Český fotbal zaznamenal stamilionové ztráty. Dost možná i kvůli vynucenému zkrácení letní pauzy

Mistrovská Slavia zatím ještě v evropské pohárové sezoně 2019/20 nekopla do míče. Ale ví, že ji teď v závěru srpna čekají zápasy s rumunskou Kluží. Pokud v nich uspěje, zahraje si slovutnou Ligu mistrů. V ní se dá vydělat přes 400 milionů korun. Když Slavia padne, má jistotu startu alespoň v Evropské lize.

Ostatní čeští pohároví zástupci už mají naopak jistotu, že se na pohárové boje budou tentokrát dívat jen v televizi. Účastí v Evropské lize si každý z nich mohl vydělat přinejmenším po 100 milionech korun.

Připomeňme, že Plzeň v Lize mistrů vydělala přes 770 milionů, Slavia jarním tažením až do čtvrtfinále Evropské ligy dosáhla na čtvrt miliardy a Jablonec zhruba na 100 milionů korun.

Tentokrát však miliony z UEFA nepotečou do Česka několika potrubími najednou. Pořádný finanční přítok zbude jediný a povede směrem do Edenu. Na bonusech za odehraná předkola totiž opravdu nikdo nezbohatne.

Uvidíme, do jaké míry si teď kluby budou ztrátu kompenzovat prodeji hráčů. Trenér Pavel Vrba už připustil, že Plzeň bude kádr zužovat, něco podobného lze očekávat i ve Spartě. Pokud chce například Benjamin Tetteh odejít do Remeše, nejspíš se mu teď odchozí brána směr Francie pootevře víc než dosud.

Zpět k pohárovému neúspěchu: Jde o velký ústup ze slávy, jediného zástupce ve skupinách měli Češi naposledy před pěti lety. Od té doby se do skupinové fáze dostaly vždy nejméně tři české kluby.

Proč najednou ta změna? Ano, u každého z neúspěšných lze dohledat jeho vlastní, osobité prvky, jež přinesly zklamání:

Tým Jablonce v létě rozprodal kádr. Navíc putování do Arménie bylo po problémech s letadlem a dalšími vnitřními transfery ještě mnohem strastiplnější, než by se dalo normálně očekávat. Přesto bylo vypadnutí s Pjunikem Jerevan ztrátou mrzutou a nepříjemnou.

Mladá Boleslav měla navzdory těžkému losu, který jí přihrál rumunský celek FCSB, bývalou Steauu, až nečekaně velké šance postoupit, stačilo proměnit brankové příležitosti ze začátku domácího utkání. Nebo se měli Boleslavští rozhodnout, jestli chtějí uspět v Evropě, nebo spíš obchodovat s kanonýrem Komličenkem, kterého do odvety nenasadili. Tahle polovičatost a nerozhodnost také sehrála svoji roli.

Sparta v domácím utkání celek Trabzonsporu jasně přehrála, ale ztráta sil a koncentrace v poslední desetiminutovce ji stála ztrátu náskoku. A po domácí remíze 2:2 už se v Turecku zázrak navzdory životnímu výkonu brankáře Nity vydobýt nepodařilo.

A Plzeň? Ta po obrovské převaze v domácím utkání s Antverpami dosáhla v prodloužení na postupový výsledek 2:0, jenže soupeř ještě stačil snížit a postup jí ukrást.

Každý ten příběh je jiný. Ale v zákulisí se přesto hodně začal skloňovat jeden prvek společný všem: příliš krátké léto.

Kvůli zařazení nadstavby teď ligová soutěž začíná v půlce července. Po desetiletí přitom startovala na přelomu července a srpna. Všem tak oproti tradičním zvyklostem ubyly zhruba dva týdny času na dovolenou a hlavně na přípravu. Nejen ligistům končícím soutěž v závěru května, ale zejména reprezentantům, kteří ještě 10. června bojovali v kvalifikaci o Euro s Černou Horou. A měsíc nato už zase měli hrát ligu.

Nezvyklé zkrácení přípravného cyklu se každopádně dotklo všech.

Možná jde jen o úpravu zvyku a zaběhnutých biorytmů. Ale zejména na výkonech Mladé Boleslavi proti Ordabasy a Jablonce proti Pjuniku ve druhém předkole pohárů se zmíněné novum nejspíš negativně projevilo.

Plzeň byla sice proti Olympiakosu Pireus v kvalifikaci Ligy mistrů rozehranější, ale špičkové výkony proti řeckému soupeři rozhodně nepodala, stejně jako později v předkole Evropské ligy v utkání na půdě belgického soupeře.

Téma délky letní dovolené a především letní přípravné fáze si určitě zaslouží hlubší odbornou diskusi. A případnou úpravu termínové listiny. Protože úspěch v předkolech evropských pohárů je pro český fotbal skutečnou alfou a omegou, což jistě pochopí i Dušan Svoboda, guru ligové nadstavby, kvůli níž se po léta zavedená termínovka měnila.

Když se vrátíme k aktuálnímu pohárovému Armageddonu, nutno zdůraznit, že bude mít samozřejmě negativní vliv na český pohárový koeficient. Z výsledků pohárových zástupců jednotlivých zemí sestavuje UEFA ranking zohledňující vždy posledních pět sezon. A právě z něj se vychází při nasazování týmů jednotlivých zemí do soutěží UEFA.

V sezoně 2019/20 zatím české kluby „vydobyly“ do koeficientu trapných 0,9 bodu, což ČR řadí na 47. příčku probíhajícího ročníku. Bodíky už může připisovat pouze Slavia. Špatné na tom je, že se všechny budou dělit pěti, protože právě pět účastníků mělo Česko na začátku ročníku. Co může hodně pomoci, by byly čtyři bonusové body za případný postup do Ligy mistrů.

V aktuálním žebříčku se Česko drží na 13. příčce. Jisté je, že na sny o přímém startu českého mistra v Lize mistrů, který zajišťuje 11. příčka, nelze na nejbližší období ani snít. Starat (a strachovat) bychom se měli o udržení 15. pozice, která zabezpečuje, že o Champions League může usilovat i český vicemistr – více zde.

Pro ročník 2020/21 se ještě nic nemění, tam má Česko zajištěnou pro své týmy stejnou kvótu jako letos. Další budoucnost už je ovšem rozmlžena… A ohrožena.

Odpovědi na to, do jaké míry se našlehání rozpočtu až někam k úrovni 1,2 miliardy korun na sezonu vyplatí pražské Slavii, se dočkáme zejména v příštích dvou týdnech, kdy červenobílé čekají duely s Kluží, následně pak i v průběhu podzimu, ať už ve zlaté, či stříbrné evropské soutěži.

Sparta z evropských předkol nepostoupila potřetí v řadě. Po superostudách s CZ Bělehrad a se Suboticí, pod něž se podepsali trenéři Andrea Stramaccioni, respektive Pavel Hapal, teď s Trabzonsporem vypadalo zejména v domácím utkání pod trenérem Václavem jílkem všechno růžověji, ale zmíněná závěrečná desetiminutovka zmaru v domácím duelu vše zhatila. I v ligové soutěži sice tým stále srážejí šílené chyby v defenzivě, jinak to vypadá, že by se tým po stránce herní organizace a soudržnosti mohl zdvihat. Jílek by to však potřeboval podepřít i výsledky. A už nedělní soupeř jménem Baník mu určitě nedá nic zadarmo.

Obrovské rozčarování dozajista prožívají v Plzni. Ano, museli tak trochu počítat s tím, že z těžké nemistrovské větve kvalifikace Ligy mistrů nepostoupí, Olympiakos byl těžký los, navíc se Viktoria pustila do potřebné vývojové etapy omlazování kádru. Ale Royal Antverpy určitě neměl být kamenem, který by jí měl zatarasit cestu alespoň do Evropské ligy.

Dlužno dodat, že v odvetě mohla Viktoria při lepším zužitkování svých šancí vyhrát klidně 5:0. Ale nedokázala to. I proto, že jí sudí možná upřel penaltu, i proto, že úplně zpackala nájezd čtyř proti dvěma, i proto, že opět neubránila klíčovou standardní situaci.

Pavel Vrba si tak s Viktorií Plzeň poprvé od sezony 2010/11 nezahraje skupinovou fázi evropských pohárů. Viktorii tak může těšit, že loni vydělala startem v Lize mistrů přes 700 milionů korun. A snad si něco našetřila, aby letos měla na provoz. Lze očekávat, že s o to větším úsilím teď zkusí udělat z nevýhody výhodu. A zužitkovat skutečnost, že si v týdnech mezi ligovými koly na rozdíl od Slavie odpočine.

Na ligový titul, který logicky skýtá nejlepší pozici pro výdělek v příštím ročníku evropských pohárů, teď totiž v Plzni bezpochyby zacílí s plnou vehemencí.