Hlavní obsah

Budovy bez bariér? Mají zvonek ve výšce, kam vozíčkář nikdy nedosáhne

Reportéři Seznamu: S Josefem Mačím o nástrahách, kterým musí čelit vozíčkáři ještě 30 let po pádu komunismu.Video: Lukáš Sál

 

Reklama

Třicet let po pádu komunistického režimu, který své občany s postižením zavíral do ústavů a schovával do lesů, zůstává v Česku řada veřejných budov, kam lidé na vozíku nejen nevjedou, ale vjet ani nesmí. Z technických důvodů.

Článek

Vozíčkáři mají do některých objektů zakázaný přístup. Třeba do budovy Centrotexu Ministerstva vnitra. Ukázal to případ kandidáta do Evropského parlamentu Jana Povýšila. Ten chtěl navštívit losování čísel stran pro nadcházející volby. Do budovy Státní volební komise ho ale nepustili. Centrotex z bezpečnostních a evakuačních důvodů neumožňuje přístup handicapovaným. Potíž vůbec vstoupit mají i v dalších starších budovách bez evakuačního výtahu.

Jenže – trápí to vůbec někoho, řeší to politici? „To je vlastně otázka, protože kdyby na to právě Jan Povýšil neupozornil tím, že nebyl vpuštěn na jednání Státní volební komise, tak by dost možná ani nikoho nenapadlo, že je vůbec něco takového možné,“ říká redaktor Seznamu Josef Mačí. „Že třicet let po revoluci, kdy se tu buduje společnost pro všechny, se do některých budov nejen vozíčkáři nedostanou, protože jsou bariérové, ale že do nich dokonce mají zakázán přístup.“

Plány, které by umožnily vozíčkářům přístup na všechna místa, na papíře existují. „Je tady vládní Národní rozvojový program mobility pro všechny, řada asociací, které se tomu věnují. Ale vždycky je to také otázka přístupu konkrétního člověka. Neexistence evakuačního výtahu se dá vyřešit tím, že zkrátka je bude po celou dobu pobytu v budově někdo doprovázet. Bude vědět, kde se v budově nacházejí, a pokud by se něco stalo, zajistí evakuaci. V budově Českého rozhlasu, která podobně nevyhovuje, to zařídit lze. U státních institucí podobný přístup pokulhává.“

Nové budovy se už obvykle staví s ohledem na možné handicapy budoucích nájemníků. „Ale není to pravidlo. Systémově není nijak ošetřeno, aby nové veřejné budovy byly přístupné tak, že se do nich bez pomoci dostane kdokoli. Stavební úpravy jsou někdy sporné. Viděl jsem třeba budovy městských úřadů, jež se sice tváří bezbariérově, ale zvonek pro vozíčkáře je ve výšce, na kterou nikdy nemohou dosáhnout.“

Jak jsme na tom v dopravě a co politici reálně pro vozíčkáře dělají? Odpovědi v rozhovoru investigativní novinářky Sabiny Slonkové s Josefem Mačím v úvodním videu.

Interview je součástí pořadu Reportéři Seznamu, který můžete v premiéře sledovat každé druhé pondělí od 20:30 na TV Seznam. Anebo si jej můžete pustit ze záznamu níže.

Reportéři Seznamu z 20. 5. 2019: Byt za pár let charity. Jak politici hlídali Pražskou plynárenskou. A trable vozíčkářů 30 let od pádu komunismu. Video: Lukáš Sál

Reklama

Doporučované