Hlavní obsah

Britové zaplatí Francii desítky milionů eur za ochranu hranic. Migrantů přibývá

Foto: Profimedia.cz

Migranti připlouvají do Dungenessu v hrabství Kent.

Reklama

Francie zdvojnásobí počet policistů patrolujících na plážích na severozápadě země. Britové jí za tuto ochranu námořní hranice zaplatí 62,7 milionu eur, shodli se v úterý představitelé obou států.

Článek

Ve středu ráno doplula do jihoanglického přístavu Dover další malá loď s migranty. I díky nim už letošní počet příchozích na britské ostrovy překonal číslo za celý loňský rok, kdy se do Británie dostalo nejméně 8 461 lidí.

Vůbec nejvíc běženců v tomto roce zaznamenaly britské úřady v pondělí, kdy Lamanšský průliv překročilo 430 zájemců o azyl. O den později jich bylo 287, informovala stanice BBC. I proto se v úterý sešli ministři vnitra Francie a Británie a kromě finančního plnění se dohodli i na širší výměně zpravodajských informací a použití vyspělejších technologií k dopadení pašeráků, kteří převážení migrantů organizují.

Ke zvýšení počtu hlídkujících francouzských policistů došlo už loni a i díky nim počet migrantů snažících se dostat na britské ostrovy dvojnásobně klesl. Úřad britské ministryně vnitra Priti Patelové ho ale považuje i tak za stále vysoký – převaděči totiž změnili taktiku a působí i na vzdálenějších plážích, což vede podle ministerstva k tomu, že migrační cesta je ještě delší a nebezpečnější.

Za peníze, které nyní Francie dostane, by měla na pobřeží vyslat ještě více policistů a použít také sledovací techniku.

Britská ministryně vnitra Patelová má sice sama kořeny v zahraničí, k migraci ale razí nekompromisní postoj. S novým zákonem, který její úřad připravil, bude podle ní překročení La Manche takřka nemožné – Patelová chce totiž ilegální vstup do země trestat jako zločin. Migranti, kteří by bez povolení překročili britské hranice, by mohli skončit až na čtyři roky ve vězení. Vláda doufá, že takto přísný zákon by odradil běžence od dalších riskantních přejezdů průlivu.

Legislativa, kterou nyní posuzují poslanci v dolní komoře parlamentu, ale sklidila tvrdou kritiku od humanitárních organizací. Steve Valdez-Symonds z Amnesty International například soudí, že zákon nijak neřeší problém s pašeráky a donutí v budoucnu migranty skrývat se před úřady. To povede k jejich větší zranitelnosti, protože se budou hůře bránit zneužívání a zotročování ze strany zaměstnavatelů.

Stínový ministr vnitra za labouristy pak kritizoval vládu za „prázdná slova o dohodě s Francií, která vyřeší problém pašeráckých band“. Dohodu slíbili vládní konzervativci už v srpnu loňského roku, téměř o rok později ale pašeráci na francouzsko-britských hranicích i nadále pokračují ve svém výhodném byznysu.

Vláda nicméně tvrdí, že nový zákon ochrání životy běženců a zničí cyklus nelegálních přechodů hranic. „Nárůst příjezdů přes Lamanšský průliv na malých nebezpečných lodích je nepřijatelný. Lidé by měli žádat o azyl v první bezpečné zemi, do níž se dostanou, a neriskovat životy těmito nebezpečnými přechody hranic,“ řekl BBC Dan O’Mahoney, jeden z policejních velitelů, který má na starosti právě nelegální plavby přes La Manche.

Navzdory nynějšímu nárůstu ale stále na britské ostrovy přichází podstatně méně uchazečů o azyl než do srovnatelně velkých evropských států, jako je Francie či Německo. Například v roce 2019 – tedy před začátkem pandemie koronaviru – žádalo v Británii o azyl 45 tisíc lidí. To je pouhá třetina ve srovnání se sousední Francií.

Při nedávné cestě do Calais mluvil autor tohoto textu s desítkami běženců, kteří se zdržovali poblíž města a plánovali se dostat do Anglie. Nejčastěji pocházeli ze Súdánu a Eritreje, byli tam ale i Íránci, Afghánci, Syřané i další národnosti. Někteří z nich pobývají v Evropě už několik let, stále se jim ale nedaří získat potřebné doklady k tomu, aby se mohli usadit. V Británii vidí často poslední naději, navíc mají mnozí z nich na britských ostrovech kontakty a příbuzné.

Překonat Lamanšský průliv zkoušejí nejrůznějšími cestami – načerno trajektem, ukrytí v korbách kamionů a nejnověji i na palubách malých pašeráckých lodí. „Zkoušel jsem to už asi patnáctkrát, jsem tu už několik měsíců,“ řekl mi jeden z nich při čekání na jídlo od zdejší charity.

Reklama

Doporučované