Článek
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u komentáře Jana Stránského o stále dalších soudních verdiktech, které nabourávají důvěru veřejnosti k protipandemickým opatřením vydávaným vládou Andreje Babiše.
Čestmír Ludvík: No jo, když oni byli právníci, pracující pro vládu, plně vytíženi záchranou dotací pro Babišovy firmy. Hledali kličky, jak obejít rozhodnutí Bruselu o střetu zájmů. To byla ta nejvyšší státní priorita. Vláda přirovnávala stopku dotací Agrofertu k útoku na Českou republiku. Nebyl čas přezkoumávat zbytečnosti, jako jestli je legální zavřít hospody, školy, skiareály.
Miroslav Šilhavý: Odložme hledání viníků, na to bude času dost. Až tu budeme mít zbytečné mrtvé, budeme se donekonečna hádat, jestli za to může Andrej Babiš, nebo opozice, nebo soudy. Co tedy se spíš zaměřit na to důležité. Svěřit vedení země někomu, koho bude daleko větší část obyvatel respektovat, nebo aspoň tolerovat a přijímat rozhodnutí. Je čas si přiznat, že tato vláda je vyčpělá, potenciál přesvědčit občany a firmy ke společnému tahu na branku v boji proti covidu už nemá a nezíská ho.
Jana Květová: Jestli lidé poslechnou, nebo neposlechnou pokyny vlády, je čistě na jejich zodpovědnosti a poukazovat na chyby vlády a z toho dedukovat, že není třeba se řídit jejich pokyny, je alibismus a prostě klasická česká povaha nedodržovat vyhlášky a zákony.
Tomáš Blažek: Nikdo jiný naše životy tolik neovlivňuje, jak vláda - a za tu zodpovídá premiér. Bohužel. A pokud se někomu zdá, že 30 500 mrtvých a nejhorší výsledek na světě jsou v pořádku, tak to mu pak není pomoci. Obávám se, že je to výsledek agrofertizace státního aparátu - schopní byli nahrazeni loajálními, ale ti nejsou schopní. Bylo by to k smíchu, ale mrtví nás straší.
Martin Kubíček: AB je úspěšným podnikatelem a jde si za svým cílem přímo. Jakékoliv objížďky či závory jej zdržují, a proto je prostě na své cestě ignoruje. Pokud má s jeho cestou někdo problém, ať to dá klidně k soudu. Za několik let soud možná rozhodne, ale to už on bude dávno ve svém cíli. Mnohé lidi toto zřejmě fascinuje a domnívají se, že takto přímo ke svým cílům může jet i celá ČR. ČR je ale právní stát. Rozhodnutí státních institucí by vždy měla být v souladu s platnými zákony a Ústavou ČR. V tomto případě jsme ale byli účastníci ještě něčeho jiného. Protizákonná opatření byla vymáhána na občanech za použití silových složek státu. Stane se to do budoucna standardem? I o tom budou tyto volby.
Maria Kocibová: No, byla bych opatrná. Přišla situace, na kterou nebyl nikdo připraven. Ani republika, ani krizové mechanismy, ani zákony. Po bitvě je každý generál, což ale neomlouvá např. ten fakt, že opatření vláda nedokázala důkladně zdůvodnit. Komunikace tady vůbec po celou dobu covidovou vázne.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Pavel Vondrák: Přistoupili jsme na hru právníků, že pokud něco není popsáno přesně požadovaným slovíčkem umístěným v požadované větě, ale je to formulované nějak jinak, nebo je něco vynecháno (co ale nemá vliv na výsledek), tak se celá konstrukce od počátku zruší. Neplatí. Neexistuje. Jako byste si nechali zbořit postavený dům, protože v koupelně chybí trubka na odpad, nebo jste ho natřeli jinou barvou než byla v projektu, nebo byl postavený otočený s dveřmi do dvora místo do ulice. Ano, jsou to vady, ale lze je opravit a výsledek pak ponechat. Při covidu soud ruší jedno opatření za druhým ne proto, že by bylo nesprávné věcně, ale proto, že v průvodním textu k němu nejsou vyjmenovány dostatečně podrobně důvody. Ono vlastně to opatření mohlo být i správné a účinné, ale soud to neumí zjistit, tak o tom tiše mlčí, a protože chybí to vysvětlení, tak opatření zruší jako nedostatečně odůvodněné. Zákony by měly být pro lidi s normálním myšlením a ne pro jazykozpytce.
Jaroslav Mimochodek: Za nejhorší porušení zákona považuji nerespektování Ústavy. Prodloužení nouzového stavu vládou společně s hejtmany přes nesouhlas parlamentu dalo pořádnou ránu naší „demokracii“. Bezproblémově tato skutečnost prošla a od ní se odvíjelo další a další porušování zákonů. Mnohdy i přesto, že vláda věděla, že zákony porušuje. Ať se jedná o cokoliv, co vláda, parlament, Senát či soudy podniknou, vždy jejich činy musí stát na zákonech a nikoliv na svévoli a nerespektování základních principů, na nichž společnost stojí.
