Článek
„Chodívali jsme tam. Samozřejmě. Časy byly těžké v 90. letech. Věděl jsem, co kde bylo: železo i jiné kovy. Zaplatili jsme za vzdělání našich dětí prodejem kovů. Brali jsme ze základny měď, hliník a i všechno další,” říká bývalý voják.
Stanice byla postavena v sibiřské tajze. Byly zde vybudovány i domy pro její posádku s rodinami. Zavření základny pak zanechalo mnoho lidí zcela bez práce i bez prostředků.
„Málem jsem se zabila. Ještě teď vidím, jak mé hladovějící děti stály přede mnou. Když vojáci odešli, tak to zůstalo opuštěné. Můj manžel začal pít. Stalo se to tady mnoha lidem,” říká jedna z místních obyvatelek.
Ve sportovním klubu nefunguje elektřina, takže školní tým hraje ve tmě. Dřevorubecký průmysl tu nabízí nějaká pracovní místa. Ale ne dost pro všechny. Opuštěné ruiny bývalé důležité vojenské základny jsou jednou z relikvií studené války a lidé, kteří zde žijí, se tu teď cítí podobně opuštěně.
