Chci vybudovat český Harvard, říká ostravský miliardář Kurka

Rodilý Pražák Miroslav Kurka se v 90. letech přestěhoval do Ostravy, kde se mu za tři dekády podařilo vybudovat holding velmi různorodých firem. Navíc i velmi ziskový. „Pro rok 2025 očekávám, že tržby všech podniků skupiny se přiblíží k 5,8 miliardy korun a hrubý provozní zisk EBITDA se přiblíží 1,5 miliardy,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Jeho holding Prosperita má aktivity od průmyslu přes lesnictví až ke vzdělávání. A právě ve vzdělávání vidí Kurka největší potenciál. Seznam Zprávy přinášejí rozsáhlý vhled do jeho byznysu poprvé po dekádách, jelikož Kurka na veřejnosti téměř nevystupuje.

Druhou část rozhovoru, v níž mluví například o skupině Penta Investments či příhodě s akciemi developera Orco, přineseme v příštích dnech.

Dnes nejziskovější částí skupiny je společnost Energoaqua. Na čem vydělává?

Ano, skupina kolem společnosti Energoaqua patří mezi velmi důležité a ziskové části holdingu. Firma sídlí v bývalém areálu Tesly Rožnov. Měli jsme štěstí, že areál následně koupila společnost Onsemi a začala tam rozvíjet výrobu. To nám vytvořilo velmi významného odběratele.

Jenže jejich velké investiční plány se teď trochu zadrhly?

To je pravda. Vybudovali tam rozsáhlý provoz pro výrobu křemíkových karbidových destiček. Jenže krátce po spuštění, zhruba před rokem, byla výroba utlumena. Pokud máme informace, přišlo rozhodnutí z centrály v Texasu, že výroba v České republice není v této oblasti dostatečně konkurenceschopná. Část aktivit se údajně přesouvá do Asie.

Nemohu potvrdit všechny detaily, protože nám je samozřejmě nikdo oficiálně nesděluje, ale z dostupných informací to tak vypadá. Původně se počítalo s tím, že budou dodavatelem pro evropský automobilový průmysl.

Všichni očekávali rychlý rozvoj elektromobility, obnovitelných zdrojů a dalších technologií, kde jsou křemíkové karbidy důležité. Jenže evropský trh nerostl tak rychle, jak se předpokládalo. A když se růst zastavil, Američané si logicky položili otázku, proč vyrábět v jedné z nejdražších částí světa.

Takže dnes čekají na nové rozhodnutí centrály?

Přesně. Mají připravené další investice, ale zatím čekají, jaké projekty jim centrála schválí. My samozřejmě neznáme jejich interní plány. Vidíme pouze spotřebu energií a technických médií, které dodáváme. A z těch dat je patrné, že výroba není na úrovni, s jakou se původně počítalo.

My pro Onsemi dodáváme elektřinu, plyn, teplo, technické plyny, vodu a řadu dalších služeb. Například vyrábíme vodu, tedy extrémně čistou technologickou vodu. To je velmi složitý a nákladný proces. V této vodě jsou odstraněny prakticky všechny cizí molekuly a používá se při výrobě polovodičů. Vedle toho provozujeme teplárnu pro velkou část Rožnova, čistírnu odpadních vod a zajišťujeme dodávky vodíku, dusíku, kyslíku a stlačeného vzduchu.

Jste tedy na Onsemi prakticky závislí?

Přibližně 80 až 90 procent technických médií od nás odebírá právě Onsemi. Proto je to pro nás klíčový zákazník. Samozřejmě máme i další odběratele a například dodávky tepla směřují do velké části města. Ale pokud jde o technologické služby, je Onsemi dominantním partnerem.

Takže kdyby se rozhodli z Česka odejít, byl by to problém?

To bezpochyby. Na druhou stranu si nemyslím, že by se chystali odejít. Spíš hledají novou výrobní náplň a čekají na další rozhodnutí své centrály. Před dvěma lety se tam střídaly delegace z vlády, kraje i průmyslu a všichni mluvili o obrovském rozvoji. Dnes je situace střízlivější.

Ale podobné věci se v průmyslu stávají. Pokud se podíváte na vývoj akcií Onsemi v posledních měsících, výrazně posílily. To znamená, že investoři zřejmě očekávají pozitivní vývoj. Jen my zatím nevíme, jak přesně bude vypadat.

Ještě krátce ke znečištění řeky Bečvy, z níž jste byli obviňováni. Ta věc už je definitivně uzavřená?

Trestní část v podstatě ano. Soud nakonec konstatoval, že se nepodařilo prokázat konkrétního viníka, a trestní řízení tím skončilo. Následně se řešily správní sankce. Dostali jsme pokutu od České inspekce životního prostředí, proti které jsme se odvolali, ale neuspěli jsme ve snížení výše pokuty.

Náš pohled je takový, že řada závěrů nebyla dostatečně podložena a že celý případ byl od začátku silně medializovaný. Na druhou stranu je to už uzavřená kapitola a nemá smysl se k ní stále vracet.

Nejvíc energie nyní ale, zdá se, věnujete své Akademické alianci, což je skupina středních a vysokých škol v Praze, Ostravě i na Slovensku. Věříte vzdělávání jako dlouhodobému směru podnikání?

Věřím mu hodně. Je to oblast, ve které nevidíme jen obchodní příležitost, ale i určité poslání. Vedle průmyslu a dalších aktivit je vzdělávání něco, co člověku přináší i jiný druh uspokojení. Mně osobně dělá radost, že můžeme být součástí vzdělávacího procesu a podílet se na rozvoji lidí. Velkým úspěchem bylo přibližně před třemi lety získání statutu univerzity a oprávnění institucionální akreditace. To není něco, co by se podařilo každému.

Celé to ale původně začalo na Slovensku, kde jste koupili soukromou vysokou školu?

To byla až další fáze. Na Slovensku jsme v roce 2014 vstoupili do Panevropské vysoké školy v Bratislavě, protože jsme už měli zkušenost s Vysokou školou podnikání v Ostravě.

Když jsme do ní přišli, byla ve velmi složité situaci. Byla výrazně zadlužená, chyběly jí prostředky na provoz a potřebovala zásadní stabilizaci. Viděli jsme příležitost získat instituci s historií, akreditacemi a potenciálem dalšího rozvoje. Jen bylo potřeba ji zachránit. Nakonec jsme do její stabilizace investovali více než čtvrt miliardy korun.

Takže jste vlastně kupovali hlavně akreditace, historii a fungující instituci?

Do určité míry ano. Ale zároveň bylo potřeba vyřešit dluhy, financovat a zlevnit provoz a vrátit škole důvěryhodnost. To byla dlouhá práce.

Pak jsme dlouhodobě usilovali například o právnické vzdělávání na našich vysokých školách v Česku. Na Slovensku měla škola akreditaci pro právo a právní vědu, takže jsme předpokládali, že se podaří vytvořit českou pobočku a část výuky přesunout sem. Jenže tehdejší prostředí bylo vůči soukromým vysokým školám velmi uzavřené. Nejenže jsme nedostali vlastní akreditaci v Česku, ale nakonec se změnila i pravidla tak, že nebylo možné provozovat ani model s pobočkami školy slovenské.

Můj osobní názor je, že zde dlouhodobě existuje silný odpor vůči tomu, aby soukromé školy vstupovaly do některých prestižních oborů.

Panevropská univerzita měla zpočátku, když jste ji kupovali, poměrně rozporuplnou pověst.

To je pravda. Historicky se kolem ní objevila řada kauz a mediálních příběhů. Když jsme do školy vstupovali, nechali jsme si všechno detailně prověřit. Ukázalo se, že některé problémy byly reálné, ale zároveň se kolem školy vytvořila pověst, která byla horší než skutečný stav. Především v oblasti akreditací, habilitací profesorů a odborné práce měla škola velmi solidní základy. Na tom jsme mohli stavět.

Takže se vám podařilo kvalitu posunout?

Jednoznačně. Dnes škola spolupracuje na řadě výzkumných a analytických projektů, včetně zakázek vědecko-výzkumných pro veřejný sektor. Nechali jsme si také udělat mezinárodní hodnocení renomovanou švýcarskou agenturou a dopadlo velmi dobře. Myslím si, že dnešní úroveň školy je nesrovnatelná s tím, jak byla vnímána před lety.

Jak dnes celá skupina škol vypadá?

Bratislava funguje jako samostatná vysoká škola. V České republice máme univerzitu v Ostravě a Praze. To, čeho si velmi vážíme, je získání institucionální akreditace. To znamená, že nám stát důvěřuje natolik, že si můžeme v rámci schválených oblastí sami akreditovat studijní programy. To je pro každou univerzitu velmi důležitý krok.

V České republice máme dnes přibližně 2 700 studentů. Na Slovensku zhruba podobný počet. Celkem se tedy pohybujeme kolem pěti tisíc studentů.

Je soukromá univerzita ziskový byznys?

Ano, ale až od určité velikosti. V době slabších populačních ročníků jsme se pohybovali prakticky na nule. Dnes už je univerzita zisková, ale rozhodně to není nějaký mimořádně výnosný byznys. Školné musí zůstat konkurenceschopné a náklady jsou vysoké. Platíte profesory, výzkum, administrativu, prostory, technologie. Ve výsledku zdaleka nezůstává tolik, kolik si lidé často myslí.

Proto jste otevřeli i gymnázium?

Ano. Získali jsme licenci a otevřeli vlastní gymnázium. Upřímně řečeno, gymnázium je z ekonomického hlediska zajímavější než vysoká škola. Poptávka je obrovská. Už v prvním roce jsme měli výrazně více uchazečů, než jsme mohli přijmout. První roky budou samozřejmě investiční a ztrátové, protože škola postupně roste po jednotlivých ročnících. Ale dlouhodobě tomu velmi věříme.

Kam chcete celý projekt dostat?

Mám jednu dlouhodobou vizi. Chtěl bych, aby se z naší univerzity stal český Harvard. Samozřejmě nemluvím o horizontu pěti let. Je to práce na desetiletí. Potřebujete kvalitní pedagogy, zahraniční profesory, silný výzkum, mezinárodní spolupráci a úspěšné absolventy. Ale právě to je cíl.

Chtěl bych, aby jednou zaměstnavatelé věděli, že když přijde absolvent naší školy, dostávají člověka s kvalitním vzděláním a dobrou přípravou pro praxi. To je podle mě cesta, jak budovat skutečně respektovanou univerzitu.

Když mluvíte o budování prestižní školy, musíte si asi najít i nějakou vlastní specializaci. Jaké obory dnes považujete za klíčové?

Máme několik oblastí, které se dlouhodobě rozvíjejí. Jednou z nich je logistika, doprava a letecký management. Máme například programy zaměřené na řízení leteckého provozu, což je v českém prostředí poměrně specifická oblast. Další významnou oblastí jsou bezpečnostní studia. Tam vidíme dlouhodobě rostoucí zájem.

Bezpečnost dnes už dávno není jen policejní nebo vojenské téma. Patří sem kybernetická bezpečnost, ochrana dat, krizové řízení, bezpečnost firemních systémů a řada dalších oblastí. Poptávka po odbornících v těchto oborech bude podle mého názoru ještě dlouho růst.

A psychologie?

Psychologie je dnes mimořádně žádaný obor. O její akreditaci jsme usilovali řadu let. Nebylo jednoduché ji získat, ale nakonec se to podařilo. A zájem studentů je obrovský. Když se podíváte na současný vývoj společnosti, není to překvapivé. Psychologů je dlouhodobě nedostatek a poptávka po jejich službách roste prakticky ve všech oblastech.

Jak jste na tom s mezinárodními programy?

Zatím máme pouze několik programů vyučovaných v angličtině, ale do budoucna je to jedna z priorit. Pokud chceme být skutečně konkurenceschopní, musíme přitáhnout více zahraničních studentů. A k tomu potřebujete kvalitní výuku v angličtině.

Navíc vidíme demografický vývoj. Porodnost v České republice klesá a za několik let se to projeví i na počtu vysokoškolských studentů. Proto bude nutné více pracovat se zahraničními trhy.

Jak vás zasáhla válka na Ukrajině? Máte nové studenty?

Před válkou jsme měli významný počet studentů z Ruska a Běloruska. Po vypuknutí konfliktu stát rozhodl, že jejich situaci zásadně zpřísní. Výsledkem bylo, že velká část těchto studentů musela studium ukončit nebo nemohla pokračovat. Osobně jsem to považoval za chybu.

Ne proto, že bych podceňoval situaci na Ukrajině, ale proto, že ti studenti za válku nenesli odpovědnost. Naopak jsme měli možnost ukázat mladým lidem z těchto zemí, jak funguje evropské vzdělávání a demokratická společnost. Myslím si, že z dlouhodobého hlediska to mohla být významná investice do budoucích vztahů.

Na druhou stranu přišlo hodně ukrajinských studentů. Ale tam vznikl jiný problém. Veřejné vysoké školy dostávaly na ukrajinské studenty státní podporu. Soukromé školy nikoliv. My jsme nabízeli, že máme kapacity, pedagogy i zázemí a že dokážeme studenty vzdělávat efektivně. Ale systém byl nastaven tak, že podpora směřovala především do veřejného sektoru. To je dlouhodobý problém.

Máte pocit, že stát soukromým školám nepřeje?

Řekl bych, že vůči nim bývá výrazně kritičtější než vůči veřejným školám. Mám pocit, že v akademickém prostředí dlouhodobě existuje určitá nedůvěra vůči soukromému sektoru. Přitom kvalita školy by se měla posuzovat podle výsledků, nikoliv podle vlastnické struktury. Samozřejmě existují soukromé školy, které v minulosti udělaly reputaci celého sektoru špatnou službu. Ale stejně tak najdete kvalitní i nekvalitní instituce ve veřejném sektoru.

Je pravda, že soukromé školství si pořád nese pověst některých škol z počátku tisíciletí. V době, kdy byl obrovský hlad po vysokoškolských titulech, vznikla řada institucí, jejichž hlavním cílem nebyla kvalita vzdělávání, ale rychlý růst a zisk. To poškodilo celý sektor.

My jsme od začátku zvolili jinou cestu. Nikdy jsme nechtěli maximalizovat krátkodobý výnos. Mým cílem je budovat instituci, která bude fungovat i za deset nebo dvacet let. Když se člověk dívá pouze na krátkodobý zisk, dělá úplně jiná rozhodnutí, než když buduje něco dlouhodobého. Ve vzdělávání to platí dvojnásob. Reputaci můžete zničit během několika měsíců, ale budujete ji desítky let.

A právě proto bych byl rád, kdyby se nám jednou podařilo vytvořit instituci, která bude v českém prostředí symbolem kvality podobně, jako je Harvard ve Spojených státech.

Historicky spolupracujete i s kontroverzním akademikem Miroslavem Ševčíkem, který je od října poslanec nestraník za SPD Tomia Okamury. Souhlasíte s jeho názory?

Spolupracovali jsme v době, kdy se kolem firmy Toma spojovala skupina externích akcionářů. Vedle nás tam byl i fond spojený se Ševčíkem a několika dalšími investory. V té době šlo především o společný postup vůči tehdejšímu managementu firmy.

Pokud jde o jeho ekonomické názory, vždy patřil k výrazně pravicově orientovaným ekonomům. Vycházel z klasického liberálního pojetí trhu a dlouhodobě upozorňoval na problémy veřejných financí a rostoucí roli státu. Na druhou stranu si myslím, že svět se za poslední desetiletí změnil a některé ekonomické modely už dnes nevysvětlují realitu tak jednoduše jako dříve. Přesto chápu, proč oslovoval část pravicově smýšlejících voličů a podnikatelů.

Myslím, že jeho angažmá v různých politických projektech vycházelo hlavně z pocitu, že v české politice chybí silnější pravicová alternativa. Tak jsem to alespoň vnímal.

Nicméně Toma, v níž spolu působíme od privatizace, je jeden z příkladů dlouhodobě úspěšné transformace. Akcie, které se kolem roku 2000 obchodovaly zhruba za třicet korun, se dnes pohybují v řádu okolo patnácti set korun. Pro akcionáře, kteří vydrželi, to znamenalo mimořádné zhodnocení investice.

Máte už definitivní hodnocení roku 2025, co se týče finančních výsledků?

Jakmile byly dokončeny účetní závěrky a konsolidované výsledky, získali jsme poměrně přesný obrázek o tom, jak celý holding fungoval. A musím říct, že výsledky byly velmi dobré. Přitom to nebylo samozřejmé. Některá odvětví, ve kterých působíme, procházejí složitým obdobím. Přesto se podařilo výpadky v některých segmentech nahradit lepšími výsledky jinde. To je jedna z výhod diverzifikovaného holdingu.

Finální konsolidované výsledky budou známy až ve druhé půlce roku. Zatím lze pracovat jen s odhady. Pro rok 2025 očekávám, že tržby všech podniků skupiny se přiblíží k 5,8 miliardy (růst více méně o inflaci). Předpokládám, že EBITDA se přiblíží 1,5 miliardy a bude tak vyšší než EBITDA roku předcházejícího. Aktiva by měla vzrůst na asi 15,2 miliardy. Celkové zadlužení by mělo klesnout na úroveň kolem 25 procent. Díky takto nízké úrovni zadlužení jsme pro banky atraktivním partnerem a můžeme si půjčovat za velmi výhodných podmínek. To nám dává prostor financovat nové projekty a tím urychlit další rozvoj skupiny. Vnímám to jako výraznou konkurenční výhodu. Je také důležité poznamenat, že růst vlastního kapitálu koncernu by měl meziročně dosáhnout 9,5 procenta.

V minulém roce jsme nenašli vhodnou akviziční příležitost, takže jsme rostli prakticky jenom organicky, to ale také není špatné vzhledem ke složitým podmínkám stagnující Evropy. Máme připravené projekty, zejména developerské, v rozsahu asi 1,5 miliardy, s tím, že zatím dočasně volné finanční zdroje vkládáme do finančních aktiv, které nám v letošním roce nesou velmi zajímavé zhodnocení.

Jste vysoce ziskoví. Díváte se na akvizice, abyste skupinu rozšířili?

Díváme se prakticky neustále. Každý rok posuzujeme řadu příležitostí. Jenže většina z nich nakonec nedává ekonomický smysl. Buď je cena příliš vysoká, nebo je firma v horším stavu, než se na první pohled zdá. Proto bývá lepší neudělat žádnou akvizici než udělat špatnou.

Nejvíce nás zajímají obory, kterým rozumíme. Nemáme ambici investovat do všeho. Pokud bych měl mluvit obecně, dlouhodobý potenciál vidím ve vzdělávání, energetice, některých průmyslových službách a v technologických oborech. Naopak se snažíme vyhýbat oblastem, kde bychom byli odkázáni pouze na finanční investici bez hlubší znalosti trhu.

Peníze investujeme ale s některými českými byznysmeny, kterým věříme. Historicky jsme byli například ve fondech Igora Fajta, s nímž jsme koupili Kordárnu a po restrukturalizaci na ní vydělali. Chystáme se investovat i do jeho dalších fondů.

Váš holding je poměrně konzervativní i co se týče dluhu. Platí to stále?

Zkušenosti z minulosti nás naučily, že příliš vysoké zadlužení může být velmi nebezpečné. Viděli jsme to během finanční krize i v řadě konkrétních firem. Dluh sám o sobě není špatný nástroj. Ale musí být pod kontrolou. Pokud se firma dostane do situace, kdy je závislá na neustálém refinancování nebo na optimistických scénářích budoucího vývoje, stává se zranitelnou. My se snažíme držet konzervativnější přístup.

Jste rodinný podnik a řízení se už věnuje i váš syn. Zůstane holding v rodinných rukou?

Má to své výhody i nevýhody. Výhodou je, že můžete přemýšlet v dlouhém horizontu. Nemusíte řešit výsledky každého čtvrtletí jako veřejně obchodované společnosti. Můžete investovat do projektů, jejichž návratnost je deset nebo patnáct let. Na druhou stranu je samozřejmě potřeba myslet na generační výměnu a na to, aby firma fungovala i v budoucnu.

Pokud bych měl jmenovat jednu věc do budoucna, tak chceme rozvíjet právě vzdělávání. Samozřejmě chci, aby se dařilo i průmyslovým firmám. Ale kdyby se nám podařilo vybudovat skutečně respektovanou univerzitu s mezinárodním renomé, považoval bych to za mimořádný úspěch. To je projekt, který má přesah daleko za hranice běžného podnikání. A právě proto mě dnes možná baví ze všeho nejvíc.