Hlavní obsah

Česko má prototyp nouzové vakcíny proti koronaviru

Foto: Archiv, Seznam Zprávy

Vedoucí týmu Petr Lesný při vývoji vakcíny u izolátoru.

Reklama

Výzkumný tým předal ministerstvu zdravotnictví výsledky své práce. Vedoucí týmu pro Seznam Zprávy vysvětluje, že preparát nejde využít pro běžnou populaci a je předčasné mluvit o tom, že jde o vakcínu proti nemoci covid-19.

Článek

Minulý pátek dostal tehdy ještě ministr zdravotnictví Adam Vojtěch zprávu, že také Česko dokáže vyrobit vakcínu proti koronaviru. Výzkumný úkol splnil tým sestavený z expertů Státního zdravotního ústavu a specializovaných klinik IKEM a ÚHKT.

Vedoucí týmu Petr Lesný v rozhovoru pro Seznam Zprávy vysvětluje, že preparát nejde použít pro běžnou populaci.

„Je trochu předčasné mluvit o tom, že vakcína je proti chorobě covid-19, dokud nemáte kompletní klinické zkoušky. V této chvíli je správnější použít termín, že vakcína je proti koronaviru,“ vysvětluje expert.

Proč jste se rozhodli prověřit možnost, jestli v Česku dokážeme vyrobit vakcínu?

Kdysi dávno v České republice fungovala instituce, která se jmenovala Ústav sér a očkovacích látek. Neustále dělala nové a nové vakcíny, nejenom takové, které byly podávány široké populaci, ale i takzvané nouzové, emergentní vakcíny, které byly určeny k tomu, aby vyřešily konkrétní epidemiologickou situaci. Na to navázal náš projekt. My jsme se sešli na výzvu bývalého ředitele výroby Ústavu sér a očkovacích látek Marka Petráše, který má na svém kontě také několik vakcín, jež mají někteří z nás v organismu. Jedná se o velmi zkušeného vakcinologa, na zahájení vývoje emergentní vakcíny proti koronaviru se mu podařilo oslovit řadu lidí. Samozřejmě relativně pozdě, ale nějakou dobu trvalo, než se ta informace předala.

Kdy jste se dohodli?

Mezi březnem a dubnem, a správně jsme měli začít v únoru. Role státních institucí je při epidemiích celkem jednoduchá. Když přijde patogen na české území, zřídí Státní zdravotní ústav referenční laboratoře, izoluje vzorek viru, který genotypuje a uloží v ledničce. Kdysi dávno existoval postup, že v této chvíli navázal Ústav sér a očkovacích látek a úplně automaticky z tohoto vzorku viru zahájil výrobu vakcíny, která měla sloužit k vyřešení situace, kdyby se zhoršila. My jsme tento protokol v podstatě reaktivovali, protože nás zajímalo, jak se to bude vyvíjet. U emergentní vakcíny nesoupeříte se zavedenými firmami, nesoupeříte s komerčními produkty, které mimo jiné musí uspokojit odpírače vakcín, to znamená, že po jejich aplikaci nesmíte mít žádnou postvakcinační reakci (ani zvýšenou teplotu) a musí být naprosto bezpečné pro podávání zdravým lidem. V případě emergentní vakcíny mluvíme o vakcíně, která se podává při probíhající pandemii zejména příslušníkům integrovaného záchranného systému. Kdyby měl koronavirus smrtnost větší, než kterou pozorujeme v této době.

Foto: Archiv, Seznam Zprávy

Petr Lesný, vedoucí týmu, který pracuje na vývojí vakcíny proti koronaviru.

Kdo je Petr Lesný

MUDr. Petr Lesný, Ph.D. je absolventem 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Po postgraduálním studiu neurověd v Ústavu experimentální medicíny se začal věnovat jako jeden z prvních lékařů v ČR moderním terapiím – zakládání výrobních pracovišť, výrobě a kontrole kvality léčivých přípravků moderní terapie i problematice jejich regulací na úrovni České republiky i Evropské unie. Krátce působil na Státním ústavu pro kontrolu léčiv jako Koordinátor pro moderní terapie. Od roku 2013 vede v Ústavu hematologie a krevní transfúze Oddělení imunoterapie, zajišťující výrobu imunoterapeutických léčivých přípravků pro hematoonkologické pacienty.

Kolik je smrtnost teď?

Podle čtvrtečních dat (17.9.) byla čtyři úmrtí za tři tisíce pozitivních lidí, ale je třeba dělat dlouhodobé průměry. Nejvyšší odhad byl tři procenta nemocných, nejnižší odhad byl 0,2 procenta. Dobrá indikace je loď Diamond Princess, na které došlo k infekci a kde pasažéři i posádka dýchali stejný vzduch. Bylo tam 3700 lidí, ze kterých většina neměla žádné příznaky, byť se s koronavirem setkali v dávce, při které ostatní onemocněli. Sedm set bylo pozitivních, asi padesátka byla v těžším stavu, 13 jich zemřelo. To jsou čísla, ke kterým podle mě postupně dorazíme. Teď se například hodně zkoumá spojitost těžkého průběhu covidu-19 s vrozenou variantou imunitního systému.

Zatím tedy nenastal čas podávat emergentní vakcínu, přesto ji připravujete. Jaký je postup?

Když přijde nějaký virus na české území, platí, že o něm už něco víte, protože svou činnost zahájil dříve. Kdybychom začali v únoru, už bychom věděli, že virus se dá množit na daném typu buněk. To jsme byli schopni zajistit a viděli jsme, že docela dobře roste. Také jsme věděli, že už existují metody, jak ho diagnostikovat. Vědeckému řediteli projektu, panu doktoru Petrášovi, který měl zkušenosti s historií předchozích koronavirových vakcín SARS a MERS, nedalo moc práce přesvědčit odpovědné osoby, že i ve chvíli, kdy začneme o něco později, má smysl získat informaci, jestli je Česká republika ještě schopna aktivovat emergentní vakcínu.

V čem se liší emergentní vakcína od té obvyklé, která je určena pro širokou populaci?

Vyrábí se v malé sérii, ale je klíčové, aby byla vyrobena rychle a aby rychle nastupovala imunitní odpověď, protože taková vakcína se vyrábí uprostřed hrozivé pandemie, kdy se policisté bojí vyjít do ulic. Chtěli jsme takovou vakcínu připravit nejenom z hlediska současné koronavirové pandemie, ale i z hlediska potenciální reakce České republiky na bezpečnostní hrozby biologického charakteru. Tahle varianta koronaviru způsobila v Čechách menší problémy než v jiných zemích, zatím nevíme, čím to mohlo být způsobeno, ale může se stát, že se během dvou let situace zopakuje. Přijde virus ze Sibiře, přijde něco biotechnologicky vyrobeného, přijde multirezistentní bakterie a emergentní očkování bude jednou z nezbytných variant. Smrtnost vám najednou vyroste tak, že budete mít problémy. V březnu jsme jenom věděli, že máme relativně závažný virus, že stojí za to na něm pracovat a že je možné ho kultivovat. V takovém případě jsme se naučili od doktora Petráše, že je standardním postupem vytvořit tzv. inaktivovanou vakcínu, to znamená, namnožit velké množství viru, inaktivovat ho, vyčistit ho a podat ho lidem.

Pokud virus inaktivujete a potom ho někomu píchnete, nezačne v tom člověku zase běžně fungovat?

Inaktivace znamená, že ho zalepíte. Jako kdybyste ho polil vteřinovým lepidlem a nechal zaschnout. To znamená, že necháte povrchové antigeny, ale nukleová kyselina toho viru už není schopna se replikovat a zajistit množení viru. Virus sám vytvoří očkovací partikule, které obsahují všechny jeho antigeny, ale nemnoží se. Samozřejmě pokud byste udělal chybu a inaktivace byla neúčinná, například by vám na čtyři hodiny vypadla lednička, pak by byla příslušná šarže viru nebezpečná, pokud ji předem neotestujete. Ale mluvíme o výrobě léčiv, která je přísně střežená a na rozdíl od laboratorní práce k něčemu takovému nedochází.

Z virologického hlediska není příprava emergentní vakcíny komplikovaná, ale od počátku je třeba myslet na to, že to jednou půjde do výroby. Musíte si dělat přesnou evidenci, jaké materiály používáte, jaké testy navrhujete, pracovat na analýze rizik. Tohle všechno musí dělat lidi, kteří už nějakou tu vakcínu pod opaskem mají. Není to možné dělat úplně z jedné vody načisto.

Spolupráce se kromě vašeho ústavu ÚHKT a Státního zdravotního ústavu účastnila ještě specializovaná nemocnice IKEM. Jak se vůbec dohodly tři státní organizace?

Byl osloven ministr zdravotnictví a ten oslovil tři přímo řízené organizace. Řešily se dvě otázky. Jestli tři naprosto odlišné organizace s vlastními pravidly a vlastními řediteli dokážou zahájit co nejrychleji efektivní spolupráci a jestli se někam dostanou. V pátek jsme panu ministrovi potvrdili, že to půjde, mimo jiné i kvůli tomu, že garantem projektu byla paní profesorka Adámková, která celý tým zaštítila a poháněla kupředu.

Dokážete tedy vyrobit vakcínu a nabídnout světu ochranu před koronavirem?

Není to tak, že jsme se rozhodli zlepšit rozpočet České republiky tím, že za miliardu prodáme licenci k naší vakcíně. Emergentní vakcíny mají jednu nevýhodu. Škálování procesu ze stovky na tisíc, na deset tisíc dávek je relativně laciné. Ale škálování procesu z deseti tisíc dávek na miliardu je prakticky nemožné. Protože rukama pracujete s živým virem, kultivujete ho, a kdybyste na to měl postavit továrnu, bude ta továrna strašně jednoúčelová. Takže pro velké firmy tahle cesta není vůbec zajímavá.

Prvním krokem velkých firem tedy není inaktivovat virus?

Některé to dělají, ale jenom jako záložní vakcínu pro případ, že by jejich hlavní produkt selhal. Číňané mají, pokud vím, tři inaktivované vakcíny.

Velké farmaceutické firmy tedy dělají nějaký výzkum, několik měsíců jim to trvá a pak už rozjedou výrobu ve velkém?

Nedělají výzkum, ony ho kupují. Ta firma už je příliš velká a je pro ni efektivnější stimulovat drobné výzkumné laboratoře po světě a pak koupit případné výsledky.

V čem se liší moderní vakcíny od klasického postupu, který jste použili při své vakcíně?

Moderní technologie výroby vakcín jsou moderní zejména proto, že je možné vyrábět ve velkých kvantech. Není to tak, že by klasické inaktivované vakcíny byly překonaný model, inaktivované jsou i dnes čtyři z vakcín, které považujete za normální, konkrétně původní celobuněčná vakcína proti dávivému kašli, jeden typ vakcíny proti dětské přenosné obrně, klíšťové encefalitidě, žloutence typu A.

Vakcíny od velkých výrobců v blízké době nebudou?

Tyto vakcíny už jsou v pokročilých fázích řady klinických hodnocení. Prokázaly svou bezpečnost v testech na zvířatech i na malých skupinách pacientů. Nicméně k tomu, aby se vakcína dala registrovat, tedy fakticky prodávat, to ještě nestačí. Potřebujete, aby byla bezpečná, efektivní a aby při porovnání rizika bylo výhodnější vakcinovat než nevakcinovat. Zjednodušeně by se dalo říci, že my lékaři neumíme dělat pozitivní věci, ale balancujeme proti sobě špatné věci. Lékař by měl rozhodnout, jestli pro konkrétního člověka vzniká větší riziko při podání nebo nepodání vakcíny. V případě vakcíny proti tetanu to je jasné. Víme, že má minimální nežádoucí účinky a že v případě, že se píchnete o špinavý hřebík, vám zachrání život. Nikoho nenapadne, že by mohl vakcínu odmítnout. V případě moderních vakcín se vakcína testuje na 20 tisících lidech a vy máte data, že byla bezpečná. Ale nežádoucí účinek může být u jednoho člověka z milionu s narušenou imunitou a lékař zvažuje, jestli vakcínu použít. Rozhodování je závislé od dat, které farmaceutické společnosti předají k registraci o tom, jak je vakcína bezpečná a efektivní, pro jakou populaci je určena. Podle mě je vysoká pravděpodobnost, že do konce roku firmy vývoj vakcíny na koronavirus dokončí. Už jsou vyrobeny, teď se jedná opravdu jen o dokončení testů. Do konce roku by mohla přijít první, ale jestli bude určena pro širokou veřejnost, nebo jenom pro určité ohrožené skupiny obyvatel, to je vis maior.

To je opravdu expresní vývoj. Počítal s tím někdo před několika měsíci?

Vývoj je expresní, protože to je potřeba. A jakmile přijde hotová kvalitní vakcína, tak se emergentní vakcína stává minulostí. Je to komplementární záležitost. Přijde pandemie, v ideálním případě rychle někdo začne vyvíjet emergentní vakcínu, aby byla k dispozici pro vybranou skupinu obyvatelstva, kde její podání bude bezpečnější než její nepodání, to znamená třeba pro vojáky hlídkující v ulicích v případě pandemie způsobené virem eboly nebo něčím podobným. Současně probíhá výzkum ve velké škále na moderním typu vakcíny, kterou už bude možné použít na ochranu široké populace.

V této chvíli má Česko emergentní vakcínu?

Teď máme prototyp. Prototyp znamená, že máme zdokumentovaný postup přípravy vakcíny, o které víme, že je to možné přenést do farmaceutické výroby, která je v kompetenci těch tří institucí. Neobsahuje nic, co by ty tři instituce neuměly zařídit, vyrobit, vyzkoumat, otestovat. Víme, že imunizuje myši, to znamená, že u malé populace myší vytvořil protilátky a byl bezpečný. Víme také, že výroba této vakcíny trvala v podstatě dva měsíce od okamžiku, kdy se nám podařilo překonat všechny počáteční obtíže. Na okraj – nevěřil byste, ale v době pandemie je třeba nesmírně obtížné koupit látky používané při výrobě vakcín. Do České republiky vám je nedodají, protože nejste důležití. Nakonec jsme museli najít firmu, která riskovala v době, kdy byly málem uzavřené hranice, zajela přímo k výrobci, tam lahvičku vyzvedla a přímo nám ji doručila.

+2

Jinými slovy, dokázali jste zopakovat postup z dřívějších let?

No, spíš jsme se inspirovali, dnes už je všechno jinak. Ty postupy byly z doby studené války, kdy se podle mě všichni báli, že nás budou práškovat antraxem, nebudou stačit antibiotika a bude potřeba připravit rychlou vakcínu. Ale samozřejmě jsme použili klasické virologické postupy a dnes jsme se dostali do etapy, kdy máme prototyp a kdy je možné tento prototyp přenést do finální farmaceutické výroby. To znamená, že ho potřebujete obklopit takovou sítí řízení kvality, aby to prošlo přes regulační agentury. To je primárně Evropská léková agentura a SÚKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv). Dokážeme relativně přesně odhadnout, kolik by ten transfer stál.

Nejsou to miliardy?

Ne, jsou to větší desítky milionů. Jsme schopni lacino vytvořit buněčnou banku, ale testy, ke kterým odešleme buňky z té buněčné banky, abychom verifikovali, že neobsahují žádná cizorodá agens, tak stojí milion korun u zahraniční firmy. Když už vakcínu vyrobíte, potřebujete preklinické testy v takzvaných „podmínkách správné laboratorní praxe“. Stojí miliony korun ve speciálních smluvních zařízeních, která jsou v České republice velmi nedostatková. To jsou také věci, které ten náš projekt odhalil.

K čemu je dobré mít takové informace?

Můžeme se podílet na diskuzích, jak by v případě příští pandemie mohly být tyhle překážky odstraněny. Ale není to na nás a asi ani pouze na resortu zdravotnictví, tohle už je rozhodnutí, které se týká celé České republiky. Tady už mluvíme o biotechnologické bezpečnosti státu.

Kromě toho jste ovšem vyrobili vakcínu, či její prototyp. Kdy ji bude možné použít?

Původní projekt byl navržen tak, že měl tři fáze: dostaneme se do fáze prototypu, vyrobíme vakcínu pro klinické hodnocení a provedeme velké klinické hodnocení. Zatím jsme skončili první fázi, pro další fázi máme připravený tým, víme, co by to stálo. Teď prostě čekáme.

Kdybych spěchal a chtěl dát vakcínu alespoň těm vojákům, bylo by to možné?

Na to se mě neptejte. V tom nemám pravomoc ani odpovědět na otázku.

Pokud byste postupoval podle plánu, kdy se dokončí všechny tři fáze?

Za rok, protože my nejsme velká farmaceutická firma. My jsme přímo řízené organizace.

Co je to potom za emergentní vakcínu, která se vyrábí pro stav nouze?

V případě, že pandemie trvá a není jiné řešení, tak je obvyklé vypracovat a průběžně aktualizovat analýzu, která hodnotí riziko po podání vakcíny proti aktuální epidemiologické situaci. Použití vakcíny pak závisí na rozhodování v rámci nouzového stavu.

Bude váš projekt pokračovat?

Teď nevíme. Je možné, že půjde do šuplíku. Je možné, že se zjistí, že někde jsou peníze, třeba částka sto milionů korun na to, že projdeme druhou etapu. To znamená, že nastavíme výrobní zařízení, které bude schopné vyrobit deset tisíc dávek vakcíny. A pak v době, kdy nebude pandemie, tam budeme vyrábět léčivé přípravky genové terapie pro hematoonkologické pacienty. Když bude pandemie, zapomeneme na hematoonkologické pacienty a jdeme vařit vakcínu.

Proč se musely domluvit tři ústavy? Sam připouštíte, že spolupráci nebylo jednoduché domluvit.

Státní zdravotní ústav není možné pominout. On je tím, kdo reaguje na epidemii, kdo zřídí referenční laboratoř, jako první izoluje vzorky viru a strčí je do ledničky. ÚHKT bylo vybráno proto, že v něm působí velmi silný tým pro vývoj a výrobu léčivých přípravků imunoterapie, jedná se SÚKL, zná novinky v regulaci a má povolení vyrábět včetně povolení pro výrobu přípravků genové terapie i povolení pro dovoz přípravků moderní terapie ze zemí mimo Evropskou unii. ÚHKT nejde obejít, protože potřebujete někoho, kdo vakcínu vyrobí a kdo má zkušenosti. IKEM má mimořádnou výzkumnou základnu, která umožňuje přenést tam testy na zvířatech, a samozřejmě je špičkové klinické pracoviště. Pokud by probíhalo klinické hodnocení emergentní vakcíny, tj. nouzové vakcíny v nouzovém stavu, pak takové klinické pracoviště potřebujete.

Reklama

Doporučované