Článek
U většiny Rusů převážil sebeklam, neschopnost nebo neochota si přiznat, jak se Putinův režim projevuje a kam to všechno vede.
Udělat si obrázek o tom, jak se obyčejní Rusové vyrovnávají s ekonomickými sankcemi a odlivem západních značek ze země, není úplně jednoduché. Na ruská média, která plní roli propagandistické trumpety Kremlu, se nedá spoléhat. Hrozba zatčení pak obyvatele Ruska odrazuje říkat cokoli kritického i zahraničním novinářům, kteří se v zemi ještě odvážili zůstat.
Z toho, co se máme možnost dozvědět, je zřejmé, že se mnoho Rusů cítí ukřivděně. Sankce podle nich neprávem dopadají na prosté občany. Objevuje se také názor, že důsledky sankcí jako zdražování, nedostupnost západního zboží a služeb nebo omezené možnosti vycestovat, mohou v lidech spíše posílit nenávist vůči Západu a nahnat je do náruče Vladimíra Putina.
Tyto stížnosti a varování vycházejí z přesvědčení, že obyvatelé Ruska nemají na rozpoutání války na Ukrajině žádnou vinu, a tudíž si nezaslouží ani trest. Na první dojem to zní logicky. Je to ale skutečně tak?
Desítkám milionů Rusů samozřejmě nelze vyčítat, že rozhodli o útoku tankových jednotek, bombardování obydlených čtvrtí nebo ostřelování nemocnic. Zodpovědný je Putin a jeho okolí. Není však pravda, že prostý ruský lid je úplně z obliga.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
Většina Rusů dlouhá léta podporovala nebo tolerovala Putinovu vládu, ať už z opravdového přesvědčení, nebo spíš jako výraz konformity. Jedni i druzí si těžko mohli nevšimnout prohřešků, jako byla manipulace s volbami, zastrašování nebo dokonce likvidace politických protivníků nebo omezování práva včetně toho mezinárodního. Převážily však jiné faktory. Například, že za Putina zažili ekonomickou prosperitu nebo emancipaci Ruska ve světě.
Ústavní změny, které umožňují Putinovi vládnout až do roku 2034, podpořily před dvěma lety více než tři čtvrtiny účastníků referenda. Výsledky hlasování nemusely být úplně věrohodné, o široké podpoře režimu ale pochyboval jen málokdo.
Přitom bylo zjevné, že se věci mění postupně k horšímu. Kdo nechtěl zůstat vědomě slepý, musel to vnímat přinejmenším od anexe Krymu. A kdo už byl natolik cynický, že jím neotřásly ani otravy nepohodlných lidí novičokem, mohl se třeba pokusit odhadnout, jaké výhledy čekají zemi, jejíž prosperita je založená na vývozu fosilních surovin. A která s tím přesto nehodlá nic moc dělat, i když hlavní odběratelé ohlásili přechod na zelené energie.
Převážil ale sebeklam, oportunismus, neschopnost nebo neochota si přiznat, jak se Putinův režim projevuje a kam to všechno vede. Těm, kteří si to uvědomovali, zase zpravidla chyběla odvaha se otevřeně vzepřít.
Nedávno proběhla mezi českými komentátory slovní přestřelka o to, jestli můžeme Rusy nazývat barbarským národem. Takové označení si asi opravdu nezaslouží. Většině z nich ale může být právem vytýkáno, že se léta chovali jako Putinovy ovce. Teď musejí nést důsledky a spokojit se s chudší pastvou. Třeba Rusům konečně dojde, že s tímhle bačou už se jim dobře nepovede.
