Článek
Sněmovna ochromená covidem-19 začala v úterý schvalovat nejdůležitější zákon volebního období.
Mezi poslanci převládají padesátníci a šedesátníci. Pokud budou souhlasit, půjčí si tímto zákonem dva a půl bilionu korun, jež vrátí ti, kteří budou vydělávat po roce 2030. Mimo jiné jejich vlastní děti.
„Zákon, kterým se mění některé daňové zákony“, patří k normám, jež Parlament dostává na stůl takřka každoročně, a nikdy není snadné se v něm vyznat.
Letos to mají poslanci o to těžší, že v první verzi z června dostali od ministerstva financí jenom seznam několika byrokratických úprav. Až v polovině září k nim ministryně Alena Schillerová připsala pár politických paragrafů, které zvyšují daň z tabáku a hazardu, v obou případech o miliardu. Zároveň snižují daň z motorové nafty o desetinu, i když tím rozpočet přijde asi o sedm miliard.
Pak se ovšem rozpoutalo peklo, když vládní i opoziční poslanci začali posílat desítky pozměňovacích návrhů. Dorazilo jich přes padesát, z toho většina v pondělí a úterý těsně předtím, než začalo druhé čtení zákona.
Najde se mezi nimi leccos, například návrh vicepremiéra Jana Hamáčka zvýšit daňovou slevu na poplatníka ze současných 24 840 korun o dalších 2 400 korun.
Mnohem větší prioritu však má dokument od Hamáčkova šéfa. Poslanecký návrh Andreje Babiše například navrhuje změnit výpočet daně z příjmů. Napříště nebude ve výši patnácti procent ze superhrubé mzdy, ale pro většinu populace jen ve výši patnácti procent z hrubé mzdy. Občané ušetří, respektive stát i kraje s obcemi přijdou o 85 miliard.
Není pochyb, že takový výpadek donutí ministryni Schillerovou zvětšit schodek státního rozpočtu na rok 2021 z navržených 320 miliard o pár desítek miliard nahoru. Ovšem i s tím Babiš počítal a přišel s klíčovým nápadem, který zásadně mění rozpočtová pravidla.
Napřesrok ministryně nebude muset omezit deficit pod čtyři procenta HDP, jak předepisuje platný zákon, ale bude mít možnost vyrobit schodek ve výši šesti procent ekonomického výkonu země. Také příští vlády dostanou právo vyrábět deficity bez ohledu na to, jak se daří ekonomice, jen se horní hranice „strukturálního schodku“ bude každý rok snižovat o půl procenta.
Při očekávaném ekonomickém růstu o dvě procenta ročně a stejně vysoké inflaci to znamená, že česká vláda dostane právo utratit v příštím desetiletí dva a půl bilionu, které nebudou kryty žádnými příjmy. Je pravda, že poslanci na Babišův návrh uvolnili rozpočtová pravidla už v dubnu, ovšem celkově tehdy připustili mimořádné zadlužení „jen“ na úrovni bilionu.
Před volbami 2010 použil místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek metaforu o „řecké cestě“, na kterou se Česká republika vydá, pokud nebude šetřit.
Konkrétní představu o tom, jak by mohla řecká cesta vypadat, však nabízí až po deseti letech Babišův pozměňovací návrh k daňovému zákonu. Proto se kritiky nezdržela Národní rozpočtová rada, která v oficiálním dokumentu odsoudila „tristní a nezodpovědný přístup vlády“. Radní v čele s Evou Zamrazilovou korektně k návrhu poznamenali, že „další prohlubování fiskální nerovnováhy není v tuto chvíli nutné“.
Pokud se přesto zákon schválí a příští vlády podle něho budou postupovat, státní dluh se ve srovnání s rokem 2019 zdvojnásobí už v roce 2027, kdy dosáhne 55 procent výkonu tuzemského hospodářství. Samozřejmě za předpokladu, že také příští premiéři budou rádi utrácet, anebo naopak při vyhlídce, že Česko do té doby nepotká další krize.
O osudu zákona i premiérova pozměňovacího návrhu rozhodnou poslanci do čtrnácti dnů ještě na probíhající schůzi.
