Hlavní obsah

Analýza Jiřího Hoška: Smutný odchod dámy, která se neúspěšně obětovala

Theresa Mayová.Video: Šimon Felenda, AP, Reuters

 

Reklama

Kolegové z Konzervativní strany si tentokrát nebrali servítky. Theresu Mayovou v podstatě donutili k tomu, aby do 30. června opustila post šéfky strany a celé vlády bez ohledu na to, co se dál bude dít s brexitem. Labouristé paralelně ukončili jednání o hledání brexitového kompromisu s tím, že ztratili důvěru v „dále slábnoucí a nestabilní vládu”. Jak se Theresa Mayová zapíše do historie?

Článek

Když dcera anglikánského pastora se zálibou ve více či méně extravagantní obuvi přebírala post britské premiérky, dostala se do čela exekutivy Spojeného království v jednom z jeho nejtěžších období. Theresa Mayová se nikdy netajila tím, že svou „misi” bere coby svého druhu oběť a že hlavním úkolem je naplnit vůli voličů a vyvést zemi z Evropské unie. Vzhledem k tomu, že podle „stařešinů” z Konzervativní strany má Mayová opustit scénu do 30. června, je více než pravděpodobné, že při vracení klíčů z Downing Street číslo 10 ještě Velká Británie bude členským státem EU.

Mayová a její podporovatelé věřili, že se premiérka může zapsat do historie v mnohem lepším světle než její nešťastný předchůdce David Cameron. Její heslo v encyklopedii ale nejspíš bude v podobně negativně-rozpačitém duchu, jako u politika, který chtěl získat kontrolu nad svou stranou a ztratil celou zemi. Paní Mayová „odevzdá” Británii s ještě hlubšími problémy a hlavně s nedořešenou podobou brexitu. Přísně vzato ani pořád s jistotou nevíme, že Spojené království Unii opustí. Konzervativní strana je pak ještě více rozštěpená a rozhádaná než v době, kdy se Cameron rozhodl vydat cestou riskantního referenda.

Spoustu věcí, hlavně pak totální nepřipravenost státních úřadů a institucí (snad s výjimkou centrální banky) na variantu odchodu z EU, Mayová změnit nemohla. Podobně jako drtivá většina britských politiků premiérka až příliš pozdě poznala, o jak monumentální logistickou operaci se v případě brexitu jedná. Z tohoto unijního diletantství pramenila britská arogance a nazdárkovství v jednáních s Bruselem. V nich se navíc úplně zbytečně ztratily dlouhé měsíce, což můžeme Therese Mayové klást za vinu stejně jako skutečnost, že premiérka příliš pozdě stáhla hlavní část vyjednávacích pravomocí přímo pod sebe a svůj úřad, když „vyšachovala” ministerstvo pro brexit i ministerstvo zahraničí.

Místo aby se soustředila na obtížné rozhovory s EU, se ministerská předsedkyně vydala cestou předčasných parlamentních voleb v roce 2017. Poslanecká křesla, která Toryové ve zbytečně vyvolaném hlasování ztratili, pak Mayové bolestivě chyběla při parlamentních hlasováních o brexitové dohodě. Tyto porážky byly stejně rekordní jako počet ministerských rezignací. V době, kdy se Theresa Mayová měla pochlubit největší politickou silou, se naopak dostala do stadia klinické politické smrti. Situace se spolu s prudkým propadem volebních preferencí stala tak neúnosnou, že se vlastní strana snaží své předsedkyně a premiérky za každou cenu zbavit.

Za pár dnů pocítí Toryové a Mayová „nové dno”, až se veřejnost dozví výsledky voleb do Evropského parlamentu. Těch voleb, u nichž premiérka kategoricky vylučovala, že by se na území Británie konaly. V květnu 1940 si konzervativní poslanec Leo Amery vypůjčil Cromwellova slova a směrem k tehdejšímu ministerskému předsedovi Chamberlainovi zašeptal: „Ve jménu božím, jděte!” Theresa Mayová svého Ameryho potkala tento týden na zasedání stranického Výboru 1922. Nejen z britského pohledu je smutné, že nechala věci dospět do této situace. Dá se říci, že největším pozitivem jejího vládnutí bylo, že to nebylo ještě mnohem horší…

Reklama

Doporučované