Hlavní obsah

Byla jsem stevardkou ve vlaku – kafe s mlékem už po nikom chtít nebudu

Jaká je práce stevardky ve vlaku? Vyzkoušeli jsme si to.Video: Zuzana Hodková, Seznam Zprávy

 

Reklama

Chtěla jsem být letuškou. To nevyšlo. Na jeden den jsem se ale stala stevardkou žlutého vlaku RegioJet Radima Jančury. Zkušenost, po které vím, že nikdy nebudu po nikom ve vlaku chtít kafe s mlékem. Za jízdy se totiž nedá nalít – nebo alespoň mně se to nepodařilo.

Článek

Stevardky a stevardy firma RegioJet vybírá na konkurzu. Důležitý je první dojem a to, aby byl dotyčný sympatický, usměvavý a uměl komunikovat. Já jsem konkurzem procházet nemusela – na Smíchově jsem nafasovala uniformu a coby nová posila týmu vyrazila rychlíkem směrem na Vídeň.

Každý stevard má ve vlaku na starosti dva vagony. Ty si musí před jízdou komplet připravit: nachystat vody a časopisy pro cestující, do termosek v pojízdném vozíku doplnit čaj, kávu a mošt, v business třídě mít po ruce i šampaňské, sklenice a různé sušenky. Nosit plný tác přes dva vagony je náročné i bez toho, aby se vlak pohyboval. Nikdy totiž nevíte, kdy se vám zavřou dveře, a většinou je to právě v momentě, kdy stojíte s těžkým tácem mezi nimi.

Protože vlak vyjíždí ze Smíchova a cestující nastupují až na Hlavním nádraží, mám pár minut na to, abych pronikla do zdejšího systému v tabletu. Ten je totiž pro každého stevarda klíčový. V něm vidí nejen obsazenost jednotlivých kupé či sedaček, ale i to, jakou má cestující jízdenku a kde vystupuje. Stevard totiž ve vlaku funguje i jako průvodčí.

Do tabletu se navíc zaznamenávají jednotlivé objednávky. Ty se díky propojeným systémům okamžitě zobrazí v kuchyňce, kde je obsluha připraví a vytiskne k nim i účet pro cestujícího.

Přijíždíme na Hlavní nádraží. Nastupuje většina cestujících a mně začíná „šichta“. Trochu lituji, že jsem si na uniformu s krátkým rukávem, kterou jsem nafasovala, prosadila sako. Je tu takový frmol, že si ho nestíhám ani sundat a zima, které jsem se obávala, mi rozhodně není.

I když standardně má jeden stevard na starosti vagony dva, já dostávám přidělený pouze jeden – ten, ve kterém je i kuchyňka, takže to do ní nemám daleko. I tak jsou „moji“ cestující obsluhováni v celém vlaku nejpomaleji a můj pojízdný vozík je zaručeně nejpobryndanější.

Body za úsměv

Začíná se kontrolou jízdenek – nebo spíš slevových dokladů – a roznáškou vody. Následují časopisy a nápoje zdarma: jablečný mošt, mátový čaj a káva. Právě ta se stala mou noční můrou a vím, že já sama si už nikdy ve vlaku neobjednám kávu s mlékem. Na drncajících kolejích je totiž absolutně nemožné ho z krabice do kávy nalít a nepolít vše kolem.

Po kole nápojů zdarma následují objednávky z palubního menu. Tím pro mě začíná opravdový boj – doposud jsem se totiž mohla přidržovat vozíčku. Tyto objednávky už ale roznáším na velkém tácu. A opět „proklínám“ každého, kdo si objednal kávu. Tentokrát už do ní totiž nenalévám mléko, vše je připravené přímo v kuchyňce, ale káva je servírovaná ve skleněných hrnečcích.

Společnost RegioJet své stevardy kontroluje formou takzvaného „mystery shopping“ – tedy kontrolorů „převlečených“ za cestující. Hlídají, zda jsou dodržovány všechny postupy tak, jak se má, a stevard je milý a usmívá se. Pokud byl se mnou ten den nějaký ve vlaku a objednal si u mě kávu, asi jsem moc plusových bodů nedostala.

Reklama

Související témata:

Doporučované