Článek
Dlouholetý šéf kanceláře a poradce prezidenta Andrij Jermak, často označovaný za šedou eminenci ukrajinské politiky, v pátek oznámil svou rezignaci.
„Nepovažovala bych to za Jermakovo vlastní rozhodnutí. Spíše bych řekla, že jde o rozhodnutí prezidenta Zelenského, prezentované formou Jermakova rezignačního dopisu,“ říká antikorupční expertka Olena Halušková, která Seznam Zprávám poskytla svůj komentář krátce poté, co ukrajinský prezident zveřejnil video informující veřejnost o dalších plánovaných krocích.
Podle Haluškové musel Zelenskému odchod blízkého spolupracovníka ležet v hlavě nejen kvůli tlaku médií, ale také z části parlamentu, kde opoziční strany i někteří členové vládní koalice vyzývali k zodpovědnosti v souvislosti s korupční kauzou. „Zjistil, že už si to prostě nemůže dovolit. Ne když mu na frontě umírají muži a na západě Ukrajiny přicházejí o život celé rodiny,“ dodala expertka.
Jermakova rezignace přichází uprostřed vyšetřování, které se týká rozsáhlého korupčního schématu ve státní energetice, konkrétně kolem jaderné společnosti Energoatom. Přestože ani on, ani prezident Zelenskyj nebyli obviněni z jakéhokoli protiprávního jednání, zásah protikorupčních úřadů do Jermakovy kanceláře ukazuje, že vyšetřování zasahuje až do centra prezidentské administrativy.
„Antikorupční centrum nebo NABU a SAPO se zabývají korupcí v nejvyšších politických patrech. Takže to patrně souvislost s korupcí mít bude,“ vysvětlila redakci ukrajinistka Lenka Víchová.
Kdo je Andrij Jermak?
Pro Ukrajince to není kdovíjakým překvapením. Když v létě protestovali proti spornému zákonu prezidenta a jeho vlády, který měl za cíl omezit nezávislost antikorupčních agentur, Jermakovo jméno padlo hned několikrát. Kontroverze kolem šéfa prezidentské kanceláře a jeho blízkého okolí totiž měla své kořeny už dávno, a veřejné mínění i politická opozice na ně opakovaně upozorňovaly.
„Jermak má takový vliv a zasahuje do tolika záležitostí uvnitř země, že je nemožné, aby tak rozsáhlé korupční schéma fungovalo bez jeho hlubokých znalostí a pochopení,“ říká výkonná ředitelka ukrajinského Centra pro boj s korupcí Daria Kaleniuková.
Jermakův odchod proto není jen symbolickým gestem, ale odráží dlouhodobé napětí mezi mocí, veřejnou kontrolou a tlakem na protikorupční instituce. Jeho kancelář byla dlouhodobě vnímána jako centrum vlivu, kde se formovala rozhodnutí kabinetu i personální politika státní správy.
Dlouhé roky se ukrajinská politická scéna potýkala s kritikou silné koncentrace moci a Jermak v tom hrál zásadní roli. Podle dostupných analýz si postupně vybudoval kontrolu nad klíčovými státními složkami, od vlády přes parlament až po jmenování do státních firem, což odborníci označovali za „bezprecedentní vliv“.
Jeho kancelář se často jevila jako středisko reálného rozhodování, zatímco formální struktury jako ministerstva nebo parlament fungovaly spíše jako provizorní zdání demokracie. Jermak také často vystupoval místo formálních ministrů při diplomatických jednáních, čímž dlouhodobě posiloval dojem, že bez něj se žádné rozhodnutí nehne.
Nejen v médiích se tak často psalo, že Zelenskyj je v některých rozhodnutích spíše figurou – role, která by se teď mohla začít měnit.
Podle odborníků může být totiž rezignace pro prezidentskou kancelář v jistém smyslu prospěšná. „Jermak měl za posledních šest let až příliš velký vliv a v jistém směru suploval ministerstvo zahraničních věcí, což nikdy nedělá dobrotu,“ říká pro Seznam Zprávy anonymní zdroj z Kyjeva blízce obeznámený s fungováním kanceláře.
Dynamika uvnitř Zelenského kanceláře
Podle bývalých zaměstnanců prezidentské kanceláře, se kterými mluvil deník The Kyiv Independent, není Zelenskyj hluboce zapojen do každodenního řízení země. Hlavní zodpovědnost za praktické vedení vlády a realizaci strategií připadá Andriji Jermakovi. Zelenskyj se přirovnává ke generálnímu řediteli, který určuje směr, zatímco Jermak funguje jako výkonný ředitel, který kontroluje a provádí jednotlivé kroky.
Příkladem je koordinace vojenské pomoci: Zelenskyj stanoví cíle, Jermak jedná s vrcholnými západními představiteli, aby je naplnil. Přestože Jermak disponuje značnou mocí, podle bývalých zaměstnanců kanceláře nejedná nezávisle na prezidentovi – na rozdíl od jeho předchůdce Bohdana.
Daria Kaleniuková z Ukrajinského centra pro boj proti korupci dodává, že personální rozhodnutí v prezidentské kanceláři, vládě i státních firmách jsou bez Jermaka téměř nemožná. Závislost na něm je v kontrastu s jeho nízkou popularitou: jen 17,5 % Ukrajinců mu důvěřuje, zatímco 67 % mu nedůvěřuje (průzkum Razumkovova centra z března 2025).
Naráží přitom nejen na fakt, že Jermak vedl delegace, které v současnosti vyjednávají o míru, a často zastupoval prezidenta Zelenského na jednáních, která by tradičně patřila do kompetence resortu diplomacie.
V Evropě a ve Spojených státech si Jermak sice získal pověst politika s obrovským vlivem, ale i mezi spojenci byl za vlivného muže, který bohužel často marginalizoval tradiční diplomatické kanály a přebíral kompetence, které mu ve skutečnosti vůbec nepatřily.
Podle zdrojů Kyiv Independent jeho všudypřítomnost v rozhodovacích procesech vyvolávala mezi západními spojenci frustraci. „Musíme s ním jednat, je Zelenského člověk, nemáme na výběr,“ uvedl jeden vysoký evropský činitel. Jiný diplomat dodal, že pokud jde o americko-ukrajinské vztahy, „cokoliv je lepší než posílat Jermaka znovu do Washingtonu“.
Stejného názoru je ostatně také analytik pro globální záležitosti Michael Bociurkiw, který poskytl komentář pro Seznam Zprávy až z Afriky. Jermakův odchod hodnotí razantně: „Měl být vyhozen už dávno. Naši partneři ho nikdy neměli rádi a ani ukrajinská diaspora k němu neměla důvěru – někteří dokonce tvrdí, že byl až příliš blízko Rusku. Ukrajinu to staví do extrémně složité situace,“ vysvětlil.
Zelenskyj Jermaka ocenil jako věrného spolupracovníka, který vždy stál na správné straně a za Ukrajinu urputně bojoval. Jermak v uplynulých letech vedl řadu klíčových diplomatických misí, včetně výměn válečných zajatců s Ruskem a vyjednávání o mírových návrzích.
Pod jeho vedením vznikla i vládní koordinace humanitárních a společenských aktivit pro Ukrajince postižené válkou, včetně státní organizace na záchranu unesených dětí, které teď Kreml převychovává v Rusku.
Odejít tak musel člověk, který byl pro prezidenta do určité míry skutečně nepostradatelný, ale zároveň polarizoval politickou scénu. Jeho rezignace podle šéfa organizace Dejure, která se zabývá kontrolou soudnictví, Mychajla Žernakova znamená nejen konec jedné éry v ukrajinské politice, ale otevírá i příležitost k reorganizaci prezidentské kanceláře a návratu k více institucionálně řízenému rozhodování.
„Nejde jen o jednotlivce, ale o celou architekturu moci a rozhodovacích procesů, která je nejdůležitější, zejména v zemi ve válce. Teď je šance přejít od velmi centralizovaného řízení jednou osobou k systému, kde se rozhoduje kolektivně – mezi více lidmi, institucemi a vládními složkami,“ vysvětluje redakci.
S tím souhlasí i Víchová. „Já doufám, že se Zelenskyj více spolehne na instituce, které jsou zaneseny v ukrajinské ústavě, na ostatní ministerstva a státní úředníky než na náhradní vertikálu, která se vytvořila,“ říká analytička.
Žernakov pak dodává, že je však potřeba mnohem víc než jen obnova institucionální rovnováhy v prezidentské kanceláři. „Je nezbytné reformovat celý systém státní správy – od protikorupčních úřadů přes Generální prokuraturu až po Nejvyšší soud a další soudní instance. Bez toho by se koncentrace moci a obstrukce kontrolních mechanismů mohly opakovat. Není to jen o osobě v čele kanceláře, ale o celkové architektuře rozhodování a dohledu,“ upozorňuje.
Někteří opoziční zákonodárci však zpochybňují, zda Zelenskyj tuto situaci využije k inkluzivnější politice. Bývalá místopředsedkyně vlády Ivanna Klympušová uvedla, že si stále není jistá, zda drama Jermakovy rezignace skutečně změní způsob, jakým prezident vládne.
„Právě to je otázka. Způsob řízení musí opět vycházet z ústavy. Parlament musí znovu získat svou roli. Prezident se musí dohodnout na rozhovorech se všemi frakcemi, vztahy v parlamentu je třeba přehodnotit a vytvořit skutečnou vládu národní jednoty, která bude odpovědná parlamentu, nikoli prezidentské kanceláři,“ uvedla Klympušová .
Opozice už avizovala, že Jermakova rezignace, spojená s korupční kauzou za 100 milionů dolarů, poslouží jako argument pro prosazení vlády národní jednoty v Kyjevě, o kterou usiluje prakticky od začátku plnohodnotné ruské invaze před téměř čtyřmi lety. Jermakův odchod tyto snahy jen posílí.
Není překvapivé, že ukrajinští opoziční politici a bývalí úředníci, kteří se s Jermakem střetli, jeho odchod přivítali a doufají, že přinese zásadní změnu ve způsobu, jakým Zelenskyj vládne, a že ukončí jeho dosavadní přísně centralizovaný styl řízení. „Nevěřil jsem, že někdy odejde,“ uvedl pro deník POLITICO jeden bývalý vysoký ukrajinský úředník, který si přál zůstat v anonymitě.
