Článek
Jak uvádí ve své reportáži Rádio Svobodná Evropa, strmý nárůst domácího násilí je zřejmý zejména v zemích střední Asie, kde jsou ženy i děti i za normálních okolností často násilí vystaveny. Tamní společnosti jsou velice konzervativní; je v nich silně zakořeněná i stereotypní představa o dominantní roli muže.
V důsledku toho delikty často přehlíží jak policie, tak soudy.
„Obecně řečeno, ženy zde ani nežádají o naši pomoc,“ podotýká kyrgyzská sociální pracovnice Altina Kapalovová. „U nás existuje zakořeněná nedůvěra vůči úřadům, která je způsobená roky nezájmu. Policisté obecně říkají, že to není tak hrozné, ať si na to ráno dají make-up. Anebo ať se vrátí, až budou mít pořádné modřiny.“
Facebooková stránka, kterou Kapalovová spravuje, je plná příběhů domácího násilí. Krizová centra hlásí dvojnásobný počet telefonátů a uvádějí, že zákaz vycházení zabraňuje ženám dostat se do bezpečí.
Kyrgyzské ministerstvo zdravotnictví prezentovalo v parlamentu zprávu, ve které se uvádí, že počet obětí domácího násilí se zvýšil už po prvním týdnu izolace. Alarmující údaje ale zůstaly bez reakce.
„Jde o těžkou zkoušku, o boj o přežití. Co by se mělo udělat?“ ptá se v parlamentu poslankyně Gulšat Asylbajevová. „Je možné uvažovat o izolaci, která by umožnila ženám opustit domov, pokud bude její život nebo zdraví v ohrožení? Můžeme o tom přemýšlet? Zdá se mi, jako bych mluvila k prázdnému sálu. Odpoví mi někdo? Bezpečnostní složky?“
V sousedním Kazachstánu je situace obdobná. I zde zaznamenali dramatické zvýšení případů.
„Můj manžel mi pořád říká: Vydrž to ještě chvíli, má matka je prostě taková. Buď trpělivá, přestěhujeme se do jiného bytu. Ale já už jsem to nemohla déle vydržet. Bila mé děti, bila i mě. Mé dcery tím byly traumatizovány, tak jsem odešla,“ říká jedna z obětí v rozhovoru pro RFE/RL.
Podívejte se na celý rozhovor v úvodním videu. Reportáž je součástí pořadu Svět bez obalu, jehož archiv najdete zde.
