Chtěla budovat kariéru. V pětadvaceti ale skončila na vozíku a s následky bojuje dodnes

Zuzana svým příběhem ukazuje, že s mozkovým infarktem se dá poprat, i když zpočátku nemohla ani chodit. A její osud v sobotu 29. října, na kterou připadá Světový den mozkové mrtvice, připomíná, že tato cévní příhoda nemusí mít jen černý konec. Přestože vyhlídky neměla příliš příznivé.

„Z minuty na minutu jsem skončila na kolečkovém křesle, sdělili mi, že bych mohla tak za dva roky zase začít chodit. Pro mě to bylo v tu chvíli, jako když se probudíte z noční můry," svěřuje se dnes třicetiletá Zuzana.

Na invalidním vozíku zůstat nechtěla, a tak nastoupil tým fyzioterapeutů. Začala úspěšně rehabilitovat. Silou vůle a s pomocí lékařů zase začala chodit. Dodnes trochu kulhá.

Omezená hybnost ale není jediným Zuzaniným následkem. Poruchy zraku, které jí po mrtvici zůstaly, už nikdy nezmizí. (V úvodním videu se podívejte, jak Zuzana stav po mrtvici prožívala.)

Kvůli problémům se zrakem přišla o řidičský průkaz. Po mrtvici nevidí vlevo. Zpočátku pro ni byl problém dojít třeba nakoupit - narážela do regálů i lidí.

„Nedokážu psát na počítači jako dřív," říká. Kvůli zhoršené hybnosti ruky je pomalejší.

„Já jsem si chtěla budovat kariéru, byla jsem mladá holčina, která měla práci v bance, a říkala jsem si, že půjdu a budu postupovat dál třeba na vedoucí pozice nebo půjdu do Prahy na vyšší funkce. A najednou přišlo tohle," dodává.

Mrtvice jí změnila priority. Po mozkovém infarktu začala toužit po rodině. Její přání se nakonec vyplnilo a s manželem vychovávají dceru Aničku, jsou jí dva roky. Jako maminka má někdy pocit, že by mohla dělat víc. Pečovat o dceru vyžadovalo čas a trpělivost.

„Já jsem se to postupem času naučila, naučila jsem se přebalovat, i když někdy, když jsem s ní na hřišti, tak jak nevidím vlevo, tak se leknu, protože ji prostě nevidím," přiznává obavy mladá maminka.

Na centrální mozkovou příhodu (CMP) každý den zemře 28 lidí. Patří mezi nejčastější příčiny úmrtí a většinou postihuje ženy nad 80 let.

Jak ukazuje Zuzanin příběh, výjimkou nejsou ani mladí lidé. Ti v mnoha případech první příznaky bagatelizují a k lékaři se tak dostanou pozdě. U mrtvice ale čas hraje zásadní roli. Nejrizikovějšími faktory jsou stres, kouření a u žen i hormonální antikoncepce.

Aleš Tomek, primář neurologie pražské motolské nemocnice, ve druhém videu popisuje první příznaky mozkové příhody.

Reportérka Seznam Zprávy si v simulovaných podmínkách také vyzkoušela, jaké to je, když vám po mrtvici zůstanou trvalé následky.