Hlavní obsah

Cancel culture? V Česku zaměňujeme svobodu projevu a výsměch menšinám

Foto: Profimedia.cz

Fotografie ze slavného filmu Jih proti Severu, který je už léta předmětem vášnivých debat.

Reklama

Článek

V posledních týdnech horké téma na sociálních sítích i předmět otevřených dopisů: cancel culture, tedy takzvaná kultura rušení, která stojí za intenzivní a v mnoha případech nepřehlednou veřejnou debatou.

Minulý týden v americkém magazínu Harper's vyšel otevřený dopis O spravedlnosti a otevřené diskusi. Apeluje na společnost, aby nepodléhala takzvané cancel culture a online shamingu a aby debata ve veřejném prostoru byla svobodná a tolerantní.

Pod výzvu se podepsala opravdu velká jména – například Margaret Atwoodová, Martin Amis, Anne Applebaumová, Salman Rushdie, Fareed Zakaria, J. K. Rowlingová nebo Noam Chomsky. Rozvířila se tak (letos už poněkolikáté) diskuse o tom, co to vlastně cancel culture je a zda má v naší době své místo.

Úryvek z otevřeného dopisu

„Naše kulturní instituce jsou podrobeny soudu. Mocné protesty za rasovou a sociální spravedlnost vedou k opožděnému tlaku na policejní reformy společně s širším apelem na větší rovnost a inkluzi napříč společností. A to nejen ve vysokém vzdělání, novinařině, filantropii a umění. Tyto potřebné změny ale podněcují i nové nastavení morálních hodnot a politických závazků, které vedou k oslabení naší normy otevřené diskuse a tolerance rozdílnosti ve prospěch ideologické pohodlnosti.“

Cancel culture si lze představit na jednoduchém příkladu: pokud určitý člověk, spisovatel, zpěvák nebo jiná veřejná osobnost podporuje nebo řekne něco, co společnost považuje za urážlivé, ať už se jedná o rasismus, xenofobii, nebo politický názor, společnost ho za to pak odsoudí, vlastně doslova „zruší“. Může potom dojít třeba na bojkot, mazání uměleckých děl nebo třeba na online shaming – odsuzování někoho nebo něčeho na internetu.

Ačkoliv jde o fenomén, o kterém se intenzivně mluví v posledních týdnech, nejde vlastně o nic nového. S vývojem technologií se spíš mění způsoby a rozsah, jakým se společnost daných věcí zbavuje. A stejně tak se i mění témata, která cancel culture podléhají.

Mezi současná palčivá témata patří třeba rasismus nebo otázky spojené s LGBT komunitou. Právě přítomnost spisovatelky Rowlingové mezi signatáři zmíněného otevřeného dopisu spustila určitou kontroverzi - třeba spisovatelka Jennifer Finney Boylanová svůj podpis po zveřejnění dopisu stáhla s tím, že nevěděla, v „jaké společnosti se nachází“. Autorka slavné série o Harrym Potterovi totiž přednedávnem uvedla, že „menstruují pouze ženy“, za což byla některými osočena z necitlivosti vůči translidem.

Pozvání do Checkpointu přijala česká spisovatelka Radka Denemarková. „Já bych dopis nepodepsala. Svět vnímám přes slova a je zásadní problém tohoto světa, jak jsou formulována,“ říká. „Ten dopis je pro mě spíše vágní a nepřesný. Nejsou tam pojmy, které považuji za nebezpečné, jako třeba hate speech nebo fake news“.

Denemarkové mimo jiné vadí někteří signatáři dopisu. „Třeba podpis Noama Chomského, který celý život chce vyzmizíkovat nebo zničit vše, co se mu nehodí. A samozřejmě je tam paní Rowlingová, která už nikdy nezachrání svoji formulaci, kterou ublížila transsexuálům,“ přidává se česká spisovatelka ke kritikům výzvy.

„V Česku se příliš nechápe, o co jde, má se za to, že jde o svobodu projevu a že vysmívání menšinám je tu možné,“ srovnává Denemarková situaci v zahraničí a u nás. „Nepochopení je veliké,“ uzavírá.

Nejnovější díl podcastu Checkpoint o tom, co je vlastně cancel culture, si pusťte v přehrávači nahoře.

Checkpoint

Desetiminutovka o světovém dění s redaktorkami Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, Spotify, v Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete zde, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky pište na audio@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Doporučované