Fakta o klimatu: Čím můžeme nahradit ruský plyn?

Rusko do Evropské unie dodává 42 % celkové roční spotřeby zemního plynu. V případě ukončení dodávek by tak chybělo 7 tisíc PJ (petajoulů) zemního plynu ročně.

EU má v zásadě dvě možnosti, jak výpadek nahradit. Tou první je odebírat zemní plyn odjinud. Nejbližším alternativním zdrojem zemního plynu je Norsko. To v roce 2019 exportovalo celkem 4400 PJ zemního plynu a 250 PJ zkapalněného zemního plynu, tzv. LNG. Z toho do Evropské unie šla necelá polovina.

Druhou možností je snížit spotřebu suroviny. Jako přímá náhrada existuje bioplyn, který lze v Evropě ve velkém vyrábět. Další variantou z dlouhodobého hlediska, která je méně náročná na využití zemědělské půdy, je používat vodík vyrobený elektrolýzou vody. Ten se dá skladovat ve velkém objemu i v podzemních zásobnících a nahrazuje zemní plyn v energetice i v mnoha průmyslových procesech. Důležitou otázkou je ale zdroj energie pro výrobu vodíku – může to být buď elektřina z fotovoltaiky a větru v časech jejich nadprodukce, nebo dražší, zato stabilní, elektřina vyrobená z jádra.

Česko importuje téměř veškerý plyn z Ruska, v roce 2019 to bylo 364 PJ. Podle ročenky ERÚ se v roce 2019 v ČR z celkem 365 PJ plynu spotřebovalo 61 % v průmyslu, 25 % v domácnostech a 10 % na výrobu elektřiny.

Jak se jde zbavit závislosti na ruském trhu krátkodobě a dlouhodobě? Kolik to bude stát? A znamená válka na Ukrajině konec Green Dealu? Poslechněte si celou vysvětlující epizodu podcastu – pusťte si ji v přehrávači v úvodu článku.