Hlavní obsah

„Chtějí vymýtit náš jazyk.“ Etničtí Mongolové se bouří proti Číně

Podívejte se na záběry z několikadenních protestů v autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko.Video: @Southern Mongolia, @HarryChenPhD1, AP, Youtube.com

 

Reklama

Etnickým Mongolům došla trpělivost. Ve školách má v rámci vzdělávací politiky Číny mongolštinu nahradit čínština. Do ulic proto vyšli nejen studenti, ale také rodiče dětí, které svou mateřštinu neslyší už ani v pohádkách.

Článek

Davové protesty v Číně našly nové místo. Tentokrát jde o Vnitřní Mongolsko, autonomní oblast na severu země. Místní studenti mongolského původu, ale také jejich rodiče, se bouří proti nové dvojjazyčné vzdělávací politice, kterou Peking zavádí v celém regionu. Obyvatelstvo této oblasti, která je stejně jako například Sin-ťiang označováno statusem autonomního regionu, se bojí, že povinná čínština ve školách ohrozí existenci jejich mateřského jazyka. A tím pádem otřese celou jejich kulturní identitou.

Několikadenní protesty, které doprovází hesla jako „Náš mateřský jazyk je mongolština“, jsou na severu považovány za vzácné, leč nejvýraznější projevy odporu od roku 2011. Čína letos v létě oznámila změnu ve vzdělávacím systému, podle které má docházet k postupnému nahrazování mongolštiny ve prospěch čínštiny jako vyučovacího jazyka ve třech základních předmětech základních a středních škol. Pro mnoho etnických Mongolů, kteří svůj mateřský jazyk vnímají jako jeden z posledních symbolů své odlišné kulturní identity, byl tento krok ze strany Číny už příliš. A rozhodli se nemlčet.

Začalo to klidnými davy studentů, mnohdy oblečených do školních uniforem, a jejich rodičů pokojně se shromažďujících mimo školu, zpívajících a křičících slogany. Petice proti povinné čínštině podepsali nejen mladší generace, ale i ty nejstarší, za pomocí červeného otisku prstu.

Během pondělí ale mnohé příspěvky s obsahem pokořujícím snahy o sinizaci Vnitřního Mongolska zmizely pravděpodobně zásahem internetových cenzorů. O den později už studenti vyvraceli ploty a ze škol utíkali, zasahovala i policie, dle svědků několik demonstrantů zmlátila a odvezla pryč.

Obdobnou akci, při které utekli ze školy, podnikli i studenti střední školy ve městě Hulunbuir, načež mezi ně vtrhla polovojenská policie a pokusila se je do třídy vrátit. „My, starší studenti, jsme promluvili, myslíme, že bychom měli něco udělat,“ řekl pro New York Times student jménem Narsu. „Ačkoli se nás to nyní přímo netýká, v budoucnu to bude mít na nás obrovský dopad.“

A zřejmě není daleko od pravdy, vzdělávací politika se netýká totiž jen role mongolštiny jako výukového jazyka. Studenti v regionu začnou studovat z čínských učebnic sestavených a schválených vládou, což jde ruku v ruce s několikaletými snahami Pekingu o standardizaci učebních osnov na školách.

Nuomin, matka dítěte v předškolním věku z Hulunbuiru, uvedla, že hlídku před některými školami neobvykle drží i bariéry. I ona se rozhodla nechat své dítě doma. „Mnoho z nás rodičů nebude i nadále posílat děti do školy. Dokud se do jejich tříd mongolština nevrátí,“ řekla.

Úřad pro regionální vzdělávání ve Vnitřním Mongolsku se v pondělí ráno snažil uklidnit rodiče prohlášením, v němž se zavazuje omezit změny pouze na tři předměty: jazyk a literaturu, politiku a historii. U všech ostatních předmětů by zůstaly učebnice i výuka v mongolštině, korejštině, i dalších menšinových jazycích. „Stávající systém bilingvního vzdělávání se nezměnil,“ uvedlo předsednictvo. Etnické Mongoly ale nepřesvědčilo.

„My, Mongolové, jsme skvělé etnikum,“ říká v telefonickém rozhovoru s NYT 39letá Dagula, matka dvou dětí. „Pokud výuku v čínštině přijmeme, náš mongolský jazyk skutečně vymře.“ I ona se rozhodla zapojit se do rodičovské stávky a své děti do školy neposlat. A to i navzdory úředníkům, kteří přišli orodovat za posílání dětí do výuky na práh jejího domu. Podle Daguly, která má stejně jako spousta Mongolů pouze jedno jméno, slýchají malé děti mongolštinu už jen v rodinných kruzích. „Když zapnete televizi, vše je v čínštině, dokonce i pohádky pro děti. Opravdu není důvod se bát, že by se naše děti čínsky nenaučily,“ řekla.

Vládnoucí čínská komunistická strana po celá desetiletí prosazuje politiku na udržení etnických menšin, zejména Tibeťanů a Ujgurů, pod politickou kontrolou. Zároveň se jim snaží zanechat určitý stupeň autonomie, jako je vlastní jazyk a kultura. S příchodem Si Ťin-pchinga do prezidentského křesla se snahy o hanizaci a sinizaci obyvatelstva ještě zvýšily.

Hanizace

Hanizace je proces osídlování původně nehanských oblastí Hany. V důsledku populační politiky dochází k „dobrovolné“ migraci obyvatel, kteří by nemohli v dosavadním bydlišti mít možnost pořídit si více dětí. Taktéž lidé, kteří již zákon povolující jedno dítě porušili a chtějí se vyhnout přísným postihům (finančním), často volí jako jeden ze způsobu řešení takové situace odchod do autonomních prefektur či okresů. Jiným typem je ekonomicky motivovaná a centrální vládou podporovaná záměrná hanizace. Jedině Tibet stále zůstává nehanizován, Hanové tvoří pouze 6 procent obyvatelstva.

Etničtí Hanové tvoří okolo 91 procent čínské populace. Úřady tvrdí, že tento způsob politiky pomáhá etnickým menšinám a usnadňuje jejich integraci mezi Hany. Původně rodiče jiných etnických menšin výuku čínštiny vítali v domnění lepší budoucnosti pro jejich děti, možnosti studovat na vysokých školách nebo uchytit se v lukrativnějších pracovních oborech. Na druhou stranu ale nová vzdělávací politika vyvolává obavy ze ztráty vlastní kulturní identity.

Sinizace

Sinizace představuje proces počínštění převážně ve smyslu jazykovém a kulturním. Jedná se o „protlačování“ čínštiny do každodenní komunikace, homogenizaci životního stylu v nejširším smyslu do (hanské) moderní podoby bez výraznějších lokálních specifik. Díky televizi, která se stává novodobým problémem mladé čínské generace společně s gamblerstvím a počítačovými hrami, se čínština objevuje i v rodinné komunikaci v oblastech, které jinak do styku s čínsky mluvícím úřednictvem či obyvatelstvem přicházejí jen výjimečně.

Aktivisté tvrdí, že letošní demonstrace jsou největší ve Vnitřním Mongolsku od roku 2011, kdy se protestovalo kvůli zabití dvou etnických Mongolů etnickými Hany. „Náš původní způsob života už neexistuje,“ uvedl Enghebatu Togochog, ředitel Southern Mongolian Information Center for Human Rights Information Center, exilové skupiny se sídlem v New Yorku. „To, co zbude, je jen mongolština. Je to jediný symbol, který zbyl z mongolské identity. Proto Mongolové povstávají a protestují proti těmto politikám.“ Podle něj bylo spousta demonstrantů zmláceno a odvezeno úřady.

Odporovat vládním politikám v oblasti vzdělávání a jazyků je přitom riskantní. V roce 2018 byl Tashi Wangchuk, tibetský podnikatel, který se taktéž snažil o zachování svého rodného jazyka, odsouzen k pěti letům vězení po sporném stíhání na základě rozhovorů, které poskytl The New York Times.

Větší důraz na čínštinu úřady zavedly také v převážně muslimské oblasti Sin-ťiang. Vzdělání bylo jen jednou částí rozsáhlých represí v regionu v posledních letech, kdy byl v internačních táborech zadržen až milion etnických Ujgurů a příslušníků jiných muslimských menšin. Napříč školami v Sin-ťiangu nahrazuje čínština jako hlavní vyučovací jazyk ujgurštinu, turkický jazyk. Většina studentů základních a středních škol se nyní učí v čínštině.

Reklama

Doporučované