Článek
„Jako malý jsem byl dobrý ve fotbale, i hokej jsem hrál. Ale třeba na lyžích jsem nikdy nestál. Teď si to rád zkusím, když už jsem s baletem skončil,“ plánuje Otto Bubeníček, který byl prvním sólistou hamburského baletu. Dnes studuje scénografii a spolupracuje s bratrem – dvojčetem Jiřím, renomovaným choreografem.
Slavná „baletní” dvojčata přiznávají, že nemají moc sebevědomí. „Má to tak spousta tanečníků. Zdá se, že jsme všichni nafoukaní, když chodíme na jeviště před tisíc lidí v publiku. Ale člověk musí být spíš praštěný než sebevědomý, aby dokázal před publikum vylézt. A když si konečně začnete věřit, skončíte,“ potvrzuje krutou pravdu Jiří Bubeníček.
Tančili na předních světových scénách, a když byli na vrcholu, skončili. „Nechtěli jsme být trapní. Balet je krásný a člověk ho musí mít rád, jinak ho nemá dělat, protože je to strašná dřina. A musíte počítat se zdravotními problémy. Pořád jsou nějaké záněty achillovky, měl jsem čtyři operace kolenou, stresovou frakturu holenní kosti. Léčíte to dlouho, pak tancujete rok a zase se něco přihodí,“ vysvětluje Jiří Bubeníček ve svém bytě v Dráždanech, kde byl prvním sólistou Semperopery pro změnu on. Svému synovi Honzíkovi by přál spíš kariéru zpěváka. „Měl by to jednodušší,” je přesvědčený.
