Hlavní obsah

„Chceme se učit pravdu!” Malá školačka během sametové revoluce zastínila i Baťu

Socha sv. Václava jako místo, kde si lidé vyměňovali informace a přebírali nejnovější letáky. Unikátní videovzpomínka na rok 1989.Video: Petr Švihel, Seznam Zprávy

 

Reklama

Další dobové záběry z revoluce ukazují, jak se lidé v horní části Václavského náměstí scházeli dlouhé týdny den co den.

Článek

Koncem roku 1989 bylo v srdci Prahy možno den co den vídat skupinku lidí, která i po pádu totalitního režimu dál zůstávala v ulicích.

Byl mezi nimi i Jiří Kuna. Ten nyní redakci Seznam Zpráv dal k dispozici unikátní záběry z té doby. Lidé se v centru Prahy pod pomníkem sv. Václava nepřestali scházet ani v prosinci, řada z nich tady strávila i silvestrovskou noc.

Členové „stávkového výboru svatého Václava“, jak si říkali, v zimě před 29 lety v horní části Václavského náměstí prakticky žili, doma ani nespali. A zažili řadu neopakovatelných příběhů.

Například 14. prosince 1989, kdy se do Československa po 50 letech vrátil Tomáš Baťa mladší, dědic obuvnického impéria. Ještě ten den k večeru zavítal na Václavské náměstí. „Toto shromáždění má nečekaný přídavek,“ ozve se najednou na starém záznamu od sochy svatého Václava. A po chvilce začne dav skandovat: „Ať žije Baťa!“

„Jsem nesmírně hrdý, že na tomto místě, na které jsme se dívali poslední týdny v televizi jako na kolébku obnovy československé demokracie, mám nyní tu čest stát,” pronesl tehdy Baťa.

Velikána nicméně zastínila ve stejný den školačka, která davu vyprávěla, jak stávkují na základní škole.

„Děti z naší školy, i ty z páté třídy, neví bohužel, kdo to byl Masaryk. Protože, my jsme se, prosím učili, akorát o Gottwaldovi,” pronesla dívka.

Davu lidí se svěřila i s tím, že 70 procent jejích spolužáků prý neumí hymnu. Protože rodiče si mysleli, že to děti naučí ve škole, a ve škole zase, že je to naučí doma. Proto jsme se ve škole usnesli, že se chceme učit pravdu a podstatné věci, prohlásila dívenka. Na Václavském náměstí měla promlouvat během prosince 1989 vícekrát. Redakci se ale zatím nepodařilo vypátrat další podrobnosti, ani informace o jejím dalším osudu.

Podle Jiřího Kuny zůstávala jeho skupina na Václavském náměstí i v prosinci, aby předávala lidem nové zprávy. „Hlavně se tiskly letáky, protože tehdejší – ještě Československá – televize dlouho nevysílala aktuální dění. Spousta mimopražských lidí neměla žádné informace. A naším ukolem bylo rozvážet letáky po celé republice,“ vysvětluje Kuna, proč se lidé scházeli pod sochou i poté, co se stal Václav Havel prezidentem.

Reklama

Doporučované