Rusové nechtějí mluvit o válce. Berou to jako nezdvořilost, říká spisovatel

Na začátku tisíciletí, kdy se ruský prezident Vladimir Putin teprve ujal vlády, mladý novinář Dmitrij Gluchovskij podával svědectví přímo z Kremlu. Dnes však celosvětově známý autor populární sci-fi ságy Metro 2033, která byla přeložena do desítek jazyků a vznikla podle ní série úspěšných videoher, žije v exilu. Tohoto kritika ruské války na Ukrajině nejprve tamní úřady označily za takzvaného zahraničního agenta, načež jej moskevský soud v roce 2023 odsoudil k osmi letům vězení za údajné šíření lží o armádě.

„Tragické na tom je, že i když se dění v rodné zemi snažíte sledovat sebevíc, i když dál intenzivně mluvíte s přáteli, kteří v Rusku zůstali, nevyhnutelně ztrácíte spojení s tím, co se doma děje,“ hodnotí svou aktuální situaci Gluchovskij.

Z obav o bezpečnost nechce prozrazovat, ve které zemi žije. Přesto ani v exilu nerezignuje na snahu informovat o dění v Rusku. „Autoři a umělci, kteří tam zůstali, se odmlčeli. Vědí, že pokud se ozvou, draze za to zaplatí,“ poukazuje Gluchovskij na represe ze strany Kremlu.

„Kamarádi, co tam zůstali, říkají, že mluvit dnes v Moskvě nebo Petrohradě o válce je považováno za nezdvořilost,“ tvrdí spisovatel. „Prostě začalo být společensky nevhodné obtěžovat druhé lidi tím, co se děje na frontě. Vznikl nový společenský úzus, kdy se lidé sami od sebe vyhýbají nepříjemným tématům, i když ta témata souvisí s katastrofou, která se naší zemi přihodila,“ pokračuje Gluchovskij.

Jeho nejslavnější sága, dystopie Metro 2033, se odehrává v moskevském metru, kde lidstvo přežívá po jaderné válce. Té se poslední roky znovu obává část západní veřejnosti.

V jiném, také česky vydaném románu nazvaném Budoucnost pro změnu Gluchovskij popsal svět, ve kterém lidstvo přestalo stárnout a zavedlo zákaz rozmnožování. Přesto autor necítil zadostiučinění, když mikrofony nedávno zachytily soukromou konverzaci mezi Vladimirem Putinem a čínským prezidentem Si Ťin-pchingem o tom, zda se lidé budou moci dožívat až 150 let.

„Nejsem prorok. Vystudoval jsem novinařinu, primárně mě zajímá dění ve světě a politická i společenská situace v Rusku, kterou celou dobu zkoumám pod zástěrkou dystopie,“ reaguje Gluchovskij. Touha po nesmrtelnosti je stará jako lidstvo samo, připomíná. „Každý vládce, který zůstane u moci desítky let, chce vládnout navěky. Upřímně ale doufám, že pokroku v oblasti dlouhověkosti vědci nedosáhnou tak rychle, aby konkrétně Vladimiru Putinovi dovolili vládnout navždy,“ poznamenává spisovatel.

Několik let poté, co emigroval, se šestačtyřicetiletý moskevský rodák vrací domů ve snech. „Zdá se mi o Rusku. Často se mi zdá přímo o Moskvě, i když mnohdy to jsou ve skutečnosti noční můry. Ocitnu se v Moskvě, dojde mi, že po mně pátrají a musím uprchnout,“ popisuje jeden takový sen.

Od září Rusko zpřísnilo zákon, který lidi označené za takzvané zahraniční agenty nově považuje také za „ohrožení pro vzdělávání dětí a mládeže“. V důsledku toho začala knihkupectví označovat a schovávat knihy perzekvovaných autorů, jako je právě Dmitrij Gluchovskij. „Každého, kdo má jakékoliv veřejné postavení a dál říká, co si myslí, označili za zahraničního agenta. Cílem je, abychom sešli z očí veřejnosti, aby se o nás nepsalo a abychom byli považováni za vyvrhele. Naše postavení se zhoršuje každým měsícem,“ lituje spisovatel.

Ze svých knih, které se v Rusku přesto prodají, už ani žádný příjem nemá. „Všechny peníze putují rovnou na zvláštní účet v centrální bance zřízený za tímto účelem. Teoreticky by mi je měla vyplatit, až o nálepku zahraničního agenta přijdu. To se ale za mého života pravděpodobně nestane,“ odhaduje autor.

Na seznamu spravovaném ministerstvem spravedlnosti se nyní nachází již více než tisícovka osob. A spisovatel se obává, že Kreml bude represe dál stupňovat. „Napříště bych tipoval zabavení zbývajícího majetku a nakonec úplný zákaz jakékoli zmínky v ruských médiích,“ míní.

Dmitrij Gluchovskij si uvědomuje, že v exilu bude jeho vazba na Rusko dál slábnout. „Než mu ale přestanu rozumět úplně, myslím, že mu ještě pár příběhů dlužím. O tom, co jsem si uvědomil a co jsem pochopil během těch tří let války na Ukrajině. O izolaci Ruska, o tom, jak lidé začali být konformní, jak se naučili přijmout a jak normalizovali zlo. O tom bych rád psal,“ uzavírá.