Sucho v lesích stojí desítky miliard a změní je k nepoznání

Dlouhodobé sucho v českých lesích přispělo před několika lety k rozvoji kůrovcové kalamity, protože oslabené stromy byly vůči napadení méně odolné. Kůrovce se od té doby podařilo výrazně omezit, sucho ale pro české lesy nadále představuje vážné riziko. Podle vědců navíc změna klimatu postupně promění druhovou skladbu lesů, které mohou za několik desítek let vypadat výrazně jinak než dnes.

„Vysočina při kůrovcové kalamitě přišla o zhruba třetinu smrkových porostů. Sucho se ale nezastavilo a trend oteplování planety se spíše zhoršil, takže neočekávejme žádné zázraky. Už je to vidět v terénu,“ říká Constantin Kinský, který na Žďársku hospodaří na necelých šesti tisících hektarech lesů.

Letošní jaro negativní trend ještě zvýraznilo. Nezvykle vysoké teploty spolu s podprůměrnými srážkami, kterých podle hydrometeorologů oproti dlouhodobému průměru napadlo jen 57 procent, prohloubily v některých českých regionech, včetně Vysočiny, nedostatek půdní vláhy a znovu připomněly dlouhodobou zranitelnost českých lesů vůči suchu.

Podle údajů projektu DendroNetwork, který monitoruje stav lesních ekosystémů, trpí v současnosti nedostatkem vody kolem 77 procent lesních porostů v Česku. Takto postižené stromy čelí takzvanému vodnímu deficitu.

„Nejprve klesá vitalita stromů, což s sebou nese další problémy. Strom mohou napadnout různé patogeny a škůdci, a pokud je sucho extrémní, může ho to zahubit,“ říká vedoucí projektu DendroNetwork Jan Krejza. „Rozhodně vidíme obrovský pokles vitality, stromy skutečně nejsou v dobré kondici,“ dodává.

Tento vývoj se projevuje v řadě ohledů lesního hospodářství, od výsadby sazenic po těžbu dřeva. Hrozí také zvýšené riziko požárů. V důsledku klimatické změny se bude postupně měnit i skladba lesů. V některých regionech a polohách pak bude velmi těžké vůbec lesní porosty udržet.

„Teď jsme ještě stále v jarním období, kdy by mohlo zalesňování probíhat, ale v současné době by to nedávalo smysl. Mortalita čerstvě vysazených sazenic by totiž mohla být obrovská,“ upozorňuje Krejza s tím, že nástroje jako DendroNetwork nebo InterSucho umožňují předpovídat podmínky pro výsadbu na několik dní dopředu.

Ve státním podniku Lesy České republiky (LČR) nicméně výsadba probíhá, je ale možné, že bude nákladnější než obvykle. „Sazenice vysazujeme na jaře a na podzim. Ty letošní zatím většinou zdárně odrůstají. Úspěšnost zalesnění může ovlivnit stávající epizoda sucha, ale i vývoj počasí v následujících dvou měsících,“ říká mluvčí LČR Eva Jouklová.

„Po létě stav vyhodnotíme a případně obnovíme les opakovaně. To s sebou samozřejmě nese zvýšené náklady spojené jak s vlastní obnovou lesa, tak i s následnou prodlouženou lhůtou péče o tento porost. Každé procento ztrát znamená výdaje v řádu milionů korun,“ dodává.

Dřevní hmota stromů, které trpí vodním stresem, přirůstá pomaleji. Ztráty způsobené suchem je tak možné alespoň přibližně vyčíslit. Jan Krejza z projektu DendroNetwork přirovnává letošní sezonu k obdobně suchému roku 2018.

„Z našich dat jsme viděli, že roční přírůst na úrovni celé republiky klesl na zhruba 68 procent běžného stavu. Obvyklý přírůst se pohybuje kolem 50 milionů kubíků dřeva ročně. Když tedy spočítáme chybějící objem dřeva a vynásobíme ho jeho cenou, dostáváme se do řádu miliard korun,“ vypočítává.

Při současných průměrných cenách dřeva kolem třech tisíc korun za kubík by se tak finanční ztráty kvůli pomalejšímu růstu mohly blížit částce 50 miliard korun.

Sucho se podle Krejzy už výrazně projevuje na lesních porostech v nižších nadmořských výškách. „Tam už jsou stromy rozhodně limitované a dochází ke zpomalování přírůstu. V některých oblastech dokonce sucho růst zcela blokuje. Na místech, kde měl přírůst dávno začít, ještě ani nezačal,“ popisuje.

Eva Jouklová ze státních lesů ale upozorňuje, že na základě jednotlivých let nelze činit obecné závěry. „Pokud sucho potrvá delší dobu, může se krátkodobě snížit přírůst dřevní hmoty, ale lesy nevysychají tak rychle jako třeba louky nebo pole. Podobné epizody se v historii už objevily, i když ne tak často jako v posledních dekádách,“ říká mluvčí LČR.

Klimatické změny budou mít dopad i na celkovou skladbu českých lesů. Dominantně rozšířené smrky, které jsou kvůli mělčím kořenovým systémům citlivější na nedostatek vody, jsou postupně nahrazovány pestřejší skladbou stromů. K tomuto principu se ve svých strategických dokumentech hlásí i LČR, které chtějí zmírňovat dopady klimatické krize pěstováním prostorově a druhově diferencovaných lesních porostů.

Lesy tak budou v budoucnu vypadat jinak, než jak je známe dnes. Místo přehledných smrkových a borovicových monokultur, typických například pro Vysočinu, budou přibývat méně prostupné smíšené a listnaté porosty.

„Les by měl vypadat úplně jinak. Měl by být pestrý jak z pohledu jednotlivých dřevin, tak i z pohledu vertikální struktury. Měly by tam být zastoupeny všechny tloušťkové stupně a stromy různého stáří,“ říká Krejza. „To by se nám sice nemuselo na pohled líbit, protože takový les bude hůře prostupný, ale z pohledu klimatické změny a odolnosti bude daleko lepší.“

Jak ale upozorňuje Constantin Kinský, neprostupnější a méně přehledné lesy kladou vyšší nároky na omezování stavů zvěře, která ničí mladou výsadbu. „Pokud se snažíte připravit lesy na klimatickou změnu a změnit druhovou skladbu dřevin, ale zároveň je v lesích přemnožená spárkatá zvěř, která mladé stromky okusuje, je to katastrofální boj. Za takových podmínek to jednoduše nejde. Říkají to téměř všichni kromě malé lobbistické skupiny,“ varuje majitel lesů na Žďársku.

Na vině je podle Kinského neefektivní systém honiteb, které jsou příliš malé na to, aby na nich bylo možné účinně regulovat stavy zvěře. Podle Kinského by také bylo žádoucí umožnit import dřevin, které jsou vůči suchu odolnější, současné předpisy ale jejich migraci neumožňují.

„Důležitá je i vnitrodruhová skladba. Například v Bosně jsou smrky, které sucho vydrží. Jenže zákon říká, že je nesmíte přivézt do Česka, protože nejde o původní druh. Je potřeba k tomu přistupovat vědecky a rozumně, otestovat to a podpořit takzvanou asistovanou migraci,“ dodává Kinský.

Státní i někteří soukromí vlastníci lesů se zároveň snaží udržet co nejvíce vody přímo v porostech. LČR už šest let provozují program Vracíme vodu lesu a ročně do obnovy nebo budování nových vodních nádrží a tůní investují kolem 300 milionů korun.