Česko na MS nevládne, zato vyhrává. Rodí se tým, který umí přežít

Asi nic nemohlo vystihnout hru české reprezentace lépe než poslední minuty proti Slovensku. Hráči kolem brány skákali po puku po hlavě, po nohách, jakkoliv. Hlavně ho nepustit na brankáře. Když se objevila šance trefit prázdnou slovenskou bránu, nevyšlo to.

Čtvrtá výhra na mistrovství světa vypadala stejně jako ty předchozí. Byl to boj, žádná krasojízda.

„Úplně nejkrásnější utkání to od nás tedy nebylo,“ přikývl i Martin Kaut po výhře 3:2. „Hráli jsme jako tým,“ přidal.

Slováci přestříleli Čechy 30:18, byli aktivnější. Zatím je úplně jedno, s kým tým ve Švýcarsku hraje. Shoduje se jeden základní rys – jsou to nervy. Soubor Radima Rulíka si je užil vždycky. Bránil těsný náskok proti Švédsku, šíleně se nadřel s Itálií. Proti Dánsku ho také uklidnil až gól do prázdné brány.

Porážka v prodloužení od Slovinska do výčtu zapadá rovněž. Také to byl nervák, jen se výsledek nakonec senzačně zlomil na druhou stranu.

Zásadní zpráva zní, že čtyři těsné koncovky z pěti dopadly lépe pro Červenku a spol., což český soubor nenápadně sune k druhému místu v tabulce.

Dominik Kubalík sestřelil dva soupeře během jednoho střídání. „Nevím,“ odvětil kouč Radim Rulík na přímý dotaz, jestli tohle je tvář jeho týmu na šampionátu, že se rve a dovede utáhnout zápasy na vůli. „Jsme v turnaji, mužstvo se nějak formuje. Pravda je, že všechny zápasy byly těsné, bojovné, vydřené,“ přidal kouč.

Obránce Michal Kempný také cítí, jakým směrem se mužstvo ubírá: „Hokej, který nás bude zdobit, bude obětavý a týmový. Čeká nás boj, nic jiného nezbývá.“

Jako kdyby i hráči, kteří většinou mají v popisu práce jiné úkoly, pomalu na urputnou linii přistupovali. Dominik Kubalík byl, je a patrně vždycky bude hráčem, který nemusí v zápase nějak vynikat, ale dovede se dostat ke gólové střele. Proti Slovensku měl střídání, kdy sestřelil tělem dva soupeře. Detail. Ale hodně vypovídající.

„Měli jsme trochu štěstí. Někdy ho nemáte, proti Slovensku se k nám rozhodně přiklonilo. Samozřejmě jsme rádi,“ tiše broukl kapitán Roman Červenka.

Hokejové štěstí vypadá v praxi takhle – soupeř hodně střílí, víc a víc času tráví před vaším brankářem. Ale Martin Kaut dal gól v přesilovce, když ho poslal k brance, puk se zavrtěl, pomazlil se s čepelí slovenského kapitána Marka Hrivíka a zajel do brány. Vítězná trefa Romana Červenky a jeho nastavená brusle? Z padesáti podobných akcí by gólem skončila možná jedna.

„Jak bych to jen řekl,“ na chvíli se zamyslel Martin Kaut. „Vyhrál tým, který si třeba podle střel a statistik vyhrát nezasloužil. Ale někdy to tak je,“ přikývl.

Na vousaté tváři mu naskočil úsměv. „Nic proti Třinci, ale vzpomněl jsem si na něj, jak vyhrával u nás extraligu. Když pracujete, dřete, někdy se vám to vrátí v takových momentech,“ pokračoval Martin Kaut. Narážel na pět třineckých titulů po sobě, kdy klub z Beskyd došel pro pohár. Soupeři často brblali, že Oceláři měli kliku, protože nebyli lepší. Jenže vítězili.

Když si vybavíte Romana Červenku z posledních šampionátů, i jak mučil všechny obrany v nejvyšší české soutěži, tak takhle teď ve Švýcarsku nekraluje.

Nechodí to tak, že skočí na led a soupeř se klepe, co čtyřicetiletý hráč vymyslí. Martin Kaut je už také jeho třetí spoluhráč, kterého kouč Radim Rulík v první formaci zkouší. Červenka s centrem Lukášem Sedlákem začínali s Matějem Blümelem, pak dostali Jana Mandáta. Kaut je třetí volbou.

Reprezentace vyhrává, což je klíčový obraz. Když ho položíte na rovnici s estetikou, tak je i důležitější než hrát nádherně, zápasy ztrácet a skuhrat, že chyběl někde centimetr, nebo puk práskl do tyče.

Nakonec právě Červenka rozhodl zápas se Slovenskem. Ano, jinak, než bývá u něj zvykem. Jen z pohledu celkového dopadu je úplně jedno jak.

Dopředu se čekalo, že by žádná formace neměla ve Švýcarsku vyčnívat. Jak tentokrát ve výběru chybí hráč formátu Davida Pastrňáka nebo Martina Nečase, bylo i cílem trenéra, aby měl čtyři formace, ne jednu první a komparz.

První fázi národní tým zvládl. Dva zápasy před koncem základní skupiny má v kapse postup do čtvrtfinále. Padl sice nečekaně se Slovinskem, ale pokud tým projde do zápasů o medaile, zůstane ztráta v kronikách jen jako zajímavost, nic víc.

Důležitá fáze šampionátu přichází teď. Zápasy s Kanadou a Norskem budou pro Rulíkův tým ideálním testem na play-off.

Česko zatím vyhrává zápasy, ve kterých nevládne. To není v turnaji problém, spíš se historicky jedná o cennou dovednost. Reprezentace má schopnost přežít problémy. Tým s ambicemi na medaili? Jestli nic z toho nezmizí, zato zmizí časté ztráty kotoučů, tak klidně.