Článek
Učitelka na mateřské, montér z Prahy, bývalý voják nebo studentka. Jak se žilo lidem pod vládou komunismu, si můžete vyzkoušet ve hře, která je založená na reálných událostech.
Texty v některých částech příběhu se objevují postupně.
Příběhy jsou založeny na reálných událostech, které se staly skutečným lidem. Jsou součástí archivů Post Bellum, Paměti národa a Archivu bezpečnostních složek.
Božena Volková byla po maturitě odsouzena ke dvěma letům komunistického žaláře, protože odmítla udat svého otce. Generál Karel Kutlvašr byl po roce 1948 degradován na vojína a odsouzen k jedenácti letům vězení de facto za svoji účast v pražském odboji. Během 2. světové války vyjednával německou kapitulaci a spolupracoval se spojenci, za což se znelíbil nastupujícímu režimu i samotné Moskvě.
Doktor Rudolf Albrecht narukoval v roce 1937 a válku prožil jako vojenský lékař. Po nástupu komunistického režimu byl v roce 1949 zatčen za údajný pokus o útěk za hranice. Byl odsouzen ke dvěma letům vězení a po propuštění mu bylo zakázáno vykonávat jeho povolání doktora.
Data pocházejí z ročenek Federálního statistického úřadu, webu Českého statistického úřadu a dalších institucí.
Stinné stránky každodenního života v komunistickém Československu
StB aneb Nikomu se nedá věřit
S StB spolupracovalo odhadem 150-160 tisíc lidí ve všech kategoriích. Podle Radka Schovánka z Centra pro dokumentaci totalitních režimů je však důležité si pamatovat, že „někteří mohli spolupracovat tři měsíce a někteří třicet let“. V čísle také nejsou zahrnuti spolupracovníci Veřejné bezpečnosti nebo takzvané důvěrné prameny známé též pod pojmem aktiv. Tito lidé nedodávali informace pravidelně, takže nemuseli být formálně zavázaní a nebyli považovaní za součást agenturní sítě.
Je však také důležité zmínit, že ne všichni, co jsou uvedeni v seznamech Státní bezpečnosti, s touto organizací spolupracovali. Například pod zkratkou KTS se skrývá pojem „Kandidát tajné spolupráce“. To byli lidé, které i bez jejich vědomí StB sledovala za účelem možného navázání pozdější spolupráce. I pokud to dotyčný nepřijal, v seznamech zapsán zůstal. Podobné je to se zkratkou KI neboli kandidát informátora.
Vězení a popravy
Se Státní bezpečností také úzce souvisí počet zatčených a popravených. Mezi ty velmi často spadali lidé, kteří jen nebyli po vůli režimu, nebo proti němu aktivně vystupovali. Z politických důvodů bylo podle zdrojů Policie ČR odsouzeno k nepodmíněnému trestu odnětí svobody mezi lety 1948 až 1989 205 486 osob. Odhadem 4500 z těchto lidí pak ve věznicích zemřelo. Popraveno bylo z politických důvodů 248 osob, z toho jedna žena – Milada Horáková. Mezi popravenými bylo i 12 prominentních členů strany, jako například Rudolf Slánský nebo Osvald Závodský.
Ochrana hranic
Režim si velmi bedlivě hlídal svoje území nejen před vnějšími vlivy, ale také před tím, aby z něj neodcházeli jeho vlastní lidé. Mezi lety 1948 a 1989 bylo při pokusu o přechod československých hranic 145 osob zastřeleno, 96 usmrceno elektřinou „elektrického zařízení k ochraně hranic“ a minimálně 11 lidí utonulo. V automobilech havarovaných o pohraniční zátarasy zemřelo pět lidí, dva lidi zabily miny, na následky zranění způsobených služebními psy zemřel jeden člověk. Na selhání organismu po zatčení zemřel také jeden člověk a 16 lidí z obav před zatčením spáchalo sebevraždu. Celkem při útěku ze země zemřelo přinejmenším 282 lidí.
Umírali však také vojáci, kteří hranice strážili. Sebevraždu spáchalo 185 členů pohraniční stráže. Takzvaní „narušitelé státních hranic“ zabili 11 vojáků, dalších 243 zemřelo na následky úrazů a nehod. Na následky postřelení pak zemřelo 39 vojáků a 47 zemřelo při manipulaci s výbušninami a elektrickým proudem.
Měnová reforma
Dalším z charakteristických pojmů týkajících se totalitního období v tehdejším Československu je měnová reforma z roku 1953. Navzdory tomu, že režim dlouhodobě občany ujišťoval, že se žádná reforma konat nebude, ohlásilo rádio 30. května, že současné oběživo bude platit jen do konce měsíce a že si lidé mají směnit peníze za nové. Kurz byl extrémně nevýhodný. Od 1. do 4. června bylo přepočítávání v poměru od 5:1 do 50:1 podle hodnoty, kterou si lidé potřebovali směnit. Odhaduje se, že lidé tehdy přišli o 14,6 miliardy korun. Na webové stránce archivu Ústavu pro českou literaturu AV ČR si můžete přečíst, jak o reformě informovalo tehdejší Rudé právo.
Lidská práva
Sametová revoluce nejen zbavila Československo komunismu, ale také výrazně zlepšila dodržování lidských práv v zemi. Studie Christophera J. Farisse z Pensylvánské státní univerzity hodnotí země podle indexu, jehož nejnižší hodnota se pohybuje okolo -3,8 a nejvyšší 5,4. Čím vyšší číslo je k zemi přiřazené, tím lépe se v ní dodržují a brání lidská práva. Zatímco před revolucí jsme byli hodnoceni indexem -0,63, hned v roce 1990 index prudce vyskočil na 1,60 a dál rostl. Pro srovnání, okolo hodnoty -0,63 se v současné době podle výzkumu pohybují státy jako Uzbekistán (-0,59), Turkmenistán (-0,57) nebo Čad (-0,52). Podle prognózy Farrisovy studie jsme dokonce v roce 2017 měli mít lepší skóre než například Německo, Rakousko, Velká Británie nebo Švýcarsko. Z Visegrádské čtyřky a zemí bývalého východního bloku jsme na tom zdaleka nejlépe.
