Barevná proměna Pusteven a další pohádkové perly Dušana Jurkoviče

Většinu slavných děl vytvořil ještě za Rakouska-Uherska. Ale jako by chtěl přispět k identitě pozdějšího Československa. Básník dřeva, jak se Dušanu Jurkovičovi říkalo, pocházel ze západního Slovenska, praxi začínal ve Vsetíně, žil v Brně a pak v Bratislavě. Inspiraci čerpal z lidové architektury Karpat a vzory si bral i v britském hnutí Arts and Crafts. Vše smíchal do originální folklorní secese.

Je vnímaný jako autor dřevostaveb. Propagoval však též prefabrikaci z velkoplošných cihelných dílců a měl rád i kámen. Typické jsou pro něj mohutné kamenné pilíře a sokly.

Na stavby na beskydských Pustevnách si Jurkoviče, tehdy ve vsetínské stavební kanceláři Michala Urbánka, najal turistický spolek Pohorská jednota Radhošť. Architekt zde v roce 1899 dokončil jídelnu Libušín a útulnu Maměnka. Ve stejném duchu přestavěl i starší Krčmu a propojil ji s Libušínem. Přidal kuželnu s tělocvičnou, jež se nedochovaly, a zvoničku. Použil motivy z Valašska a Kysuc a právě zde se zrodil jeho jedinečný styl. Malby v Libušíně jsou od Mikoláše Alše.

V roce 1960 prošly Maměnka a Libušín rekonstrukcí, při níž se změnila barevnost na červeno-bílou. Socialistický stát pak budovy zanedbal, v 90. letech byly v dezolátním stavu. Valašské muzeum v přírodě, které se o ně začalo starat, je proto zrekonstruovalo. Péče však nebyla dokonalá, kvůli špatně postavenému komínu a zanedbané údržbě Libušín s Krčmou v roce 2014 vyhořel.

Obnova dokončená vloni vyžadovala z velké části stavět úplně znovu. Dřevostavby získaly moderní požární zabezpečení a vytápění tepelnými čerpadly. A po rozboru starých nátěrů i původní barvy. V Beskydech je Jurkovič též autorem sušárny ovoce ve Frenštátě pod Radhoštěm a chaty v Ostravici.

Roku 1896 nakreslil architekt pro Turistický spolek ve Valašském Meziříčí rozhlednu na kopec Brdo. Z plánů však sešlo a až po více než 100 letech se jich chopilo město Rožnov pod Radhoštěm. Rozhledna vybudovaná tradičními technikami podle původních plánů stojí nad rožnovským skanzenem od roku 2012. Barevnost získala dle Pusteven, ale ještě v oné nepůvodní, červeno-bílé verzi ze 60. let.

Identita známých moravských lázní je hodně spjatá právě s Jurkovičem. Začátkem 20. století architekt zpracoval regulační plán Luhačovic a navrhl zde několik staveb. Vrchol mezi nimi zaujímá Jurkovičův dům. Autor spojil dvě budovy Janova domu z 18. století a celek nadstavil o hrázděné patro a podkroví.

Léčebný dům přezdívaný „barevná pohádka“ dnes slouží jako hotel. Součástí je schodišťová věž se secesními luxferami, jaké lze najít i v pražském hotelu Evropa. K dalším architektovým stavbám v Luhačovicích patří lázeňský dům Jestřabí, hudební pavilon, právě opravované Sluneční lázně, vily Vlastimila, Valaška a Chaloupka.

Přední moravské poutní místo zdobí barokní kostel, ale i křížová cesta, na níž architekt pracoval s malířem Janem Koehlerem. Jejích 14 zastavení tvoří malý okruh. Jurkovič zkombinoval kámen s dřevěnými konstrukcemi valašského typu, Koehlerovy mozaiky připomínající moderní komiksy. Několik dalších plánovaných staveb zůstalo jen na papíře.

Náchodský továrník Josef Bartoň byl vlastenecký mecenáš. Díky příspěvku na dostavbu chrámu svatého Víta v Praze se po jeho rodině jmenuje i jedna svatovítská kaple. Když v roce 1908 koupil zámek v Novém Městě nad Metují, k modernímu bydlení mu ho přizpůsobil Dušan Jurkovič a později i Pavel Janák. Díky tomu má zámek výjimečné interiéry ve směsi stylů včetně modernismu.

Jurkovič navrhl několik místností a dřevěný most v zahradě. V Novém Městě je od Jurkoviče také vila továrníka Bartelmuse.

Pro Bartoně Jurkovič přestavěl i mlýn Pekelec v údolí Peklo u Nového Města. Architektura Bartoňovy útulny (dokončené v roce 1912) vychází z východočeských roubenek s bílými spárami. Jurkovič však přidal další barvy a geometrické zdobení. Útulna dodnes funguje jako restaurace s ubytováním.

Z doby vzniku útulny v Pekle pochází i návrh Jiráskovy chaty s rozhlednou na kopci Dobrošov u Náchoda. Byla však postavená až o 11 let později a přispěl na ni i syn Josefa Bartoně Cyril. Dostala jméno po Aloisi Jiráskovi, který ji i navštívil. Má jednodušší výraz, její kompozicí s osmibokou věží architekt navázal na starší rozhlednu na stejném místě. Rozhledna připomíná věžičky Bartoňovy útulny, které mají ozdoby ve tvaru kol od vozu.

Brněnská Jurkovičova vila, v níž architekt bydlel v letech 1906–1919, vypadá jako zděná. Je to však unikátní sendvičová dřevostavba na kamenném soklu. Hrázděnou konstrukci architekt zakryl korkovými deskami. Jsou omítnuté a dutiny jsou vyplněné směsí strusky, písku a vápna. Za socialismu zde žily tři rodiny, začátkem 21. století jí rekonstrukce vrátila původní podobu s novou malbou od Josefa Bolfa ve štítu. Dnes slouží jako muzeum. V Brně jsou památkami na Jurkoviče i Montessori škola v Bohunicích a činžovní dům ve Dvořákově ulici.

I Praha má svůj dům od Jurkoviče – Náhlovského vilu v Bubenči z roku 1907. Lidové prvky jsou patrné jen v detailech, převažuje vliv britské moderny. Nápadně vysoký a členitý dům se zaobleným secesním štítem má uvnitř schodišťovou halu. Přízemí sloužilo reprezentaci a horní patra soukromí.

V roce 1919 se Jurkovič vrátil na Slovensko a usadil se v Bratislavě. Právě v tu dobu tragicky zahynul Milan Rastislav Štefánik a o pět let později Slováci položili základní kámen jeho pomníku na Bradle v Myjavské pahorkatině. Terasovou mohylu se čtyřmi obelisky sestavil Jurkovič z travertinových bloků, hotová byla v roce 1928.

Typický Jurkovičův styl na Slovensku reprezentuje Spolkový dům, dnes Kulturní dům a sídlo Záhorského muzea ve Skalici. Třídílná kompozice fasády odkazuje na tři zakládající spolky, malby jsou dílem Mikoláše Alše.

Na Slovensku Jurkovič dále vyprojektoval třeba budovy lanovky v Tatranské Lomnici, úpravy zámku Spišský Štiavnik, vlastní vilu v Bratislavě či památník Slovenského národního povstání v Kremničce.