Článek
Provokatér a poslanec z klubu SPD Miroslav Ševčík se opět vyznamenal. V televizní debatě na Nově na otázku, zda dění ve Sněmovně něčím předčilo jeho očekávání, odpověděl, že „u některých to hraničí se stupiditou. Marnost nad marnost. Přijetí programu někdy trvá i sedm hodin. Poslouchat Hřiba nebo Richterovou je katastrofa.“
Načež duševní rozpoložení Pirátů diagnostikoval takto: „Tak, jak chtějí oni posílit především tu psychiatrickou a psychologickou pozici pro naše děti a vnuky, tak oni by potřebovali hlavně, myslím, to psychiatrické vyšetření sami o sobě.“
Neomalené, leč v tuzemské politické debatě nikoliv ojedinělé. Ctěný zesnulý profesor Cyril Höschl by nad Ševčíkovými slovy jistě zaplakal. Celý život se snažil o destigmatizaci psychiatrie a psychologie, přesto by i dnes, ve vyspělé středoevropské zemi, musel čelit čemusi tak zpozdilému.
„To stigma, to je středověký punc něčeho negativního, něčeho záhadného, čeho bychom se měli spíš obávat, štítit a odstraňovat to někam za obzor viditelnosti. Ostatně proto byla velká psychiatrická zařízení na konci 19. a začátku 20. století budována vždycky daleko od těch velkých měst, aby tam se uklidili ti nepohodlní jedinci,“ řekl Höschl například v rozhovoru s Českým rozhlasem.
Zda by docent Ševčík, posílající své politické oponenty na psychiatrii, toužil po jejich vystěhování za brány města, se můžeme zatím – a snad jednou provždy – jen dohadovat.
Ohánění se diagnózami a touhou dostat kohokoliv do „blázince“ je každopádně nebezpečné. Vždyť psychiatrii pro likvidaci nepřátel masivně zneužívali nacisté i komunisté. Tak hluboko se jistě vracet nechceme. Lhostejno, zda jde o Piráty, Starosty, ODS, ANO nebo Motoristy.
Co na to Andrej Babiš?
Kromě toho jsou ale výroky poslance Ševčíka zraňující i pro lidi, kteří psychickou poruchou nebo nemocí skutečně trpí. K psychiatrovi nebo k psychologovi docházejí a navzdory potížím dokáží žít plnohodnotné životy. Lidí s duševní strázní je v Česku mnoho (až 8 z 10 dospělých). Stále jich přibývá. Sledovat Miroslava Ševčíka, jak se jejich životní situaci de facto vysmívá a zneužívá ji v politickém soupeření, musí být přinejmenším nepříjemné.
Jiný uznávaný expert, psychiatr Jiří Horáček z Národního ústavu duševního zdraví, v téhle souvislosti varuje, že halabala šermování pojmy z oblasti duševního zdraví může mít negativní vliv na dospívající generace. „Zejména adolescenti se snáze identifikují s různými rolemi, tedy i s rolí ‚nemocného‘. A to je velký problém,“ řekl Deníku N.
A máme tu konečně i politický rozměr věci. Premiér Andrej Babiš prý považuje problematiku duševního zdraví za jednu z vůbec nejpodstatnějších – alespoň se do této pozice rád staví, byť i on před časem posílal Zdeňka Hřiba na psychiatrii. Jak se mu to tedy rýmuje s dehonestujícími vyjádřeními koaličního partnera?
V knize Rozšíření bitevního pole má spisovatel Michel Houellebecq – dle Le Monde největší žijící Francouz – žonglování s psychiatrickými pojmy za pitomé. Depresemi devastovaný hrdina jeho útlého románu míní, že „lidé, kteří tyhle stavy opravdu znají, si rychle přestávají hrát na chytráky“.
Na chytráka by si měl rychle přestat hrát i Miroslav Ševčík.
