Hlavní obsah

Česko nepotřebuje lockdown, ale zodpovědnost jednotlivců, píší čtenáři

Foto: Seznam Zprávy

Pomohl by Česku takzvaný tvrdý lockdown?

Reklama

Vláda otevřela téma dalšího „tvrdého lockdownu“ země. Nakonec podle všeho chystá jen mírnější opatření jako omezení vycházení. Co si o nastaveném kurzu v boji s onemocněním covid-19 myslí čtenáři?

Článek

Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuzí u článků o zvažovaných přísných opatřeních a dalších protipandemických plánech v Česku.

Daniel Bergman: Každý začněme u sebe. Na jaře jsme si také pomohli sami. Nyní nemusíme čekat na tvrdý lockdown a každý se můžeme zamyslet, jestli musíme o víkendu jít na procházku s kamarády, jestli potřebujeme opravdu do všech obchodů nebo jestli stačí jen dojít nakoupit jídlo. V práci, když se potkávám s kolegy, tak jedině s respirátorem. Ano, je to pakárna pořád nasazovat, když někdo přijde do kanceláře, ale jinak to nedáme. Nečekejme na to, co vláda, ale chovejme se odpovědně sami.

Petra Hlavačko: Osobně si myslím, že v situaci, ve které se naše země nachází, je naprosto lichá politická příslušnost. Ruku na srdce, nikdo nikdy v naší historii nestál čelem takové situaci. Ač nejsem příznivcem této vlády, jsem člověk spravedlivý. A těch klacků, co zde bylo pod nohy naší vlády hozeno, je bezpočet. Příkladem: na vládu vyrazí Daniel Landa, požaduje „zaměřte se na ohrožené skupiny, ostatní nechte žít“ (zřejmě mu nějak unikl fakt, ze virus si nevybírá mezi skupinami, ale „kosí“ i mladé, dosud zdravé jedince). A tentýž den na vládě zazní požadavek odborů na úplný lockdown. A světě div se, nikdo není spokojen. Celé to má přitom ve svých rukách jen a pouze ten zarputilý český člověk, který se zuby nehty drží své středověké pověsti. Rebelie. Neustále nad všemi ohrnujeme nos, ale jako národ jsme opět selhali. A nevymlouvejme se na chaotická nařízení vlády. Já už je příliš nesleduji, ale chápu, proč mám nosit respirátor, dezinfikovat ruce, vynechat zahraniční dovolenou a neposlouchat Václava Klause.

Jaroslav Tomášek: Když je na něco pozdě (třeba na úplné uzavření), tak mi přijde diskuze na téma výše zmíněného zbytečná. Když něco (jako epidemii) nelze řídit, tak je to třeba přijmout. Prostě se to přes nás převalí a výsledek se dozvíme, až se tak stane. Každý je zodpovědný sám za sebe. Tak buďme, to je to, čeho nás nikdo nezbavil, nelze to zakázat ani vynutit. K tomu nikoho nepotřebujete. Nikdo to za mě ani za vás neudělá. Tak všem štěstí, zdraví, pevné nervy a vůbec vše, co bude třeba. A když nebudu mít to štěstí, vám ho přeju. Jeden člověk mi kdysi řekl: A pamatuj, nejhorší smrt je z vyděšení. Tak se toho držím. Hezký den.

Milan Jedlička: Tvrdý lockdown pouze nákazu zpomalí, možná uvolní zátěž zdravotnictví. Lockdown kvůli ekonomice ale nemůže platit dlouho a stejně musí přijít rozvolnění. Takže zase počet nakažených stoupne - a tak to může chodit pořád dokola. Východiskem je očkování, ať se nám to líbí, nebo ne.

Viktor Náprstek: Státy jižní Asie i západní Evropy, kde lidé na veřejnosti nosí roušky a dodržují základní hygienická pravidla, jsou na tom mnohem lépe než my. Švédsko nezavřelo skoro nic a nakažených i zemřelých má méně než ČR. Pokud to vláda nezvládá, má to přenechat někomu povolanějšímu. Na jaře jsem viděl maminky malých dětí zkoušet a kupovat boty u pečiva v přeplněném Lidlu, protože naše vláda nevěděla, že dětem rostou nožičky a obchody s obuví zavřela. Doufal jsem, že se vláda poučí, ale zavřením malých tržnic a nahnáním lidí do plných supermarketů dokázala, že se poučit nedokáže…

Fórum čtenářů

Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů. Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.

Jaru Švec: Je pravda, že vláda se chová trochu bezradně, chovala by se tak zřejmě ale každá vláda, je to naprosto nebývalá unikátní situace. Lidé by se k této situaci měli postavit aktivně se zodpovědností každý sám za sebe. A dá se v tomto směru udělat mnoho! Vidím dnes a denně, před oknem mám zastávku na bus, lidé tam stojí bez roušek, mluví mezi sebou, kouří, a když se blíží bus, rychle nasadí roušku a nastupují. Jestli je to podobné na více místech, nemůžeme se divit, jak to vypadá v celé republice. Teď platí více než jindy: Neptej se, co může udělat vláda pro tebe, ale co ty můžeš udělat pro ni.

Erik Hurtuk: Pokud mi nařídí sedět doma, tak ok, budu to respektovat, ale na druhou stranu, zkusil to Izrael, ale když to otevřeli, čísla zase vzrostla. A jedou zase dál jako před uzavřením. Takže nevím, měli bychom se inspirovat i krajinami, které to už zkusily a nepomohlo to - určitě ne z dlouhodobého hlediska. Možná po dobu lockdownu, pak už ne. Berme si raději vzor z Portugalska, kde nosí roušky všude a všichni, ale na to zase musí slyšet obyčejní lidé. Je to o nás, opravdu. Virus tady je, nepodcenit, ale na druhou stránku ani nepřecenit. Začněme každý u sebe a pak se budeme mít dobře. Tvrdý lockdown není ale řešení, a pokud nejsme slepí, tak to naši politici musí vidět. Čísla klesnou, ale potom opět vzrostou.

Reklama

Doporučované