Hlavní obsah

Budoucí český prezident? Máte spoustu kvalitních kandidátů, míní Čaputová

Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová poskytla rozhovor šéfredaktorovi Seznam Zpráv Jiřímu Kubíkovi.Video: Jiří Kubík , Seznam Zprávy

 

Reklama

aktualizováno •
Článek

Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová si přijela připomenout výročí 17. listopadu do Česka. Co pro ni znamená? A jakým největším výzvám teď Slovensko čelí?

Hostem Ptám se já byla slovenská prezidentka Zuzana Čaputová.

Dění okolo sametové revoluce si prý slovenská prezidentka vybavuje velmi dobře. Dodnes si pamatuje na první zprávy o dění v ulicích Prahy, ale i to, jak sametová revoluce změnila její profesní směřování. Události 17. listopadu ji prý utvrdily ve studiu práv a tedy i výběru budoucí profese.

„Vnímám to jako nejdůležitější událost v historii obou našich států, byla to změna režimu a v těchto dvou slovech je velmi moc,“ řekla v rozhovoru.

Podle posledních průzkumů na Slovensku klesá počet lidí, kteří listopad 1989 vnímají ryze pozitivně, podle Čaputové je za tím nejen tlak aktuálních krizí na občany, ale i ztráta zájmu o veřejné dění.

„To význam listopadu 1989 nezmenšuje, ten překonává všechny krize, kterým čelíme. Uvádím to ale jako příčinu toho, proč může být pro některé lidi význam sametové revoluce zastřený konkrétními životními problémy,“ vysvětlila.

Podle Čaputové je ale čím dál tím náročnější čelit lžím a dezinformacím ve veřejném prostoru. V rozhovoru přiznala, že je pro ni často složité být „stmelujícím elementem“ v době tak turbulentního dění, jako byla covidová pandemie, ruská agrese na Ukrajině nebo ekonomická krize. A právě dezinformace a dění na sociálních sítích tomu podle ní neprospívají. „Nechci slevit z ambice, že chci být pro společnost konstruktivním a spojujícím elementem, ale okolnosti, které mě obklopují, jsou extrémně náročné,“ prozradila.

Jak vnímá současné společenské nálady na Slovensku? A jak důležitá je pro ni podpora LGBT komunity? Má mezi českými kandidáty na prezidenta favorita a bude sama úřad slovenské hlavy státu obhajovat?

Sledujte rozhovor v úvodním videu, nebo si ho odpoledne poslechněte ve své oblíbené podcastové aplikaci.

Co v rozhovoru zaznělo?

0:30 - Vzpomínáte si, jak jste trávila pátek 17. listopadu 1989? Ten konkrétní den si tolik nepamatuji, bylo mi šestnáct let a byla jsem bezstarostná středoškolačka, ale pamatuju si ty dny. Ten konkrétní den ještě média nepřinesla informaci o tom, co se událo v Praze, možná až v neděli a to si pamatuji dobře. Situaci jsme sledovali a sledovali jsme, co se bude dít. Jak média přinesla informaci o mrtvém studentovi, tak to vypadalo jako velmi vážná věc s nejistým koncem, která naštěstí dopadla dobře.

1:30 - Nasměrovaly vás události Sametové revoluce k nějakému novému profesnímu cíli? V tu dobu jsem se odkláněla od studia stavebního inženýrství k jiným oblastem jako byla psychologie a právo. Myslím, že i 17. listopadu jsem se rozhodla právo studovat. Neumím si představit, že by mě naplňovalo dělat právničku v rámci režimu. Takže to určitě ovlivnilo výběr mojí profese.

2:00 - Co pro vás 17. listopad znamená dnes? Vnímám to jako nejdůležitější událost v historii obou našich států, byla to změna režimu a v těchto dvou slovech je velmi moc. To, co se každý rok opakuje a je důležité to opakovat, je, že jsme mohli nabýt svobodu, potřebu respektovat lidská práva a pluralitní zastupitelskou demokracii, která tehdy byla víc na papíře. A množství předpokladů, abychom mohli fungovat jako férová, spravedlivá a demokratická společnost.

3:00 - Co říkáte na to, že podle nedávného průzkumu letos poprvé změnu, kterou přinesl listopad 1989, hodnotí pozitivně menšina slovenské populace? Proč klesá počet lidí, kteří 17. listopad považují za pozitivní událost dějin? Jednak to může být tím, že část lidí ztrácí zájem o věci veřejné a uvažovat o tom, o čem listopad 1989 byl. Včetně mladé generace, která ho nezažila. To může být jistý podíl příčin. Zároveň si myslím, že to může souviset s tím, že lidé nejen na Slovensku čelí důsledkům mnohých krizí. Dostali se do pásma chudoby a rétorika okolo listopadu 1989, svobod a možností pro ně může být příkrasou, když nemají zabezpečené fundamenty - jistotu přežití. Respektive se musí denně zabývat tím, jak přežít. To význam listopadu 1989 nezmenšuje, ten překonává všechny krize, kterým čelíme. Uvádím to ale jako příčinu toho, proč může být pro některé lidi význam listopadu zastřený konkrétními životními problémy.

6:00 - Daří se vám spojovat rozdělenou společnost, jak jste si předsevzala? Zejména poté, co po vašem zvolení přišla velká pandemická krize se silnou dezinformační vlnou a následně poté ruská agrese vůči Ukrajině, rovněž nesoucí s sebou dezinformace? Nedaří se mi to v takové míře, v jaké bych si přála. V míře, která by znamenala rekordy v evropském měřítku. Daří se mi to v nějaké míře. Souběh okolností po dobu mého mandátu je ale spojen s krizemi týkajícími se přežití - ať už to byl covid, bezpečnostní otázky - tedy válka na Ukrajině, s tím související energetická krize, rekordní inflace a s tím spojená chudoba. To jsou všechno výzvy, které těžce dopadají na lidi a způsobují rozdělení společnosti. Na Slovensku k tomu máme ještě politickou krizi - vládu, která nemá většinu v parlamentu. Jsou tam turbulence, které lidi vidí. A k tomu element sociálních sítí, který neprospívá důvěře v instituce ani mezi lidmi. To je problém, o kterém se bavíme s prezidenty v celém evropském prostoru. (…) Nechci slevit z ambice, že chci být pro společnost konstruktivním a spojujícím elementem, ale okolnosti, které mě obklopují, jsou extrémně náročné.

8:00 - Uvědomuje si slovenská veřejnost riziko, které plyne z napadení vašeho sousedního státu Ruskem? Vzrostla například podpora kolektivní obrany v rámci NATO? Vypuknutí ruské agrese na Ukrajině ovlivnila změny ve společnosti. Před ní bylo asi 50 procent lidí v populaci, kteří sympatizovali s vládou Vladimíra Putina, to je překvapivě vysoké číslo. Teď je to asi třetina společnosti. Podle dalšího průzkumu je větší skupina lidí, která si přeje vítězství Ukrajiny, méně už vítězství Ruska. Ta společnost je ale v tomhle rozdělená. Důvěra v NATO mírně narostla, ale je třeba říct, že čelíme obrovskému hybridnímu útoku vlivem dezinformačních kampaní z Ruska. A hovoříme o otevřené dezinformační válce.

10:00 - Co s tím jako prezidentka můžete dělat? Když stojíte tváří v tvář takovéto argumentaci, vaše pozice je a priori znevýhodněná. Když proti vám stojí někdo, kdo se neštítí lhát, nebo je lhaní jeho pracovní metoda - tak ten pracuje v neomezeném prostředí výmyslů. A vy na druhé straně máte omezený prostor, pokud se snažíte držet faktů. To je nerovný boj. V tomhle je to těžké. Mojí povinností je se donekonečna ucházet o důvěru lidí, vysvětlovat to, čemu věřím a proč. To je snaha, která se může jevit jako marná, ale mojí povinností je nevzdat ji.

11:30 - V Bratislavě před pár týdny nenávist k jiné skupině občanů dovedla devatenáctiletého mladíka k tomu, že šel zastřelit dva příslušníky LGBT komunity… Vy jste tehdy řekla: „Mrzí mě, že se stále cítíte na Slovensku nepřijati. Patříte sem, jste pro naši společnost hodnotní.“ Co na to veřejnost, která do té doby třeba takový názor nepřijímala? Neumím to úplně zhodnotit. Pro mě je to názor, kterému věřím, mám ho od začátku a prezentovala jsem ho i v kampani. Lidé věděli, že s mojí volbou volí člověka, který má vůči této komunitě respekt. Jsou situace při výkonu mandátu, kde je v jistém smyslu jedno, jestli jste prezident, nebo někdo, kdo jde okolo. Na setkání před podnikem Tepláreň jsem se vracela z výjezdu na Slovensku a byla jsem tam v tu chvíli za sebe. Chtěla jsem projevit lidskost a je jedno, jestli se na vás v tu chvíli někdo dívá. Je důležité tam být jako člověk. (…) Vzhledem k tomu, že pokračují útoky vůči téhle komunitě, je ale jasné, že část veřejnosti to nepřijímá, minimalizuje tuto komunitu čistě na sexuální aspekt. Já mám štěstí, že mám kolem sebe i ve svém týmu řadu lidí, kteří jsou součástí téhle komunity. Jsou to hodnotní, skvělí lidé. Jsou odlišní jenom v té jedné oblasti a naší lidskou povinností je respektovat je. Do jisté míry je mi jedno, do jaké míry je to přijímané, zda mi za to lidé zatleskají, nebo mi za to klesnou preference. Je to úplně jedno. Je to základní hodnotová věc. Kdybych měla nějakým způsobem uhýbat v závislosti na tom, co si o tom někdo bude myslet, tak ztratím samu sebe. Za to mi nestojí žádná funkce.

14:30 - V Česku jste necelé dva měsíce před prezidentskými volbami, setkala jste se s prezidentem Zemanem. Bylo to do jisté míry loučení? Ještě bude příležitost se setkat. Bude připomenutí vzniku našich republik. Pan prezident má také zájem přijet na Slovensko na rozlučkové setkání.

15:30 - Můžete to setkání popsat? Vymění si při něm hlavy dvou takto blízkých států zdvořilostní fráze? S panem prezidentem máme otevřenou komunikaci, ačkoliv máme odlišné názory. Je dobře, že jsme si dopřáli tuhle míru otevřenosti. O to přirozenější náš vztah může být. Bavíme se o aktuálních tématech - třeba teď to byl incident na hranicích Polska.

16:30 - Když jste ve druhém kole prezidentských voleb stála proti kandidátovi strany SMĚR Maroši Šefčovičovi, Miloš Zeman podpořil proti vám jeho, s tím, že vy na takovou funkci nemáte politickou zkušenost. Dokázala byste dnes vy vybrat mezi kandidáty na českého prezidenta, kdo by podle vás měl vyhrát? Toto je například jedna z odlišností s panem prezidentem Zemanem. Nepovažuji za vhodné, abych vyjadřovala svůj názor na prezidentské kandidáty v jiné zemi. Z respektu, že ta země má jisté potřeby v dané době. Česko má ale spoustu kvalitních kandidátů, držím palce, aby se podařilo zvolit takového, který bude kvalifikovaný, hodnotově ukotvený a bude prospívat České republice.

17:30 - Jak těžké to má žena prezidentka v převážně mužském světě politiky? Když jsem do toho vstupovala, setkávala jsem se po dobu kampaně se zpochybněním, zda žena vůbec patří do politiky. Sama jsem se ale rozhodla nelimitovat. Překvapilo mě, že po dobu výkonu funkce ženský rozměr sehrává pro lidi venku větší úlohu, než jsem předpokládala. Od hodnocení vašeho vzhledu, přes zpochybňování všeho možné, což u mužů zpochybňováno dlouhodobě nebylo. Tyto snahy zpochybnit politika přes to, že je žena, byl pro mě nový rozměr. To ale není důvod, aby to budoucí političky odradilo. Je správně, aby v převládajícím mužském světě přibyla ženská zkušenost. Být ženou není kvalifikace, musí s tím být spojená snaha pracovat na sobě v dané profesi, hodnoty a konzistentnost.

19:30 - Budete znovu kandidovat na prezidentku? Ještě nenastal čas, kdy je nutné se rozhodnout, to bude až příští rok. Budu zvažovat všechny okolnosti včetně mých schopností, dispozicí i toho, co země v dané době potřebuje, což je ve vývoji turbulentní. Rozhodnutí dělat tuto práci je velmi zodpovědné, má dopad nejen na váš osobní život, ale na životy vašich blízkých. Budu to pečlivě zvažovat, ale nechci předbíhat.

20:15 - Deník New York Times zveřejnil informaci, že není vyloučeno, že příštím generálním tajemníkem NATO může být žena. Zveřejnil jména tří žen, mezi nimi vaše. Překvapilo vás to? Zachytila jsem takovou úvahu už před pár měsíci a bylo to překvapení. Je to milé, beru to jako projev respektu k zahraniční politice, kterou dělám nejen já na Slovensku. Z tohoto hlediska je ta úvaha lichotivá. Teď se tím ale nezaobírám, teď jsem prezidentkou Slovenska a naplno se věnuji výkonu tohoto mandátu.

Ptám se já, Marie Bastlová

Podcast Marie Bastlové. Hard talk rozhovory s lidmi, kteří mají vliv, odpovědnost, informace.

Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Reklama

Doporučované