Hlavní obsah

Coming out hvězdy z Tokia vyvolal poprask. Na homofobii ale Turci neslyší

Foto: Profimedia.cz

Ebrar Karakurtová.

Reklama

25. 8. 2021 12:35

Turecká islamistická vláda neskrývá svůj odpor vůči LGBT komunitě. Útoky na volejbalistku kvůli její sexuální orientaci ale vyvolaly velkou vlnu solidarity. Vládním konzervativcům navzdory.

Článek

Daleko nejpopulárnějším sportem v Turecku je fotbal, tamní fanoušci ale v poslední době trpí. Na několika posledních turnajích tým naprosto vyhořel, pokud se na ně vůbec probojoval. Pozornost sportovní veřejnosti se proto během olympijského turnaje stočila k ženskému volejbalu, zvláště po senzačním vítězství nad Čínou.

Hlavní hvězdou tureckého týmu, přezdívaného „Sultánky sítě“, se stala teprve 21letá Ebrar Karakurtová. Kromě skvělých výkonů, které dovedly tým do čtvrtfinále olympijského turnaje, je mladá žena výrazná i svým zjevem – vlasy si barví narůžovo (tedy alespoň během turnaje, barvu i účesy často mění).

Když ale Karakurtová zveřejnila na Instagramu snímek, na němž se objímá se svojí přítelkyní, a přihlásila se tak ke své sexuální orientaci, začaly jí chodit nenávistné a homofobní komentáře. Kritika přišla i z konzervativního náboženského tisku a od některých kleriků, jako je Cübbeli Ahmet. Ten sportovkyni obvinil z nemorálního chování a z nabádání k homosexualitě. Volejbalistka kritiky nekomentovala a snímek raději smazala.

Za lesbickou spoluhráčku se ale postavily její kolegyně. Například Naz Aydemirová Akyolová napsala, že Karakurtová se soustředí na volejbal a její osobní život „není můj byznys ani váš byznys, ani nikoho jiného“. Její tweet nasbíral téměř 90 tisíc lajků. S obdobnou reakcí přišla i Turecká volejbalová federace: „Ebrar Karakurtová patří k nejdůležitějším a nejnadějnějším hráčkám tureckého volejbalu,“ citoval server Al-Monitor mluvčího Kurtarana Mumcua. Mluvčí dodal, že osobní život je každého soukromou záležitostí.

Neposlouchejte, co říkají lesby

Homosexualita sice není v Turecku trestným činem, ve společnosti ale stále není široce přijímána. Zvláště po dvou desetiletích vlády Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) Recepa Tayyipa Erdogana. Letos v únoru, kdy studenti i pedagogové protestovali proti Erdoganovu dosazení politicky vybraného rektora Bosporské univerzity Meliha Bulua, svou homofobii Erdogan nijak neskrýval: „Neposlouchejte, co říkají lesby. Poslouchejte naše matky. Rodina je pilíř státu,“ prohlásil. Reagoval tak na kritiku demonstrantů kvůli tomu, že nový rektor okamžitě po svém nástupu rozhodl o uzavření univerzitního LGBT klubu.

Turecký ministr vnitra Süleyman Soylu označil gaye za perverzní, LGBT pochody pak islamistická vláda zakázala už v roce 2016. Homosexualitou ostatně vláda argumentovala i při změně názoru na Istanbulskou konvenci o násilí proti ženám, od níž Erdoganův režim odstoupil. I tento dokument prý podněcuje homosexualitu, myslí si politici AKP. Šéf mocného Úřadu pro náboženské záležitosti Ali Erbas pak loni během bohoslužby řekl, že homosexualita „přináší nemoci a způsobuje generační rozklad“.

Homofobní útoky na Karakurtovou nebyly prvním projevem nevole, který u náboženských konzervativců volejbalový tým vyvolal. Známý klerik Ihsan Senocak byl pohoršen tím, že mladé ženy nastupovaly s odhalenýma nohama: „Dcery islámu! Jste sultáni víry, cudnosti, morálky a skromnosti, ne sportu. Jste dětmi matek, které se stydí za to, že odhalí nos,“ napsal na Twitteru, kde má téměř milion sledujících.

Vlna solidarity, jež nicméně útoky na volejbalistku vyvolaly, ukazuje, že turecká společnost je hluboce rozdělená. Ani po dlouhém období na postu premiéra a posléze prezidenta se Erdoganovi nedaří plně prosadit islamistickou vizi společnosti. Případ Ebrar Karakurtové ukázal, že sázka na homofobii se nemusí vyplatit, a to ani v muslimském státě, jako je Turecko.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované