Konflikt se šíří dál oceánem. Zachránci raněných Íránců mají problémy navíc

Válka v Perském zálivu se postupně přelévá i do Indického oceánu. Spojené státy už minulý týden zaútočily na íránské lodě, které se v době zahájení americko-izraelských úderů na Írán účastnily námořního cvičení organizovaného Indií poblíž města Višákhapatnam.

Srí Lanka a Indie následně poskytly útočiště 434 námořníkům ze tří íránských vojenských lodí – a nepřímo se tak dostaly do komplikované diplomatické situace a právního dilematu.

Vládní právníci v obou zemích nyní studují mezinárodní úmluvy a námořní právo, aby určili, jak s posádkami naložit. Zejména pro Srí Lanku, malý ostrovní stát, který se stále vzpamatovává z finanční krize, jde o velmi nepříjemnou situaci.

Útok americké ponorky na íránskou fregatu IRIS Dena, která se nacházela přibližně 19 námořních mil od jižního srílanského přístavního města Galle, byl prvním případem od druhé světové války, kdy Spojené státy v boji potopily válečné plavidlo.

Ze zasažené fregaty srílanské námořnictvo zachránilo 32 přeživších. Kolombo jim udělilo měsíční humanitární víza, čímž si podle pozorovatelů koupilo čas na rozhodnutí, co s nimi dál.

Krátce nato se však u srílanského pobřeží objevila další íránská válečná loď IRIS Bušéhr, která uvázla ve výlučné ekonomické zóně země. Kolombo umožnilo vylodění více než dvousetčlenné posádky, čímž se dilema ještě prohloubilo.

Srí Lanka tak nyní hostí stovky íránských námořníků zachráněných z moře, aniž by měla jasný plán, kdy a za jakých okolností se budou moci vrátit domů.

Srílanská vláda svůj postup opírá o mezinárodní námořní úmluvy a dlouhodobou politiku neangažovanosti. Ministr veřejné bezpečnosti Ananda Wijepala uvedl, že udělení humanitárních víz umožňuje vládě dostát své humanitární povinnosti, aniž by působila dojmem, že se přiklání na jednu či druhou stranu.

Může to ale dopadnout i tak, že si Kolombo jen koupilo čas. Mezinárodní úmluvy totiž nestanovují pevný časový rámec pro repatriaci námořníků z válečných lodí potopených během konfliktu. Posádka tak může na Srí Lance zůstat i dlouho po vypršení víz, případně až do konce války.

Situaci navíc komplikuje skutečnost, že na námořníky ze dvou plavidel se vztahují různé právní režimy a jsou tak drženi odděleně.

Na 32 přeživších z potopené fregaty IRIS Dena se vztahuje mezinárodní humanitární právo. Ti mohou být repatriováni, pokud o to sami požádají.

Naopak posádka zásobovací lodi IRIS Bušéhr spadá pod Haagskou úmluvu z roku 1907 o právech a povinnostech neutrální mocnosti. Ta vyžaduje, aby neutrální stát vojáky válčících stran internoval až do konce bojů.

Srí Lanka také uvedla, že 84 těl námořníků, která byla po útoku vyzvednuta z moře, bude do Íránu převezeno, jakmile to logistické podmínky dovolí.

Situaci dále komplikuje geopolitika.

Spojené státy jsou pro Srí Lanku největším exportním trhem, zatímco Írán patří mezi významné odběratele srílanského čaje, hlavní exportní komodity země. Srí Lanka je navíc po státním bankrotu v roce 2022 silně závislá na mezinárodní finanční pomoci a programech institucí, jako je Mezinárodní měnový fond.

Prezident Anura Kumara Dissanayake proto opakovaně zdůraznil, že Srí Lanka musí zůstat neutrální a nesmí se nechat vtáhnout do konfliktu.

Podle analytika Frederica Grarea z Australské národní univerzity však Srí Lanka – podobně jako většina zemí na okraji konfliktu – nakonec ponese jeho ekonomické důsledky. „Hlavní starostí vlády je udržet samu sebe – a spolu s ostatními státy i Indický oceán – mimo tento konflikt,“ uvedl.

Washington má přitom na Kolombo výrazně větší páky než Teherán. Tlak může vyvíjet jak ekonomický, tak diplomatický. Může například zkomplikovat přístup k finanční pomoci nebo požadovat, aby námořníci nebyli během války repatriováni.

Právě možné repatriace íránských námořníků vyvolávají ve Spojených státech obavy. Minulý týden agentura Reuters informovala o uniklé depeši amerického ministerstva zahraničí, podle které americká chargé d’affaires v Kolombu Jayne Howellová vyzvala srílanské úřady, aby nepřevážely zpět do Íránu přeživší z potopené fregaty ani posádku druhé lodi.

Depeše zároveň varovala Kolombo, aby „minimalizovalo íránské pokusy využít zadržené námořníky k propagandě“. Podle některých zpráv Washington dokonce zvažoval možnost podpořit přeběhnutí některých členů posádky.

Srílanský prezident však trvá na tom, že pomoc byla především humanitární povinností. „Náš přístup je takový, že každý lidský život je stejně cenný jako náš vlastní,“ uvedl v prohlášení.

Americké ministerstvo zahraničí později svůj postoj zmírnilo a uvedlo, že Washington samozřejmě „respektuje a uznává svrchovanost Srí Lanky při řešení této situace“.

Takové ujištění však podle analytiků základní dilema neřeší. „To poslední, co si zbankrotovaná země přeje, je impulzivní americký prezident, který se na ni rozzlobí,“ uvedl pro list South China Morning Post (SCMP) Neil DeVotta, profesor politologie z americké Wake Forest University.

Možnosti, kde by mohl na Srí Lanku zatlačit Írán, jsou menší, ale stále existují. Teherán odebírá velké množství srílanského čaje a v minulosti s ostrovní zemí spolupracoval i v energetice. V případě nespokojenosti by tak mohl reagovat diplomatickými protesty, omezením obchodních vztahů nebo propagandou.

K otevřenému tlaku se Teherán zatím neuchyluje a naopak poděkoval Indii i Srí Lance za humanitární pomoc v právně komplikované situaci.

Největším problémem pro Kolombo je tak samotný precedent – rychlá repatriace by mohla popudit Američany, příliš dlouhé zadržování vyvolat napětí s Íránci.

Podle Neila DeVotty tato epizoda ilustruje širší dynamiku konfliktu. Tím, že Kolombo opřelo svou reakci o mezinárodní námořní právo, a nikoli o strategickou loajalitu k některé straně, sahá po jediném štítu, který má země příliš malá a zranitelná na to, aby si mohla dovolit postavit se na jednu stranu.

„Ukazuje to, jak malé státy, které chtějí zůstat neutrální, hledají útočiště v mezinárodních úmluvách, když jsou konfrontovány s velmocemi, jež neberou příliš ohled na vládu práva,“ řekl pro SCMP.