Hlavní obsah

Bercow exkluzivně: Boris dělá příliš chyb. Přezdívku „Order man“ chápu

Rozhovor Televize Seznam s Johnem Bercowem.Video: Šimon Trantina, Seznam Zprávy

 

Reklama

Populární výkřik „order!“, nezvyklý návrat do politiky, vstup do Labour Party, Boris Johnson a další - témata rozhovoru s Johnem Bercowem, bývalým legendárním spíkrem Dolní sněmovny.

Článek

Jako předseda Dolní sněmovny britského parlamentu sloužil nejdéle od druhé světové války. Hlavně ke konci mandátu, když vrcholily debaty o brexitu, se celosvětově proslavil tím, jak nekompromisně a kreativně řídil často rozhořčené poslance. Jeho výkřik „order!“ obletěl svět.

Teď na sebe John Bercow znovu upozornil. Oznámil návrat do stranické politiky, což Británie u expředsedy sněmovny nepamatuje. A nejen to - místo toho, aby se vrátil k vládním konzervativcům, jejichž členem byl skoro 30 let - zamířil k opozičním labouristům a tvrdě zaútočil na premiéra Borise Johnsona i jeho kabinet.

Televizi Seznam poskytl exkluzivní rozhovor - řeč byla o populárním výkřiku „order“, jeho novém politickém působení, Borisi Johnsonovi, problémech labouristů, nebo samozřejmě brexitu.

Brzy to budou dva roky, co jste opustil funkci „spíkra“. Jste zpět ve stranické politice, nevypadá to tedy, že by vám chybělo být nestranným soudcem?

Nechybí! Všechno jednou skončí a já si to období velmi, velmi užil, vážil jsem si ho, byla to největší čest mé profesionální kariéry. Jako předseda jsem sloužil deset let, nejdéle ze všech od druhé světové války. Byl jsem zvolen a znovuzvolen čtyřikrát, a po těch deseti letech jsem se rozhodl, že bude nejlepší skončit. Teď jsem vstoupil do Labour Party, což pro některé může být neobvyklé (od expředsedy parlamentní komory), ale jsem teď soukromá osoba a mám právo projevit svůj politický názor, který mám. Když jsem byl předsedou, byl jsem nestranný a fér k oběma stranám, teď už nemusím.

K vašemu návratu do aktivní politiky se vrátíme, teď se zeptám na několik věcí k vašemu působení v předsednickém křesle. Mluvím jako člověk, který nežije v Británii - je jasné, že v očích nejširší veřejnosti jste se stal slavným jako ten, co křičí „Order!“ (Klid!) na hlučné poslance. Jste spokojen s tímto renomé?

Nevidím na něm nic špatného. Rolí spíkra je, aby udržel v jednací síni klid a pořádek. Je to rozhodčí, soudce, nehraje ani pro jednu stranu. Ano, být spíkrem znamená mnohem více než křičet „Order“, ale to slovo je samozřejmě populární heslo, výsada předsedy. Takže, vyhýbám se tomu, že mě díky tomu lidé, kteří třeba o politice příliš nevědí, nebo neznají mě nebo roli předsedy, znají jako „Order mana“? Ne, rozhodně ne, rozumím tomu a je to naprosto přirozené.

Ještě jedna otázka na tuto populární frázi, jak jste „Order“ nazval. Jednou jste vysvětloval, že v jiných situacích používáte jinou intonaci u toho výkřiku. Jak to funguje?

Není to úplně tak, že bych měl jiný order pro různé možné scénáře. Prostě záleží na situaci, Když jsem mluvil na plnou síň a poslanci byli hlasití, vykřikl jsem to nahlas a museli se ztišit. Když jsem něco řešil s jedním dotyčným poslancem, který se pohyboval nějakým způsobem mimo pravidla, řekl jsem to prostě jednoduše, tiše. Není to úplně otázka vážnosti dané situace, ale kontextu.

Pro někoho, kdo o britském parlamentu neví moc, by styl, jakým jedná, mohl připadat chaotický. Ale myslím, že se mnou budete souhlasit, když řeknu, že je velmi propracovaně organizován. Kolik různých postupů a procedur jste musel jako spíkr znát?

To je dobrá otázka. Ano, souhlasím, že Dolní sněmovna je velmi organizovaná. Ale ano, může být chaotická, může tam být výbušná atmosféra, lidé můžou být naštvaní nebo hlasití, a tak to vždy bylo. A podle mě to není špatná věc, dokud je vše pod kontrolou. Celkově je to ale velmi organizované, sněmovna funguje podle různých rozvrhů a postupů. Jsou dvě nejdůležitější věci, které to všechno řídí: Jednací řád, což je sada pravidel, a pak zvyklosti, vlastně tradice, které určují, jak se různé věci dělají. Těžko to vyčíslit, ale řekl bych, že je prostě asi 20 věcí, které spíkr musí každý den udělat.

Znovu se zeptám jako někdo, kdo nežije v Británii. Když v roce 2019 poslanci hlasovali o různých verzích dohody o brexitu, celý svět se díval. Opravdu hodně lidí zajímalo, co se bude dít na trase Spojené království-EU. Například CNN vysílala debaty poslanců i hlasování živě. Tehdy jsem viděl hodně lidí na sociálních sítích i v reálu, kteří se podivovali nad tím, jak jednání v britském parlamentu vypadá, se všemi emocemi, hlukem atd. Jak byste tedy britskou parlamentní kulturu vysvětlil někomu, kdo o ní ví málo nebo nic?

Může tam být velký hluk, když jsou poslanci kvůli něčemu naštvaní, nebo když se vyhlásí výsledek hlasování, který je překvapivý, nebo dobrá zpráva pro jednu stranu a špatná pro druhou, tam může přijít exploze hluku. Nebo když někdo řekne něco, co vyprovokuje nějakou kontroverzi, v těchto případech ale vždy rychle zasahuje spíkr. Řekl bych ale, že většina debat je velmi klidná, nejsou hlasité nebo hlučné. Většinu času je parlament velmi klidný, ale ty nejvyhrocenější bývají kontroverzní debaty - například o brexitu nebo interpelace předsedy vlády. Tyto ale nejsou typické pro zbytek parlamentních diskuzí. Pokud byste řekl, že parlament je většinou neorganizovaný, chaotický nebo nespořádaný, odpověď je kategorické ne. Většinou je to vše, jen ne neorganizované, chaotické nebo nespořádané.

Teď k vašemu návratu do stranické politiky. Oznámil jste, že vstupujete do Labour Party, a pustil jste se do Borise Johnsona a jeho vlády. Co vám na něm a jeho kabinetu vadí nejvíc?

Není to osobní věc namířená speciálně proti Borisi Johnsonovi. Mám teď volnou ruku, neztotožňuji se s hodnotami a politikou Konzervativní strany, ztotožňuji se s hodnotami a politikou Labour Party. Hodně mi vadí to, jak se Boris chová k parlamentu, už jsem o tom v jednom rozhovoru mluvil. Přistupuje k němu povýšeně a pohrdavě. Podle mě záleží na tom. aby se vláda zpovídala a parlamentu pravdivě odpovídala. Myslím, že je naprosto trestuhodné, na jak lehkou váhu sněmovnu Johnson bere. Není to ale principiálně o něm - podle mě je Británie rozdělená, rozšířila se mezera mezi bohatými a chudými, Brexit ještě zintenzivňuje problémy, se kterými se potýkají naši nejchudší obyvatelé. Země potřebuje změnu a ta volba je mezi Labour Party a Konzervativní stranou - a podle mě by vláda labouristů odvedla lepší práci.

S jakou ambicí do strany vstupujete? Chcete být znovu poslancem?

Nemám žádnou. Vstoupil jsem do strany bez žádné dohody, diskuze nebo úmluvy s kýmkoli ve straně, nic konkrétního nehledám. Doufám, že pomůžu a posloužím. Vstoupil jsem z přesvědčení, ne kvůli ambicím.

Když někdo s vaší reputací a historií - mluvili jsme o deseti let ve funkci předsedy - vstoupí do opoziční strany, to přece nemůže být jen tak, aby byl v pozadí?

Jak jsem říkal, myslím, že můžu přispět. Můžu mluvit na různých událostech, říkat svoje názory o stavu země, co by se mělo stát atd. To ano, ale to je jiná otázka, než jestli chci funkci, na to jste se ptal. A odpověď je, že ne.

V rozhovoru pro televizi Sky před několika dny jste řekl, že vstup do Labour Party považujete za nejlogičtější možný krok pro vás jako pro někoho, kdo chce, aby v Británii nevládli konzervativci. Nicméně v posledních komunálních volbách labouristé utrpěli od konzervativců velkou porážku. Co se musí změnit, aby strana měla lepší výsledky?

Zaprvé, není to takové překvapení, že se konzervativcům daří. Hodně lidí je volilo v parlamentních volbách v roce 2019, protože chtěli, aby se brexit dotáhl do konce. To se stalo, podařila se první část procesu - že Británie odešla z EU. Takže se nelze moc divit, že lidé, kteří tuto cestu volili, s tím jsou spokojeni. Zadruhé, je tu vlna úlevy a oddechu spojená s očkováním, po hrozném, strašném, děsivém, demoralizujícím období. Vypadá to, že se blížíme konci opatření, takže samozřejmě, část uznání jde za vládou. Před Labour Party stojí výzva. Musí vytvořit vizi a směr založený na spojení lidí, podpoře místo omezování příležitostí a aktivnějších krocích, které zajistí prosperitu pro všechny, ne několik zvýhodněných.

Myslím, že je jasné, že současný předseda labouristů Keir Starmer se snaží stranu směrovat co nejdál od toho, jak ji vedl předchozí lídr Jeremy Corbyn. Myslíte, že je to dobrý nápad? Ptám se, protože o vás se ví, že máte s Jeremym Corbynem dobrý vztah.

Jeremyho Corbyna velmi uznávám, na druhou stranu, Labour nedovedl k vítězství a naprosto rozumím tomu, že nový lídr dělá něco jiného. Ale nemyslím si, že volby se vyhrávají tím, že jste antipředchůdce, a myslím, že Keir Starmer je stejného názoru.

Jestli vás můžu přerušit, to je to, na co jsem se chtěl zeptat. V posledních volbách labouristé ztratili křesla, která pod Corbynem bez problémů drželi. Není to alarmující?

Určitě je to problém, že se konzervativcům tak daří. Chtěl jsem říct, že nebudu iniciovat nějakou roztržku mezi Corbynem a Starmerem, oba je znám a oba je respektuji. Samozřejmě, před Starmerem je výzva - vytvořit pozitivní směřování pro Labour Party. Ta musí být komplexní, aby vyhrála. Nemůže vyhrát s pouze úzkou skupinou voličů, musí expandovat a přitáhnout voliče, kteří pro ni posledně nehlasovali. Nejde o to být starmerista, blairista nebo corbynista.

Často mluvíte o nerovnosti a úsporné sociální politice jako o největších problémech, které Británie teď musí řešit. Jak je tedy překonat a co se musí udělat jinak, než jak činí tato vláda?

Vláda musí být ambicióznější. Například co se týče školství. Stojí před námi velká výzva, je potřeba zbavit se velké nerovnosti, pandemie způsobila obrovské škody a statistiky jasně ukazují, že děti ze znevýhodněných rodin utrpěly nejvíc. Co teď vláda musí udělat, je investice patnácti miliard liber do školství, a vláda plánuje vynaložit méně než desetinu toho. To je beznadějně neambiciózní, jsou potřeba mnohem větší investice. Abychom se dostali ven z této asociálnosti a nerovností, musíme být připraveni investovat. Další věc - neměli bychom snižovat rozpočet na mezinárodní pomoc, když lidé ve světě hladoví.

Teď jste vládu zkritizoval za to, že není dost ambiciózní. Když se podíváme na statistiky očkování, uvidíme, že Británie je evropským lídrem. Ani tohle nezlepšuje obraz kabinetu premiéra Johnsona ve vašich očích?

Určitě to je pozitivum a nemám problém to říct. Ale stalo se také hodně chyb. Mám radost, že jsme na tom teď dobře, ale zavedli jsme lockdown moc pozdě, pak tu byla neschopnost sehnat ochranné pomůcky, neúspěšné trasování, problémy se sociálními zařízeními, nezavřely se hranice a tak dále. Je tady široká škála problémů, také co se týče průmyslu. Vítám a kvituji, že teď panuje dobrá situace, ale vláda udělala spoustu chyb a za to jí musí být vystaven účet.

Chci se zeptat na antisemitismus v Labour Party. Svědectví a obvinění z něj se objevují od doby, co se stal předsedou Jeremy Corbyn. Vnímáte to jako reálný problém, zvláště, když jste židovského původu?

Ano, myslím že tu je problém. A strana se s ním nevypořádala vůbec dobře. Dlouho ale říkám, že Jeremy Corbyn podle mě není antisemita, znám ho 24 let a myslím, že není ani trošku antisemita. Je to problém a myslím, že Keir Starmer je odhodlán to řešit. Ale myslím, že by strany měly být velmi opatrné v kritice jiných, co se týče rasismu, konzervativci o antisemitismu začali mluvit velmi rychle, ale já ho nikdy od žádného člena labouristů nezažil. Na druhé straně tu máme islamofobii v Konzervativní straně, a to je také problém.

Moje poslední otázka bude na brexit. Ten definoval vaše působení v křesle spíkra, minimálně jeho závěrečnou část. Podle posledního průzkumu společnosti YouGov si 38 % voličů myslí, že letos se následky brexitu projevují špatně nebo velmi špatně, a jen 25 %, že dobře nebo velmi dobře. Co z těchto čísel vyvozujete?

Hodně lidí si teď všímá, že realizace brexitu s sebou přinesla problémy. Podle mě je brexit aktem národního sebepoškozování. Ze dvou důvodů - žijeme ve světě obchodních a mocenských bloků. Dobrovolně jsme se odstranili z velkého obchodního bloku, který je přímo před naším prahem. To je ekonomicky nevýhodné. Dobrovolně se odstranit z tak velkého mocenského bloku je chyba. Nejsme Británie vládnoucí vlnám, musíme pracovat, spolupracovat a interagovat s ostatními ve světě. Myslím, že skrz soft power v Evropské unii máme větší sílu, jak něčeho dosáhnout, než sami. Chci, aby se této zemi dařilo. Ale když se mě zeptáte, jestli si myslím, že brexit je cesta k úspěchu, říkám ne! Věřím, že to je největší zahraničněpolitická chyba od druhé světové války. Kolosální chyba, s jejímiž následky se budeme roky potýkat. Ale to je ta situace, která tady teď je, a musíme se s ní vypořádat, jak nejlépe umíme.

Reklama

Doporučované