Pomoc rodinám je hezká věc, ale musíme zachránit firmy, varuje plynárník

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Po odstřižení Polska a Bulharska od dodávek plynu ze strany ruské společnosti Gazprom mohou na řadu přijít další státy. Cena plynu na evropském trhu prudce roste a někteří evropští giganti mezitím začali Moskvě platit v rublech. Podle Pavla Janečka, bývalého předsedy představenstva Pražské plynárenské, je potřeba se v současné situaci zaměřit nejen na pomoc domácnostem, ale především firmám. „Firmy, které jsou na území Česka, to nemůžou dlouhodobě ustát,“ říká Janeček v pořadu a podcastu Agenda.

Platí, že Česko není ohroženo? Pokud budou následovat další země. Například kdyby to bylo Slovensko, máme velký problém?

Slovensko bych vynechal. To je pro nás jen strategickou zemí z toho důvodu, že proud plynu jde z východu na západ a ta trubka vede přes Slovensko. Fyzicky ten obchod není důležitý, důležité je, kudy přichází faktury. A to je z Německa. Ze strany Slovenska nám nic nehrozí.

Takže určující je vztah mezi Německem a Ruskem. Pokud by došlo k rozvolnění tohoto vztahu, tak jsme dramaticky ohroženi.

Co by odpojení znamenalo pro další země, když většina není na podobnou situaci připravena podobně jako Polsko?

To je individuální v rámci evropské sedmadvacítky. Každá je připravena jinak. Ale neřekl bych, že by se na to země připravovaly. Spíš to souvisí se závislostí na ruském plynu. Když pan Guy Verhofstadt (belgický europoslanec za frakci ALDE) pobíhal po Europarlamentu s rezolucí a kterou evropský parlament přijal, která říkala, že evropské země by se měly okamžitě odstřihnout od ruského plynu, tak mě to zamrzelo. Protože Česko a Slovensko jsou na ruském plynu závislé ze 100 % a Belgie, odkud Verhofstadt je a kde byl premiérem, jen z pěti procent. Tam rozhodně ty škody by nebyly takové a to je zásadní.

Můžou si v takto závislých zemích plynárenské firmy vybrat mezi dodavateli, když neplatí v rublech?

Myslíte ideologicky? Ideologie jde stranou. Bavíme se o dvou faktorech – bezpečnost dodávky, tedy jistota dodávky. A druhý faktor je cena plynu.

Vybrat si primárně dodavatele můžete, ale během posledních měsíců dodává do Česka plyn přes lipskou burzu pouze jen německý Uniper a tam žádnou možnost volby nemáte.

Vláda se zabývá dodávkami plynu z Polska, ve hře je výstavba nebo pronájem terminálu na zkapalněný plyn. Jak hodnotíte tohle řešení v souvislosti s časovou náročností?

V Evropské unii i speciálně Česku je problém se stavebními zákony a schvalovacími procesy a ta fyzická výstavba netrvá tak dlouho.

Jen pro informaci – ta odpařovací stanice, tedy terminál na území Polska ve Svinoústí, o kterém se mluví jako o náhradě ruského plynu, tak tam výstavba trvala 5 let a dva roky vyjednávání.

Poláci teď mluví o jiném terminálu, o kterém pravděpodobně jednal český premiér při návštěvě Polska, a tam by výstavba měla trvat od roku 2023 do 2028. Předpokládám, že tam přípravné práce probíhají.

Ale nezlobte se na mě – já to hodnotím tak, že je to pozdě a málo, ze strany naší vlády. Bavíme se o středně- nebo dlouhodobém řešení, ale my potřebujeme vyřešit narušení dodávek plynu okamžitě.

V případě, že by došlo k ukončení dodávky ruského plynu, tak bychom tu neměli žádný, a to velmi promptně.

Takže jsme zaspali? Bude teď snaha urychlit projekty?

Pevně věřím, že ano, jsme schopni urychlit projekty. Zaznamenal jsem, že expremiér Bohuslav Sobotka (někdejší premiér za ČSSD, pozn. red.) kritizoval bývalou vládu. Tady to jeden hází na druhého, že se nedokončil projekt Stork II. Tedy napojení na polskou plynovou soustavu přes sever na jih Moravy.

V plynárenství je to vždy běh na delší trať a především v těchto infrastrukturních projektech je potřeba sledovat peníze. A jestliže tento projekt byl ze 75 % z evropských peněz a primariátem, tedy tím hlavním, kdo v Evropě určuje energetickou politiku, bylo Německo, a mělo ty projekty Nord Stream 1 a 2, tak pozice jakékoliv české vlády byla ztížena a také to tak dopadlo.

Jsme závislí na plynu z Ruska. Máme perfektní plynárenskou síť, to slýcháváme, ale to je propojení východ-západ, nikoliv sever-jih, tam pokulháváme velmi.

Vedle cesty z Polska vidíte i další možnosti?

Reverzním tokem do Česka v případě konce dodávek energií ze strany Ruska jsme schopni přivést nějaký plyn z Norska. Ale ten dlouhodobý kontrakt na plyn z Norska byl do roku 2017. Nyní bychom museli začít nová vyjednávání s norskou stranou, ta úroveň ceny by byla úplně někde jinde, ale můžeme se bavit o jedné pětině, maximálně čtvrtině potřeby, které Česko má.

Evropská unie by byla schopna v případě nouze nám pomoci? Premiér něco takového sliboval.

To je velmi dobrá otázka. EU by nám nebyla schopna pomoc. V žádném případě. On to totiž řekl někdo, a už nevím kdo, tak v případě, že přijdeme o dodávky ruského plynu, tak se můžeme spolehnout jen na charitu.

To znamená, že by nebylo možné distribuovat vlastní zásoby mezi další země? Nebo že by ty země ani nechtěly?

To je samozřejmé. Německo není ochotno se dělit o své energetické zdroje, speciálně o plyn, který pro něj bude také dramaticky nedostatkový, protože Německo je na ruském plynu závislé z více než 50 procent.

Německý koncern BASF, což je jedna z největších chemických konglomerací, má takovou spotřebu plynu jako veškeré německé obyvatelstvo. Takže si nejsem schopen představit, že by bylo ochotno se s námi dělit o plyn. Ta jediná možnost by byl drobný transfer zmíněného norského plynu.

Jaký je potenciál řešení energetické krize investicemi do obnovitelných zdrojů?

My máme v Česku asi 24 % instalovaného výkonu v obnovitelných zdrojích. Bavíme se primárně o fotovoltaikách a přečerpávacích vodních elektrárnách a máme i něco málo větrných elektráren. Ale když se podíváte na energetickou bilanci – tedy skutečné výkony využité z obnovitelných zdrojů – tak to loni bylo 2,6 %. Když nesvítí a nefouká, tak obnovitelné zdroje nefungují.

Do jaké míry se může zvýšit soběstačnost Evropy?

Může. Tady je důležité, aby o energetice a energetických politikách v jednotlivých státech a na úrovní EU rozhodovali skutečně energetici a ne enviromentální asistenti. Životní prostředí s energetikou samozřejmě fatálně souvisí. Ale v momentě, kdy nemáte dostatek energie, nemůžete využít veškerý její potenciál ve směru k ochraně životního prostředí a podobně.

Za mě úplný základ, jak říkají energetici „baseload“, je jaderná energetika. K tomu pomalejší a racionálnější „phase out“ (přechod od uhlí na čistší zdroje, pozn. red.) tepelných elektráren na uhlí – samozřejmě musí být odsířeny a odpopílkovány. Určitě bych nezavrhoval plyn. Ten lze odvézt i odjinud než z Ruska. Byť za úplně jiných finančních nákladů. A samozřejmě ty obnovitelné zdroje – ty bychom měli brát za doplňkové a ne tvrdit, že nás spasí.

Jak vidíte potenciál dalších komodit, jako je uhlí?

Nejsem úplně příznivcem uhlí jako takového. V Česku je jeden z největších podílů lidí umírajících na rakovinu, což je způsobeno obrovským znečištěním životního prostředí. Ještě horší ovzduší mají v Německu. Kde je ta úroveň o něco vyšší. Za mě je uhlí něco, co nám dává určitou jistotu jisté soběstačnosti, ale je tu tento negativní efekt, který je neoddiskutovatelný.

Otázka je, jaký dopad bude mít dlouhodobá nervozita na trhu – kam se posunou ceny? Odhad na rok či dva?

V tomto není žádná lidská rada moudrá. Válka vše změnila, některé procesy zrychlila a jiné zbrzdila. Kdybyste se mě zeptala před půl rokem, jak se budou ceny vyvíjet v jednotlivých sektorech… ale dneska to predikovat nedokážu. Ale musím poznamenat, bohužel, že naděje na to, že ceny energií klesnou, jsou iluzorní.

Bojíte se o koncového spotřebitele? Ufinancují ty změny domácnosti, firmy, výrobní továrny závislé na plynu?

Bojím se o ně fatálně. Dlouhodobě o tom píšu a mluvím. Ten problém je – a nezlobte se, že budu trochu agresivnější – ne všechny země okolo Česka takové fatální problémy mají. Například Maďarsko, Rakousko nebo Německo.

Všichni mají dlouhodobé kontrakty s dodavatelem plynu – bohužel z doby ještě před válkou – a jejich ceny energií jsou úplně někde jinde. Stejný dodavatel energií, náš největší obchodník s energiemi, má svoji základnu v Maďarsku a prodává ten stejný plyn za pětinovou cenu v Maďarsku a poloviční na Slovensku než u nás.

Máte obavy, co se tady bude dít s firmami a velkými podniky v příštích měsících?

Já v tom mám naprosto jasno – tohle je velice vážná situace. Já bych apeloval, aby vláda to brala naprosto vážně. Tohle není situace, abychom se bavili o cílené pomoci rodinám, my se musíme podívat na průmysl.

Nejsme schopni zachránit všechny a plošné opatření v tomto případě je určitě také nutné. Podívejte se na Slovensko – tam došlo k zastropování elektřiny pro domácnosti na úrovni 60 € za MW. U nás teď ty ceny dosahují 176 € za MW.

To je diskriminační naprosto a ty firmy, které jsou na území Česka, to nemůžou dlouhodobě ustát. K tomu můžu uvádět mnoho příkladů z pekárenství, železárenství, sklo obráběcího průmyslu, ale to myslím není předmětem tohoto rozhovoru.