Hlavní obsah

Blog: Strana rudého svetru. Hamáčkova jednota zní dost falešně

Adam Junek
Bývalý novinář. Vedoucí oddělení PR a komunikace Středočeského kraje
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy

Záplava rudé v podání sociálních demokratů.

Reklama

Rudá mikina byla možná symbolická minulý rok na jaře. Teď v jednotném svetru vypadají sociální demokraté jako při focení ve školce. Vážně i nevážně o módě v politice v předvolebním fashion občasníku Seznam Zpráv.

Článek

Kandiduje v dresu té a té strany, říká se. Ale je to pouze obrat. Který ovšem sociální demokraté vzali tentokrát extrémně doslova. A na tiskovou konferenci při jednání o vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše, jíž jsou členy, se jako jeden muž a žena dostavili vybaveni červenými svetry. Aby to nebylo úplně monotematické, někdo ho stavěl na odiv plně, jiný si ho ležérně přehodil přes ramena, další doplnil sakem. Ministryně Jana Maláčová pak záplavu rudé ještě doplnila o karmínově zbarvený respirátor.

K tomu to chce několik poznámek. Jednak dres patří do sportovního prostředí. Tam se dost hodí, aby se divák orientoval a hráči se mezi sebou také rychleji našli. Politika ovšem není sport. Že jde o jeden politický tým se ukazuje činy, programem, a ne oblečením. Notabene zavání to pak také sektářstvím. Neboli každá demokratická strana má mít ve vedoucích pozicích osobnosti s vlastním názorem, postojem a v tomto případě třeba i vkusem. V opačném případě, kdy se všichni řídí jediným mustrem, jde o stranu jednoho muže či ženy, kterým je dobré říkat „jste nejlepší, šéfe/šefko“, a vše odkývat. V ČSSD, jak dobře víme z veřejných rozbrojů mezi straníky, to tak není. Tak asi chtěli ukázat, že jsou stranou jednoho svetru.

K tomu poznámka číslo dvě. Stejné oblečení v běžném životě zavání trochu průšvihem. Je podle psychologů dokázáno, že partneři se začínají zhruba po šesti měsících vztahu sbližovat, co se stylu odívání týká. Tedy, pokud jim to klape. Zkrátka podvědomě chtějí ladit. Když je to ale násilné a zcela plánované, tak to naopak ukazuje na potíže. Buď ovládnutí jednoho partnera druhým a potlačení osobnosti toho ovládnutého. Nebo urputnou snahu okolí dokázat, že je to „mezi námi neskutečně báječné“, přičemž opak je pravdou. Nechci nic sociálním demokratům podsouvat, ale ta druhá možnost mi vzhledem k odlivu straníků do vlastních hnutí přijde tak nějak reálnější.

Do třetice. A v podobném duchu jako bod dvě. Unifikované oblečení je ještě doménou školkových a školních fotek. To, když se děti, které spolu „pečou“, domluví, že by bylo úžasné, vypadat na fotce stejně. Aby každý hned viděl, že jsou kamarádi (nebo v tomto případě spíš kamarádky) na život a na smrt. Prostě symbol.

Jenže tento symbol rudého svetru vyčpěl s loňským jarem, kdy si Jan Hamáček (tehdy ovšem v mikině) došel pro titul nejdůvěryhodnějšího politika v boji s covidem. Teď po nezvládnuté epidemii, a hlavně po podivných hrách s odletem do Ruska, je ta rudá trochu ožehavou volbou. Byť, jak už jsme v tomto „občasníku“ rozebrali, je také agresivní barvou deklarující odhodlání vyhrát. No, jestli vyhrát boj o přežití vlády, tak se hodí. Když komunisté kabinet odchodem ze sálu drží.

P. S.: Pokud máte pocit, že jsme urazili vaše „koně“, nebojte se, příště dojde na někoho jiného.

Reklama

Doporučované