Analýza: Poslanci dál táhnou proti solárům, ohrožují celou zelenou energetiku

Novelu zákona o podporovaných zdrojích energie schválila vláda už loni, návrh však tehdy rozlítil energetiky i bankéře. Stal se obrovským jablkem sváru hlavně kvůli přístupu k solární energetice.

Vláda ve snaze dodatečně ořezat zisky solárním elektrárnám z let 2009 a 2010 navrhla pravidla, která by starší instalace připravila o dávno přislíbenou podporu. Solárníkům tak hrozí, že nebudou schopni splácet své investiční úvěry, banky se zase bojí nárůstu nesplácených půjček.

O návrh zákona se hlavně kvůli tomu vedly celý rok spory. Na stole se ocitla celá řada kompromisních řešení.

Výsledek hlasování však znamená studenou sprchu pro celý zelený sektor: poslanci nejen potvrdili původní vládní limit na výnosnost starších solárních zdrojů, ale navíc instalacím z doby solárního boomu ještě zvedli speciální odvody.

Kromě toho Sněmovna v souladu s původním vládním návrhem odmítla pustit soláry a bioplynky do chystaných energetických aukcí. A ponechala v platnosti i původní návrh, který stanoví rozdílné limity povolené výnosnosti pro různé obnovitelné zdroje, což třeba Svaz moderní energetiky označuje za nespravedlivé.

Bič na investory z dob jedenáct let staré solární blamáže může zkomplikovat rozvoj celé zelené energetiky u nás. „Poslanci schválili likvidační změny pro solární energetiku a ohrozili tím další rozvoj všech obnovitelných zdrojů v Česku,“ komentoval to Jan Krčmář, šéf Solární asociace.

Fotovoltaika má v Česku ze všech obnovitelných zdrojů nejlepší podmínky pro další rozvoj a budování nových zdrojů. Jenomže to, že se nemohou solární investoři hlásit do nově zřizovaných aukcí na nové elektrárny, je pro ni vážná brzda. Hlavně kvůli solárům je tak téměř jisté, že boj o spornou novelu ani po roce nekončí.

„V Senátu je potřebné zákon upravit,“ uvedl v reakci na výsledek hlasování předseda Komory obnovitelných zdrojů energie Štěpán Chalupa. A to i přesto, že Komora na rozdíl od Solární asociace nebyla proti určitému ořezání zisků starších solárních zdrojů vybudovaných před jedenácti lety.

„Uznáváme, že je tam pořád prostor o určitou úpravu, proto jsme také navrhli kompromisní řešení,“ říkal Chalupa ještě před včerejším hlasováním. Kompromisy ale neprošly, zákonodárci se proti solárům vymezili zcela jednoznačně.

Komoře obnovitelných zdrojů také vadí, že v zákonu po hlasování zůstaly vládou původně stanovené rozdílné limity výnosnosti pro různé obnovitelné zdroje, z nichž nejpřísnější podmínky má právě solární energetika. Za příliš přísné ale považují limity výnosnosti nejen pro soláry, ale i pro větrné či malé vodní elektrárny nebo spalování biomasy.

Původní kompromisní návrh Komory, který se promítl hned do několika pozměňovacích návrhů poslanců, totiž počítal s tím, že povolená výnosnost bude pro všechny zdroje nastavena stejně v rozmezí 8,4 až 10,6 procenta (a soláry k tomu dostanou zmiňovaný vyšší solární odvod jako vyrovnání případných přílišných výhod).

„Je dobře, že zákon Sněmovna schválila, je to dobře pro nové zdroje, správné je i navýšení odvodu pro velké soláry. Musí se ale opravit nastavení takzvaného vnitřního výnosového procenta (IRR). Je nutné nastavit stejné podmínky pro všechny, tedy zvýšit IRR pro malé vodní a větrné elektrárny, biomasu i fotovoltaiku. Času není moc, ale lze to zvládnout. Pokud zákon bude takto upraven horní komorou, bude zajištěn férový přístup k provozovatelům a stát ušetří ročně kolem tří miliard korun na podpoře pro velké solární elektrárny z roku 2009 a 2010. Téma jejich přemrštěné podpory tak bude po deseti letech vyřešeno, stát i mnoho zodpovědných provozovatelů budou mít konečně klid na další práci,“ dodal Chalupa.

Pokud se o zákon bude bojovat a nevstoupí v platnost, budou v Česku dál chybět jasná pravidla provozních podpor pro nové projekty nejen solárních technologií, ale i dalších obnovitelných zdrojů. A vzhledem k tomu, že se z Modernizačního fondu řítí doslova smršť dotací investičních, hrozí investiční chaos a nová zelená blamáž.

V novele totiž nejde jen o soláry a tlustou čáru za deset let starou solární dotační blamáží. Navrhovaný zákon stanoví nový jasný systém státních podpor pro všechny nově budované obnovitelné elektrárny a kogenerační teplárny. Česko totiž po solárním boomu před deseti lety dotace a pobídky pro větší zelené investice brutálně osekalo, takže nové projekty tohoto typu prakticky zamrzly a investoři se do nich pouštějí jen v rámci pilotních testů a experimentů.

Novela také zavádí pro českou vládu povinnost pravidelně schvalovat vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu. A s ohledem na předpisy Evropské unie i vládou vytyčené národní cíle průběžně optimalizovat formy podpory pro nově budované zdroje.

Klimaticko-energetický plán má vláda podle návrhu každoročně aktualizovat s výhledem na tři roky dopředu. Zákon tak kabinet nutí tvořit a postupně korigovat smysluplnou energetickou koncepci. Připomeňme, že ta dnes platná je stará už šest let. Od té doby se evropská politika, technologie, trhy i výhledy zcela změnily, takže je z dokumentu jen mrtvý cár papíru.

Novela má prostě donutit stát, aby na měnící se podmínky v energetice reagoval a dával rozvoji obnovitelné energetiky rámec a mantinely. Právě to by mělo příštím variantám solárních blamáží do budoucna definitivně zabránit, aniž by země celému oboru postavila v Evropě ojedinělou stopku.

Obnovitelná energetika Českou republiku rozhodně sama o sobě nespasí. K solárům a větrníkům se navíc musí stavět záložní kapacita, která nahrazuje jejich produkci v dobách, kdy nesvítí slunce a nefouká. Elektrárny sice v době příznivého počasí levně vyrábějí, kvůli zálohám se však celkové náklady na zelenou energetiku zvedají do výšin, které zatím nikdo neumí přesně odhadnout.

Má ale smysl se jejich podpoře zcela vyhýbat? Bez pomoci veřejných rozpočtů a investičních pobídek se dnes nedá stavět vůbec žádný typ nových zdrojů – platí to pro zelené elektrárny, jaderné i plynové zdroje. A uhlí je neudržitelné, protože jeho spalování při rostoucích cenách emisních povolenek je čím dál dražší. Navíc se od uhelné energetiky odklání čím dál jasněji finanční trh.

Zelené technologie se v posledních letech bouřlivě vyvíjejí, celkově zlevňují a Evropská unie je masivně podporuje. Podle schváleného cíle, k němuž se Česko hlásí, se má v celé Unii jejich podíl na energetické produkci zvednout do roku 2030 na 32 procent.

Pokud máme zůstat součástí Evropy, nemůžeme jít mimo tento proud, který má zjevně podporu většinové evropské veřejnosti. Ignorovat soláry a blokovat jejich další rozvoj jejich vyloučením z aukcí je v této souvislosti netaktické. Místo fotovoltaiky bychom pak totiž dotovali jiné, dražší, technicky komplikovanější a společensky často ještě hůř přijatelné technologie, třeba větrníky.

„Bez předloženého zákona nebudou zajištěny závazky České republiky v oblasti poskytování přiměřené míry provozní podpory (obnovitelným zdrojům, pozn. red.). Česká republika se tak může vystavovat riziku sankcí, zrušení nebo přehodnocení uvedených rozhodnutí Evropské komise,“ píše se v důvodové zprávě k novele o podporovaných zdrojích.

Osud celého zákona o podporovaných zdrojích energie teď bude záviset na tom, jak se k němu postaví senátoři. Včerejší oficiální i důvěrné reakce zelených lobbistů dávají tušit, že boj o normu středečním hlasováním ve Sněmovně zdaleka nekončí. Jasná pravidla pro zelenou energetickou revoluci jsou zatím v nedohlednu a čas pro jejich přijetí se s blížícími se volbami povážlivě krátí.