Článek
Pod názvem Šuplík vychází od roku 2023 jazyková a kulturní hlídka, kterou na Seznam Zprávách připravuje Jan Lipold. Protože slova jsou jen kapky deště.
Tryskový průzkum veřejného mínění promluvil. 99 procent hokejového národa nesouhlasí s tím, že Robert Záruba začal vyslovovat příjmení čtyř švédských hráčů se „š“, a ne se „s“, jak byl dlouhá léta zvyklý. Ten národ.
Řekněme jména. Potížisty v kádru Tre Kronor jsou Jacob Larsson, André Petersson, Joel Persson a hlavně nebezpečný ofenzivní obránce Oliver Ekman-Larsson, kapitán Seveřanů.
Když se z televize ozývalo „Ekman Laršon“ - a to se ve třetí třetině, kdy jsme se dostali pod tlak, ozývalo věru často a vzrušeně -, řadě diváků se ještě přitížilo. Někteří protestovali na internetech, že takhle ne. Někteří dokonce přepínali. Oto Klempíř: StarDance a Ekman Laršon na ČT nepatří. Andrej Babiš: Zrušíme poplatky, rozdáme vlaječky, ale do obsahu zasahovat nebudeme.
Přituhovalo. Protože hokej se Švédy sledoval v přímém přenosu třičtvrtědruhý milion lidí, šlo nejen o otázku značného veřejného zájmu, ale i identity. Místy se zdálo, že až takovou: Máme se, my Češi, měnit? Nabídnout ruku cizincům?
Robert Záruba, který si se změnou výslovnosti dal jako správný perfekcionista takovou práci, nakonec moudře couvnul. Řka, že pře o „Laršona“ nemá odvádět pozornost od samotného hokeje. Na sociální síti shrnul: „1. Švédská jména se za 30 let jednoznačně posunula k měkké variantě spojení „rs“ > „š“, a to především ve veřejném prostoru. 2. Část české veřejnosti není připravena na úpravu jmen v souladu s originálem.“
A komentátorská výslovnost se zase vrátila do předchozího stavu. Švédy a švédštinu jsme přemohli i podruhé.
Tolik příběh. A teď stanovisko Šuplíku. V tryskovém průzkumu tvoříme to zbývající jedno procento dotázaných.
Panu Zárubovi jsme drželi (a držíme) palce. I když se zdá, že jeho počin měl ambice Dona Quijota, čti zhruba [kichota], byl takzvaně donkichotský. Jednak kvůli té nepřemožitelné síle zvyku českých uší. A jednak proto, že jedno „š“ místo „s“ je sice záslužný krok směrem k otevřenosti světu, ale také jenom kapka v Baltském moři.
Echt švédská výslovnost představuje pro našince víceméně nedosažitelnou metu. Doktorátem ze skandinavistiky a desetiletou praxí na logopedickém institutu v Göteborgu - kdo má kuráž, vysloví [jœteˈbɔrj] - se k ní dá pouze přiblížit.
Už jen to, že jsme spor museli zjednodušit na „Larson nebo Laršon“, potvrzuje, že pro dostatečné znázornění česko-švédského nedorozumění jaksi scházejí hlásky, slabiky a možná i slova.
Samozřejmě, že jen prosté české [š] by dobrou výslovnost psaného švédského „rs“ nezachránilo. A Robert Záruba to ani tak nevyslovoval - bylo slyšet, že poctivě potrénoval švédské [ʂ].
Zato v češtině žádné [ʂ] nemáme a neumíme. A když už bychom se k němu pokusili nakročit, nemá cenu Perssonovi místo [Person] říkat [Peršon], tak jako vyslovujeme česky [peršan], rozuměj koberec. Na to české [r] se můžete vykašlat, to už tam spíš vražte něco jako [h]. Sluchu rodilých Švédů jsou vzdálení Person i Peršon/peršan.
Osvojit si základy švédské fonologie dalece přesahuje možnosti redakce Šuplíku, respektive jejího pochopení toho, co si dokázala vygooglovat. Posuďte sami a zůstaňte s námi aspoň u první lekce:
„[ʂ] je neznělá retroflexní frikativa, neboli třená souhláska. Vytváří se pomocí úžiny, která se staví do proudu vzduchu, čímž vzniká šum. Úžina se vytváří mezi jazykem a dásňovým obloukem. Špička jazyka je obrácena směrem dozadu (dochází k prohnutí jazyka).“ Pojďme na to…
Pustit se do téhle akrobacie v dutině ústní během komentování přímého přenosu z nejrychlejší kolektivní hry na světě - to tedy klobouk dolů!
Abychom to zkrátili a předložili výzvu pro opravdu nejvážnější zájemce o švédskou výslovnost, dodáváme: „Nejběžnější realizace fonému /ɧ/ jako neznělá palatovelární frikativa nebyla popsána v žádném jiném existujícím světovém jazyku.“
No a? Naším rodinným stříbrem je zase Ř. Proč asi myslíte, že chytá Kořenář řečený Kořen nebo Kořka? A proč by na mistrovství světa jet musel, i kdyby byl totálně z formy, alespoň jako, a to podtrhujeme, třetí brankář? Alespoň nějaké to Ř bychom na dresech měli mít, jako mají Švédové tři korunky, které se hezky švédsky určitě nevyslovují [Tre Kronůr] ani [Tre Kronor]. Pomůcka, že ve švédštině se máloco čte tak, jak to vidíme napsané, docela funguje. Ať už to znamená cokoli.
I když za [Tre Kronůr] bychom asi dostali lepší známku, než kdyby si pan Ekman-Larsson zkusil poradit s Kořenářem. Nebo jen s Klempířem.
Panuje velká jazyková rivalita. Proto se od zápasů se Švédskem pokaždé očekávají úporné bitvy kdo s koho. Kdo přitvrdí víc? V soubojích si nesmíme zůstat nic dlužni, u mantinelu ani u slov. Tak to má být.
Z téhle perspektivy vypadá komentátorská vstřícnost vůči nárokům švédštiny jako ústupek s potenciálně neblahými následky. Pro nároďák i národní hrdost.
Místo abychom Švédům čelili jako naši předkové na Karlově mostě, máme se snad hrbit před jejich výslovností? Místo abychom trvali na reparacích za rok 1648, máme couvnout před nájezdem dotírajícího „Laršona“? Nikdy. Švédskému obléhání jsme i tentokrát odolali, ale bylo to jen tak tak. Blíží se mistrovství světa v kopané mužů, co když to tam zkusí znovu?
