Ústí nad Labem. Nadále však byl objekt nazýván Vilou Becher. V roce 1928 vestavěl spolek do suterénu vinný sklep, který navrhl karlovarský stavitel Fridrich Seitz.

Za druhé světové války pak bylo ve vile Gustava Bechera umístěno krajské velitelství SS. Podle historika Lukáše Svobody z Muzea Karlovy Vary hrálo při výběru patrně to, že vila se nacházela na výhodném místě a současně byla reprezentativní. „Stála trochu stranou a vlastně v centru města. Bylo to od ní jenom asi pět minut z kopce k sídlu karlovarského gestapa,“ říká Svoboda.

Po roce 1945 byla vila znárodněna a v letech 1951–1987 sloužila jako Dům pionýrů a mládeže. „Vzpomínám si, že jsem do ní jako školák chodil na výtvarný kroužek. Mám ji v hlavě uloženou jako sice hezkou, ale omšelou budovu. Že vilu nechal postavit člen slavné rodiny Becherů, jsem ale v té době vůbec nevěděl,“ vzpomíná osmapadesátiletý Petr, který v 70. letech minulého století bydlel v Karlových Varech ve stejné ulici, kde stojí i Becherova vila.

V 90. letech dům ještě využíval Školský úřad, ale pak byla Becherova vila prázdná a dlouhé roky chátrala – i když byla v roce 1995 vyhlášena kulturní památkou.

„Vilu zachránil až převod Ministerstva školství ČR do majetku Karlovarského kraje. Pro vysokou architektonickou a umělecko-historickou hodnotu objektu byla Vila Becher restaurována a upravena na interaktivní galerii pro mladé výtvarníky se zaměřením na činnost vzdělávací, výstavní, uměleckou, reprezentační a ubytovací,“ informuje Galerie umění.

Náklady na rekonstrukci činily 88,7 milionu korun, přičemž 77,6 milionu korun z této částky představovaly dotace.

„Během let, kdy byla vila užívána, se o zachování umělecko-historických hodnot příliš nedbalo, při instalaci nové vzduchotechniky a elektroinstalace docházelo k zásahům a poničení unikátních nástěnných maleb a zdobných štuků. Také mnoho z původních oken a dalších truhlářských prvků bylo vyměněno za novější,“ uvedla společnost Gema Art, která se na rekonstrukci také podílela.

Ve sníženém přízemí je keramická dílna, grafická dílna, atelier pro počítačovou grafiku, pec na sklo i keramiku, knihovna se studovnou. Ve vyšším patře jsou reprezentativní prostory a nad nimi vlastní prostory, kde se konají výstavy. Podkroví slouží pro ubytování a kanceláře. Součástí vily je venkovní ateliér, který vznikl přestavbou garáže na zahradní domek.

Podle správce vily Václava Dostála se nedochoval ani původní nábytek a další prvky. „Část se toho rozkradla už za komunistů,“ říká. To, co zůstalo, bylo zase prolezlé dřevomorkou. Cílem rekonstrukce tak byla rehabilitace interiérů a části exteriéru tak, aby se Becherova vila co nejvíce vrátila k původnímu stavu v roce 1914. Mezi nejcennější památky patří okenní vitráže a nástěnné malby ve stylu Art Deco.

Historii slavného rodu Becherů dodnes představuje stálá výstava v přízemí domu. A také kopie obrazu Gustava Bechera, kterou v roce 2014 věnovala Galerii umění Karlovy Vary rodina Charlotte Pauliové, dcery poslední majitelky světoznámé likérky Heddy Baier-Becherové.

„V roce 1982 jsme s tchyní byli v Karlových Varech na výletě. Tehdy ještě nebyla Česká republika součástí Evropské unie, a tak jsme potřebovali víza. Byli jsme se podívat i na vilu, ale tehdy vypadala zanedbaně,“ řekl tehdy její manžel Hans Pauli. „Modernizace a oprava ale vrátila vile její krásu.“