Hlavní obsah

Černé scénáře pro Evropu: Co všechno mohou změnit eurovolby

Foto: Europian Pairlament

Startují volby do Evropského parlamentu považované za nejdůležitější za posledních mnoho let.

Reklama

Nebývale důležitým volbám do Evropského parlamentu hrozí v některých státech znovu nízká účast voličů. Rozhoduje se přitom nejen o složení europarlamentu, ale nepřímo také o obsazení nejvyšších unijních funkcí. Hledá se nástupce Lucemburčana Junckera v čele Evropské komise i guvernér centrální banky.

Článek

Kolem 400 milionů oprávněných voličů dělá z voleb do Evropského parlamentu druhé největší demokratické hlasování na světě. Jen indické parlamentní volby jsou větší akcí.

Hlasuje se od čtvrtečního rána do nedělního večera, kdy budeme znát vítěze i poražené.

Volby jsou letos specifické tím, že není zřejmé, kolik zvolených europoslanců zaujme 2. července ve Štrasburku svá křesla. Pokud totiž Spojené království stačí v dohledné době definitivně opustit řady členských států EU, britští europoslanci se svých mandátů vůbec neujmou.

Německá kancléřka Angela Merkelová.

Hlasování do Evropského parlamentu, což je mimochodem jediná přímo volená unijní instituce, mají přinést rekordní úspěch populistických, vesměs těžce protiunijně a nacionalisticky profilovaných stran.

„Patriotismus a Evropa nejsou navzájem v rozporu. Nacionalismus se ale pokouší zničit Evropu a s ním musíme bojovat,” uvedla v chorvatské metropoli Záhřebu na svém jediném volebním mítinku mimo území německa spolková kancléřka Angela Merkelová.

Právě odcházející šéfka spolkové vlády byla podle některých zákulisních spekulací favoritkou na zisk jedné z vrcholných unijních funkcí. Merkelová ale takový scénář vyloučila.

Hlasování se současně koná v době, kdy země napříč starým kontinentem zažívají nejvyšší vlnu podpory unijního členství od roku 1983.

V dubnovém Eurobarometru se dvě třetiny voličů vyjádřily v tom smyslu, že „členství v EU bylo pro jejich život pozitivní”.

Současně ale veřejnost vnímá, že se projekt Evropské unie ocitl v krizi a že by v příštích 10–20 letech mohl ztroskotat. „Letošní volby do EP jsou okamžikem, kdy by prounijní strany měly mobilizovat tichou evropskou většinu a zaručit, že do hlasování nepromluví antisystémové formace,” řekl serveru Politico ředitel ECFR Mark Leonard.

Při pohledech na průzkumy veřejného mínění je ale celkem evidentní, že na současné rozložení sil v Evropském parlamentu, kde lidovecká frakce čítá 216 poslanců, socialistická 185 zákonodárců a konzervativci a reformisté se můžou pochlubit 77 europoslanci, můžeme zapomenout.

Změní se nejspíš nejen síla jednotlivých frakcí, ale možná taky jejich složení. Jednotlivé národní strany byly v posledních měsících velmi opatrné ohledně vyjadřování přeshraničních sympatií, aby jim vazba na toho či onoho partnera u vlastních voličů neuškodila. Poněkud jsme taky tápali ohledně toho, ke komu se přimknou noví hráči na politické scéně, jako je třeba španělský VOX nebo polský Kukiz`15.

Obě dosud nejsilnější frakce, tedy lidovci a socialisté, mohou po neděli v součtu mandátů ztratit v europarlamentu většinu.Podle Financial Times možná na většinu nedosáhnou ani s pomocí liberálů.

Naopak „skokanem voleb” by se mohlo stát seskupení populistických a krajně-pravicových formací, jehož nejznámějšími tvářemi jsou italský vicepremiér a ministr vnitra Matteo Salvini, neúspěšná kandidátka na francouzskou hlavu státu Marine Le Penová nebo Nizozemec Geert Wilders. „Myslím, že volby v EP změní hodně věcí,” řekl agentuře Reuters Salvini s tím, že „hlasování otřese kontinentem.”

Italský vicepremiér a ministr vnitra Matteo Salvini

Charismatický Ital odmítá nálepkování své formace coby extremistické a tohle přídavné jméno má sám vyčleněné pro někoho jiného. „Extremisté jsou ti, kdo zavedli Evropu do nejistoty a bídy, tedy Merkelová, Macron a Soros.”

Šestačtyřicetiletý Salvini má – podobně jako další evropští politici jeho seskupení – úzké vazby na ruskou federaci a obratně využívá sociální sítě, kde šikovně pracuje s frustrací části voličů. „I když jsou mezi jednotlivými nacionalistickými stranami velké rozdíly, mohou narušit práci Evropského parlamentu a tudíž celé EU,” varují Financial Times.

Výběr europoslanců ovlivní politickou a ekonomickou agendu Evropské unie na další pětileté období. Část evropské veřejnosti žije v omylu, že Evropský parlament má silně omezené pravomoci.

Jenže europoslanci dohlížejí na unijní rozpočet v roční výši 166 miliard eur, ratifikuje smlouvy o volném obchodu a schvaluje mezinárodní smlouvy, včetně například té mezi EU a post-brexitovou Británií.

Prvním úkolem poslanců EP ale bude zvolení nového předsedy Evropské komise. I když se nejčastěji skloňují jména Němce Manfreda Webera za lidovce a nizozemského socialisty Franse Timmermanse, nástupcem Jeana-Clauda Junckera se může stát i někdo mimo seznam tzv. „spitzenkandidaten,” tedy volebních lídrů jednotlivých frakcí. V tomto směru se třeba hovoří o Michelu Barnierovi, který se z unijního pohledu zdařile vypořádal s jednáními o brexitu.

Nadto: Novým předsedou eurokomise se nemusí stát lídr nejsilnější frakce. Hlavně Barnierova rodná Francie má pocit, že by volba měla být na šéfech států a vlád a že by Evropský parlament jejich výběr pouze schválil.

Evropské volby ale můžou mít zcela zásadní dopady na domácí politiku v celé řadě důležitých zemí.

Pokud britští Konzervativci zažijí podle očekávání nejhorší výsledek v celonárodním hlasování od svého založení, okamžitá demise Theresy Mayové bude logickým vyústěním.

V Polsku, kde se vedla jedna z nejagresivnějších kampaní, budou lidé výsledek hlasování vztahovat na podzimní parlamentní volby.

Angela Merkelová si pak bude přát solidní výsledek sociálních demokratů, aby to neohrozilo fungování německé velké koalice.

Reklama

Doporučované