Článek
Čtenářská gramotnost, znalosti z oblasti matematiky a přírodních věd - takový je obsah mezinárodních testů PISA, kterými organizace OECD srovnává patnáctileté studenty.
Ti čeští si příliš dobře nevedou. V čtenářské gramotnosti jsou dokonce žáci z Česka podprůměrní. Lépe jsou na tom i studenti z Polska i Ruska, vynikají pak Japonci, žáci ze Singapuru nebo Estonska.
Podle Miroslavy Vlčkové, ředitelky Montessori institutu, nejde o tak velké překvapení. Čeští studenti se podle ní zhoršují soustavně - už od roku 2000, kdy se Česká republika tohoto testování účastní. Může za to vzdělávací systém, je přesvědčená Vlčková.
„Když se podíváte do státních běžných škol, tak tam vlastně pořád ještě vidíte frontální výuku. Učitele, kteří stojí před skupinou třiceti stejně starých dětí. On tu výuku řídí, on předává ten obsah, on rozhoduje o tom, co se bude dělat, kdy se to bude dělat a jak se to bude dělat. Děti tam sedí a pasivně to přijímají. A pak teda ten výsledek vidíme v testech PISA," uvedla.
Zatímco výsledky testování znalostí z matematiky a přírodních věd jsou u českých studentů průměrné, v oblasti čtenářské gramotnosti spadly ještě níže. Testování navíc ukazuje na velké rozdíly mezi jednotlivými školami a jednotlivými kraji. Jasně vede Praha, naopak nejhorších výsledků dosahují žáci z Karlovarského kraje. Jen o trochu lépe dopadli v Ústeckém kraji.
„V tuhle chvíli jsou měřítkem úspěšnosti vzdělávání standardizované testy a to, jakým způsobem děti umějí odříkat nějaké penzum informací, které v té škole získaly," říká Vlčková s tím, že v době, kdy jsou takové informace k dispozici díky několika klikům na počítači, je to špatně. Třeba Montessori školy, které zastupuje, mají vzdělávání založené na potřebách dítěte. Přizpůsobené tomu, co v danou chvíli potřebují, na co jsou citlivé a co je zajímá. Jiné systémy vzdělávání zase kladou důraz na prožitek. A z klasického učitele se v takových školách stává spíš průvodce.
Potřebu změny si uvědomuje i stále více rodičů. Letos v září bylo otevřeno hned 41 soukromých základních škol - dvakrát tolik, co v předchozím roce. Ve většině případů nabízejí tyto školy alternativní způsoby vzdělávání a ve většině případů jejich vznik iniciovali sami rodiče. Podle ministryně školství Kateřiny Valachové je poptávka rodičů po soukromých školách výsledkem právě dlouhodobého přehlížení problémů škol a jejich nedostatečné podpory.
Soukromé školy však nejsou levnou záležitostí, školné obvykle dosahuje čtyř až osmi tisíc měsíčně. Podle Vlčkové se tudíž dá očekávat, že se rozdíl mezi skupinami bude stále zvětšovat - děti, které maji motivované rodiče, případně pocházejí z movitějšího prostředí, budou mít ve škole lepší šance.
