Hlavní obsah

Čeští nobelisté druhé kategorie. Proč známe jen Seiferta a Heyrovského?

Foto: Wikipedie

Seifert, Heyrovský. Ale kdo další je z Čechů světově známý?

Reklama

Nejen četnost, ale i čtenost článků na Wikipedii může podle sociologa a wikipedisty Jana Spousty hodně napovědět, nakolik rozdílně jsou jednotlivé osobnosti naší historie vnímány Čechy a cizinci.

Článek

Pohledy na domácí velikány se po desítky let nemění. Když se kupříkladu mluví o držitelích Nobelovy ceny, většina Čechů si od školních lavic vybavuje jen fyzikálního chemika Jaroslava Heyrovského a básníka Jaroslava Seiferta. První dostal nejslavnější světové ocenění v roce 1959 za objev polarografie, druhý získal „nobelovku” za literaturu v roce 1984.

Oba dva se také bez větších potíží „propracovali“ do žebříčku 100 nejznámějších rodáků z Česka, který sestavila redakce Seznamu podle toho, v kolika verzích celosvětové online encyklopedie Wikipedie se o nich píše článek. Profil Heyrovského má dnes 47 jazykových podob, Seiferta dokonce 73.

Freud v čele žebříčku

Avšak v tomto žebříčku, jemuž dominuje zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud, jsou vedle zmíněné dvojice ještě další čtyři nobelisté narození na území Čech, Moravy a Slezska.

Jde o manžele Carla Ferdinanda a Gertu Coriovy, rodáky z Prahy, působící na poli lékařství a biochemie. Dále v Plzni narozeného fyzika Petera Grünberga a také z Prahy pocházející Berthu von Suttnerovou, která na začátku dvacátého století získala jako první žena v historii Nobelovu cenu za mír. Hojný počet článků o všech těchto lidech dosvědčuje, že ve světě jejich jména rezonují minimálně stejně jako Heyrovského a Seiferta.

Mimochodem na Nobelovu cenu za literaturu byla opakovaně nominována i spisovatelka původem ze Zdislavic u Kroměříže Marie von Ebner-Eschenbachová, která je v závěru tabulky s 35 odkazy.

Patrně proto, že mateřským jazykem zmíněných osobností nebyla čeština, nýbrž němčina, a větší část života všichni jmenovaní strávili za hranicemi (Grünberg coby sudetský Němec byl v roce 1946 odsunut), v rodné vlasti se na ně ve výčtech úspěšných osobností zapomíná.

Bývalého českého premiéra a šéfa Senátu Petra Pitharta jistá neochota přijmout za své i tyto krajany moc nepřekvapuje. Vidí v tom přetrvávající důsledky „jungmannovské strategie“ z 19. století, kdy začala převládat myšlenka, že Čech není každý obyvatel této země, nýbrž pouze ten, který mluví česky. „Zvítězil názor, že jazyk je rozhodující, tedy vlastně příbuznost, pokrevnost, krev,“ uvedl v rozhovoru pro Seznam Petr Pithart.

Zmíněná čtyřka nobelistů v tom není sama. Podobně opomíjeni či upozaděni bývají i jiní čeští rodáci světového významu, kteří se umístili na předních pozicích zmíněného žebříčku.

Ať už jde o v Praze narozeného a německy píšícího lyrika Rainera Maria Rilkeho, z Prostějova pocházejícího filozofa židovského původu Edmunda Husserla nebo také například uznávaného teoretického fyzika a filozofa Ernsta Macha, narozeného do německy mluvící rodiny v Chrlicích u Brna. Rovněž třeba hudebního skladatele Gustava Mahlera, z židovské rodiny v Kališti na Vysočině, který Čechům určitě není neznámý, ale na domácí scéně zůstává ve stínu Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany. V žebříčku Seznamu je na čtvrtém místě, mezi stovku českých velikánů, jak je vybírala v roce 2005 celonárodní anketa České televize Největší Čech, se ale Mahler vůbec nedostal.

Umělé hvězdy Wikipedie?

Podle sociologa Jana Spousty mohou některé osobnosti skutečně doplácet i na jistý český nacionalismus a ryze etnické pojetí národa. Jakotžto zkušený wikipedista (člen spolku Wikimedia ČR, několik let i člen jeho vedení) ale Spousta zároveň podotýká, že ne každý člověk, jehož jméno je ve vícero světových verzí Wikipedie, musí zákonitě být považován za výraznou osobnost, která si zaslouží respekt. Uvádí, že v prostředí, kde nefunguje standardní redakční práce, lze význam lidí i uměle navyšovat.

„Ono to bohužel probíhá někdy i tak, že někdo o někom napíše článek na Wikipedii a potom jej s pomocí překladače převede do dalších jazyků,“ uvádí Spousta. Přitom ale zdůrazňuje, že to není u nás obvyklá praxe a není to ani případ těch skutečných velikánů. Žebříček Seznamu jako celek ale hodnotí jako velmi dobrý nápad, protože podle něj daleko více než domácí pohled odráží vnímání rodáků z Česka v zahraničí.

„V prostředí Wikipedie například platí, že když někdo píše články o nobelistech nebo držitelích amerických filmových Oscarů, chce zkompletovat nějaký ucelený soubor, chce je tam mít všechny, kteří tu cenu v historii získali“ – je tak podle Spousty přirozené, že držitelé význačných cen mají o sobě okamžitě mnoho článků v mnoha světových jazycích a v žebříčku se tak dostávají velmi vysoko.

Podobné důvody vidí třeba i za úspěchem Wilhelma Steinitze, prvního mistra světa v šachu, který se narodil v Praze v rodině židovského obchodníka. Tím ale nechce snižovat význam tohoto dalšího málo známého velikána, který je v žebříčku Seznamu na 30. místě.

Mnoho českých fotbalistů se ale podle Spousty na žebříček dostalo jenom proto, že si zahrálo na celosvětově sledovaném mistrovství Evropy. Dnes přitom často už žádnými hvězdami nejsou, hrají jen domácí ligu.

Tato relativizace se ale netýká největších sportovních hvězd z první poloviny tabulky – od tenistky Martiny Navrátilové přes brankáře Petra Čecha po atleta Emila Zátopka – které jsou bezpochyby legendami celosvětového zájmu.

Anglická verze jako vzor

Známý český filozof a další zkušený wikipedista Jan Sokol připomíná, že mnoho článků o osobnostech v nejrůznějších světových jazycích a nářečích vzniká pouhým překladem z anglické verze Wikipedie, která je považována za nejkvalitnější. „Jakmile někdo napíše článek na anglickou, dost často je to tak, že po celém světě začnou okamžitě desítky editorů texty přepisovat do svých jazyků,“ podotýká Sokol. A může to být třeba i druhořadý politik.

Anketa

Komu byste dali hlas v anketě o nejznámějšího Čecha, pokud byste museli vybrat z následující desítky?
Sigmund Freud
8,5 %
Franz Kafka
2,4 %
Antonín Dvořák
31,8 %
Gustav Mahler
1,7 %
Gregor Mendel
5,3 %
Václav Havel
26,2 %
Rainer Maria Rilke
1,9 %
Bedřich Smetana
6,2 %
Milan Kundera
2,1 %
Jaroslav Seifert
2,4 %
Miloš Zeman
11,5 %
Celkem hlasovalo 6812 čtenářů.

Také prý fungují určité módní vlny. „Třeba jeden čas se začalo objevovat mnoho článků o esperantistech a fotografech. V tomto prostředí panuje velká proměnlivost, nahodilost a také jistá kampaňovitost,“ připomíná Jan Sokol fungování nikým neřízené celosvětové online encyklopedie, která se stala klíčovým zdrojem informací pro současnou generaci srostlou s internetem.

Prvenství Sigmunda Freuda v počtu jazykových mutací Jan Sokol nezpochybňuje, ale důvod vidí i v tom, že se o přitažlivou Freudovu osobnost zajímá souběžně vícero okruhů lidí. Vedle zájemců o psychologii a psychoanalýzu také třeba široký okruh badatelů pátrajících po osudech často pronásledovaného židovského etnika. Ten samý zájem se může vedle Freuda týkat i německy píšících pražských židovských spisovatelů Franze Kafky, Maxe Broda a Franze Werfela. I ti všichni do žebříčku pronikli, Kafka na druhou příčku za Freuda.

I čtenost ukazuje rozdíly

Při poměřování významu našich rodáků není podle názoru sociologa a wikipedisty Jana Spousty důležitá pouze četnost odkazů na Wikipedii, ale i to, jak intenzivně jsou lidmi texty skutečně čteny. Do výsledných statistik mohou přitom promlouvat i některé aktuální události, třeba výročí, také například skon dané osobnosti.

I z hlediska čtenosti je zájem Čechů a cizinců o naše rodáky opět výrazně rozdílný. Jak si Jan Spousta všímá, Češi si v posledním roce na Wikipedii nečastěji četli profilový text o nedávno zemřelém zpěvákovi Karlu Gottovi, také o Karlu IV., Janu Palachovi, Václavu Havlovi a T. G. Masarykovi.

Naproti tomu cizinci si ve svých verzích Wikipedie pročítali nejvíce texty právě o Sigmundu Freudovi, spisovateli Franzi Kafkovi, dále také o německém obchodníkovi Oskaru Schindlerovi (hrdinovi oscarového filmu Schindlerův seznam), brankáři Petru Čechovi a podobně jako Češi o Karlu Gottovi.

Obecně lze říci, že se mezi zahraničními čtenáři do popředí zájmu stále dostávají i ti rodáci z Česka, kteří ve své vlasti zůstávají na okraji.

Reklama

Doporučované