Satelity odhalily čilý ruch u pohřbených íránských základen

Írán má při jednání s USA, jak už je dobře známo, dvě hlavní páky. Zaprvé může těžit z  přetrvávající schopnosti ovlivňovat dopravu Hormuzským průlivem a zadruhé z toho, že má nadále na svém území nebezpečně vysoké množství obohaceného uranu. USA zatím nenašly způsob, jak Teherán o tyto páky připravit silou, a ve vyjednávání by je to jistě stálo velké ústupky.

Nyní se nicméně poprvé od začátku příměří znovu projevuje i třetí, poněkud pozapomenutá íránská hrozba – rakety a drony.

Nikdo sice nepochybuje, že USA a Izrael íránské schopnosti v této oblasti výrazně oslabili, a že Teherán v palebném apetitu nepochybně hodně krotí jeho vlastní obavy z dalších ztrát raketometů. Zároveň už se ale také ukázalo, že země si v této oblasti zachovala podstatně víc, než USA oficiálně připouští.

Obřích baráží podobajících se prvním dnům letošního konfliktu se sice už nejspíš nedočkáme, jenže na dlouhodobější rozsévání chaosu má Írán zdrojů dostatek téměř určitě.

Nejprve zrekapitulujme, co se vlastně děje. Nový vzdušný střet začal na přelomu května a června jako nenápadná přestřelka. Posléze se z ní ale stala největší výměna palby od začátku příměří, v níž Írán opět zaútočil rovnou na několik států.

Začalo to americkými údery na íránské radarové stanice a řídicí centrum dronů v Goruku a na ostrově Kešm, které Washington provedl v reakci na sestřel vlastního dronu Íránem. Následně 2. června USA zaútočily také na tanker pokoušející se proplout americkou blokádou.

Tady ještě nešlo o nic výjimečného – ke sporadickým úderům docházelo už dřív a útoků na íránské lodě bylo dohromady už nejméně šest. Írán na podobné akce dřív nereagoval, ale to se teď změnilo.

Nejdříve podle USA zaútočil drony na komerční plavidla v Perském zálivu, načež je americké síly sestřelily a odpověděly dalším útokem na ostrov Kešm. Teherán krátce po sestřelení dronů zaútočil raketami a drony na Kuvajt a Bahrajn. Na Bahrajn podle americké strany mířily tři rakety a všechny se podařilo sestřelit. Kuvajt oficiálně hlásil sestřelení 13 raket a 17 dronů a vedle toho i zásah letiště, kde zemřel jeden člověk a dalších více než 60 utrpělo zranění. Teherán sice tvrdil, že na letiště nemířil, a že škody tam způsobila vadná raketa protivzdušné obrany, ale videa z místa jasně ukazují na íránský dron.

Tady už šlo o jasnou eskalaci. „Íránský režim se snaží přimět Spojené státy zaplatit cenu za pokračující vynucování blokády a zároveň oslabit vztahy mezi zeměmi Perského zálivu a USA,“ uvedl k pravděpodobné motivaci Teheránu americký Institut pro studium války (ISW).

Samotný Írán po palbě přidal i výhružku – poradce nejvyššího vůdce Modžtaby Chameneího Mohsen Rezáí uvedl, že Teherán nedovolí, aby USA ve vyjednávání předkládaly nadsazené požadavky a že na jakoukoliv vojenskou akci odpoví „baráží raket a dronů“.

Pak v neděli přišel další íránský raketový útok na Izrael. Mělo jít asi o desítku raket a všechny byly sestřeleny. Po izraelské odpovědi přišlo v pondělí další kolo.

Íránské útoky jsou malé a většinou se je daří úspěšně odrážet. Opět nicméně stoupá cena ropy, komplikuje se letecká doprava a zvyšuje se pnutí mezi USA a ostatními zainteresovanými zeměmi, což hraje Íránu do karet.

Teď už ale přejděme k otázce, kolik raket, raketometů a dronů Íránu ještě na udržování toho chaosu zbývá.

Administrativa prezidenta Donalda Trumpa oficiálně konzistentně uvádí, že minimum. Dramatický pokles v počtu vypálené munice Íránem, který jsme mohli pozorovat už po několika dnech od začátku konfliktu, byl podle ministra obrany Petea Hegsetha dán jednoduše tím, že íránský raketový a dronový program byl „zcela zničen“.

Armáda byla o něco opatrnější a omezila se na vyzdvihování poklesu palebné aktivity a výroky o zničení 85 až 90 % produkční infrastruktury raket i dronů. Izraelská armáda vedle toho uvedla, že zničila 330 z 470 íránských raketometů, což je asi 70 %.

Po čase ale skrze média začala prosakovat podstatně méně optimistická čísla.

Začít můžeme u zprávy CNN, že podle posudku amerických tajných služeb se Američané domnívají, že zničených bylo pouze 50 % raketometů. Jeden ze zdrojů dodal, že to ani není v rozporu s izraelským veřejně komunikovaným posudkem, protože rozdíl je jen v tom, že USA do kategorie zničených raketometů nepočítaly kusy, které jsou jen uvězněné za zřícenými tunely, zatímco Izrael ano.

„Pořád mají dost na to, aby mohli způsobit spoušť v celém regionu,“ měl o íránských vzdušných kapacitách říct jeden ze zdrojů.

Článek je ze začátku dubna a stálo v něm, že jde o aktuální posudek. Vznikl tedy už v době, kdy Írán svou palbu výrazně omezil, a navíc jen několik dní před příměřím. Situace se tedy od té doby dosud nemohla zásadně změnit.

Bílý dům i Pentagon se proti článku ohradily, ale ani jedno z reakčních prohlášení přímo nevyloučilo zmiňované počty raketometů.

Zhruba ve stejnou dobu vydala agentura Reuters své zjištění týkající se množství dostupné raketové munice. Spojeným státům se podle zdrojů podařilo potvrdit zničení pouze třetiny íránského raketového arzenálu. Další třetina raket je podle zdrojů buď zničená, nebo jen zavalená v podzemních komplexech, a zbytek raket netknutý.

Izrael se podle televize Channel 12 domnívá, že Íránu zůstalo něco přes 1000 z původních 2500 balistických raket. Že údery přečkala asi polovina raket i dronů, tvrdí také pozdější článek Wall Street Journal odvolávající se na americký posudek.

O měsíc později přišel deník New York Times s tím, že Írán podle amerických zdrojů obnovil přístup ke 30 z 33 raketových základen a má k dispozici dokonce 70 % předválečné kapacity raket i raketometů.

Tak vysoké procento se zdá být nepravděpodobné, už když se vezme do úvahy čistě íránská spotřeba raket, natož pak dopad amerických a izraelských útoků. Připomíná nám to, že zprávy s odkazem na anonymní zdroje je potřeba interpretovat opatrně.

Na tom, že jsou íránské kapacity větší, než tvrdí Trumpova administrativa, se jich ale shodne už příliš na to, abychom nad tím mohli mávnout rukou. Zprávy od různých médií, zdrojů i států také opakovaně uvádí velmi podobná čísla. Bílý dům a Pentagon se navíc při obraně omezují buď na obecná prohlášení (například, že článek je „nesmysl“), nebo na opakování frází o snížené aktivitě íránské palby či úspěšném zničení výrobní infrastruktury, a nekontruje vlastním číslem zbývajících raketometů, raket ani dronů.

Během května se navíc začalo objevovat i množství satelitních snímků ukazujících rozsáhlé odkrývání iránských podzemních raketových základen. Nedávno publikovaná analýza CNN ukázala, že napříč 18 sledovanými podzemními komplexy Írán otevřel už 50 z 69 vstupních tunelů, které byly zavaleny americkými a izraelskými údery. Kromě toho opravuje i cesty a zasypal už většinu kráterů po útocích, které by jinak komplikovaly pohyb raketometů.

Čím dál víc to tedy vypadá, že rychlý pokles íránské palby v prvních dnech války nebyl dán naprostou demolicí jeho arzenálu, ale spíš jeho uvězněním v podzemí, odkud se teď zase může dostávat ven.

Takto rychle se íránské útoky zmenšovaly na začátku války:

Z výše uvedeného vyplývá, že pokud by došlo k úplnému kolapsu příměří a Írán by se rozhodl pro velký útok, pořád by teoreticky měl mít kapacitu na velkou salvu. Na druhou stranu ale Teherán musí moc dobře vědět, co by následovalo – další ztracené raketomety, další útoky na podzemní raketové základny a další zasypané tunely.

Největší smysl by tak pro Írán dávalo využívat své zbývající kapacity jako doplňku k ostatním prostředkům, kterými „jen“ zvyšuje tlak na znepřátelené strany – a minimálně prozatím se zdá, že přesně to dělá.

Stačilo pár raket a dronů a eskalace na Blízkém východě je opět na titulních stranách světových médií. Trhy reagují a Izrael útočí zpět, přestože Trump ho veřejně vyzval, aby palbu zastavil.

Na tyto a podobné kousky Íránu rakety a drony vystačí ještě hodně dlouho.