Článek
Na případ upozornila na Twitteru redaktorka České televize.
Dnešní tisková konference KSČM a Milada Horáková. pic.twitter.com/FJFK1fRFeq
— Izabela Niepřejová (@Isobel_Izabela) June 16, 2020
Akci zorganizovali tři studenti, které přivedl do sídla Parlamentu jako své hosty šéf poslanců TOP 09 Miroslav Kalousek. Projekci má na svědomí firma Artur Production, jejíž kreativci tak chtějí upozornit na zrůdnost nejznámější komunistické justiční vraždy. A dodávají, že jde jen o začátek ze série plánovaných akcí.
Můj nápad to nebyl. Když jsem byl ale požádán, zda bych pánům neumožnil vstup jako mým hostům, nedokázal jsem odolat.😄
— Miroslav Kalousek (@kalousekm) June 16, 2020
Mluvčí komunistů Helena Grofová ČTK sdělila, že událost považuje za trapnou snahu znehodnotit tiskovou konferenci KSČM. „Aktéři nerespektují fakt, že na půdě Parlamentu mají všechny parlamentní strany stejná práva,“ uvedla mluvčí komunistů.
A zase ten Kalousek! Bravo. Tento způsob vyrovnání se s minulostí nenásilnou a nic neničící přímou konfrontací vrahů a obětí je k pochopení.https://t.co/1JfNalp3Tm
— Mirek Topolánek (@MirekTopolanek) June 16, 2020
Milada Horáková byla popravena po vykonstruovaném procesu 27. června 1950 v areálu pankrácké věznice. Právničku, národněsocialistickou poslankyni a bojovnici za práva žen nechali vládnoucí komunisté oběsit kvůli údajné špionáži a velezradě. Stala se jedinou ženou popravenou v 50. letech po odsouzení v politickém procesu.
Připomeňte si ve fotogalerii proces s Miladou Horákovou:
Od 31. května 1950 do 8. června 1950 byl československým komunistickým režimem zinscenován v soudní budově v Praze na Pankráci vykonstruovaný proces s „vedením záškodnického spiknutí proti republice“. Jinými slovy: StB se rozhodla dosadit nepohodlnou Horákovou do role hlavní organizátorky chystaného spiknutí, která stála v čele smyšlené ilegální skupiny. Na snímku pohled do soudní síně při výpovědi Milady Horákové a svědka Jaromíra Kopeckého z 31. května 1950.
Na snímku z 31. 5. 1950 je Milada Horáková zachycena s Václavem Sýkorou – právníkem a někdejším osobním tajemníkem prezidenta Edvarda Beneše. StB jej zatkla na podzim 1949. Jak uvádí na svých stránkách Ústav pro studium totalitních režimů: „Během pobytu ve vyšetřovací vazbě byl Sýkora nelidsky týrán, dokonce na něho byla použita i injekce pravdy (skopolamin). StB se od něho zejména snažila získat místo úkrytu Benešova archivu. Brutální metody vyšetřování doznali při novém prošetřování případu v roce 1957 i někteří vyšetřovatelé.“
Citujme z dobové zprávy ČTK: „Ve středu ráno začal před senátem Státního soudu v Praze proces s obžalovanými reakčními zločinci, kteří ve službách západních imperialistů organizovali obnovení kapitalismu a nastolení vlády velkoburžoazie v ČSR, kteří připravovali ozbrojený puč, žádali o ozbrojený útok anglo-amerických imperialistů proti Československu.“
Milada Horáková během jedné výpovědi před soudem, 4. 6. 1950. Celkem bylo v procesu obviněno třináct osob.
Takzvané předměty doličné nainstalované v soudní síni, jejichž aranžmá včetně vlajek s hákovými kříži mělo podnítit „spravedlivý hněv lidu proti záškodníkům“. Skutečnost, že bylo pět z obžalovaných – Milada Horáková, Josef Nestával, Antonie Kleinerová, Zdeněk Peška a Vojtěch Dundr – za okupace vězněno v koncentračních táborech za protinacistický odboj, nebyla provokaci s hákovými kříži zřejmě na překážku. Snímek z 31. května 1950.
KSČ vydala k organizování ohlasu k procesu zvláštní tajnou směrnici vyzývající k pořádání besed, schůzí a shromáždění a k přijímání usnesení žádajících „spravedlivé a přísné potrestání rozvratných zločinců“. Na schůzi občanstva pořádané 2. června 1950 Městským národním výborem v Čakovicích byla rovněž přijata rezoluce v tomto duchu. Na snímku záběr ze sokolovny v Čakovicích, kde řečnil ministr vnitra Václav Nosek. Na průčelí jsou vidět československé a sovětské vlajky a podobizny K. Gottwalda a J. Stalina.
Po dobu trvání procesu se v soudní síni vystřídalo na 4000 pečlivě vybraných, stranou schválených posluchačů, pro něž se proces měl stát „politickou školou“. Na snímku sledují posluchači líčení dne 4. června 1950.
Fotografie ze 4. června. V novinách se psalo o tom, jak je potřeba skoncovat se záškodníky. „Z jejich vlastních úst, ze slov, která pronášejí před soudem, přesvědčuje se náš pracující lid, kam až klesla proradná, podlá banda zrádců a špionů, horlivě sloužících imperialistickým osnovatelům války,“ uváděla k této fotce Československá tisková kancelář. Na snímku pohled na lavici obžalovaných: V první řadě zleva Milada Horáková, Josef Nestával, Jiří Hejda a Františka Zeminová.
Pohled na lavici obžalovaných při vystoupení prokurátora Josefa Urválka v den zahájení procesu. Na lavici obžalovaných vlevo Milada Horáková a Josef Nestával, vpravo Antonie Kleinerová. Jde o toho Urválka, s nímž koncem 70. let spolupracovala vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková (ANO).
Pohled do soudní síně při výpovědi svědka Josefa Palivce. Básník, překladatel a diplomat Palivec byl jednou z osobností protifašistického odboje. StB jej zatkla v prosinci 1949, u soudu s Horákovou se ho pokusila využít, v roce 1951 dostal za velezradu - posílání informací do zahraničí - dvacetiletý trest, později zmírněný na deset let. Roku 1971 byl osvobozující rozsudek opět zrušen.
Novinář a historik Záviš Kalandra před soudem na snímku z 4. června 1950. Kalandra byl zatčen na podzim 1949 víceméně náhodou, policie přijela zatknout jeho švagra Arnošta Ungára, který bydlel ve stejném domě, a Kalandra si k němu přišel zatelefonovat. Ukázalo se, že mu StB může dát nálepku trockistického štváče a zařadit ho do skupiny Milady Horákové. Byl odsouzen k smrti a 27. června popraven oběšením.
Obžalovaní Oldřich Pecl (vlevo) a Záviš Kalandra před soudem, 4. 6. 1950. Právník Pecl byl zatčen v listopadu 1949 a zařazen do politického procesu s Miladou Horákovou a spol. Proč? Přátelil se s Kalandrou, sepsal program opozice, jeho manželka pocházela z Jugoslávie a Stalin se v té době rozešel s Titem, hodila se jeho podnikatelská minulost („kapitalista“, „majitel dolu“). Popraven byl rovněž 27. června.
Štábní strážmistr SNB ve výslužbě Jan Buchal před Státním soudem v první den procesu. Buchal se po únorovém převratu v roce 1948 aktivně zapojil do protikomunistického odboje na Ostravsku, spolupracoval s odbojovou skupinou Viléma Vaclíka. Ta byla bohužel prolezlá spojkami StB. Buchal se pak komunistům hodil jako důkaz, že skupina Milady Horákové připravovala ozbrojené akce i na Ostravsku.
Obžalovaní při vynášení rozsudku u Státního soudu na Pankráci 8. června 1950. V první řadě zleva Milada Horáková, Josef Nestával, Jiří Hejda a Františka Zeminová. V druhé řadě zcela vlevo František Přeučil. Soud skončil čtyřmi tresty smrti (všichni, včetně Horákové, byli popraveni 27. června), čtyřmi doživotími a pěti tresty vězení od 13 do 28 let.
Poslední slova JUDr. Milady Horákové v soudní síni, 8. června 1950. Sama odmítla žádat o milost. V cele smrti napsala deset dopisů, jejichž obsah byl zveřejněn až po roce 1989. Citujme z posledního, který sepsala tři hodiny před popravou: „Cítím; stojíte tu se mnou. Teď ještě pevný ruky stisk... Ptáci už se probouzejí - začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou.“
Někteří opoziční politici i osobnosti opakovaně kritizují vliv komunistické strany na současnou českou politiku. Nynější menšinová vláda ANO a ČSSD je u moci jen díky toleranci KSČM. Vadí jim také to, že někteří komunisté stále bagatelizují justiční vraždu Horákové a dalších politických odpůrců totalitního režimu. Zřejmě největší pozornost vyvolalo vyjádření tehdejší komunistické poslankyně Marty Semelové, která před několika lety při televizním vystoupení zpochybnila, že přiznání Horákové ve vykonstruovaném procesu bylo vynucené.
