Článek
Marek Dalík vyšel v pondělí z vězení po polovině pětiletého trestu. Měl podvádět při jednom z největších armádních nákupů. Po svém propuštění prohlásil, že se odstěhuje do zahraničí.
„Myslím, že se ke mně naše země nezachovala dobře, ani lidé v této zemi,“ řekl doslova. Má pravdu. Dobře se k němu nezachovali jeho nejbližší a ani justiční systém. Jsem přesvědčen, že Marek Dalík byl odsouzen nespravedlivě. Nemyslím tím, že by byl nevinen, jeho vina je ale jiná.
Podvod, za který byl odsouzen, nespáchal. Byl korupčník, a za to měl být odsouzen, ale nejen on sám. V jeho případě sehrála velmi podivnou roli policie, státní zastupitelství i dva jeho přátelé, expremiér Mirek Topolánek a bývalý ministr obrany Martin Barták.
Připomeňme si, o co v kauze šlo. V roce 2006 schválila vláda Jiřího Paroubka nákup 199 transportérů Pandur za téměř 21 miliard korun. Obchod podepsal ministr obrany Karel Kühnl ve chvíli, kdy kabinet byl po volbách (ČSSD v nich prohrála s ODS) v demisi.
V té chvíli v kontraktu hrál zásadní roli lobbista blízký sociální demokracii Pavel Musela. Na jedné straně spolupracoval s politiky, na straně druhé měl smlouvu s rakouskou zbrojovkou. Ve výsledku vyšel jeden transportér Česko na 134 milionů. Ve stejnou dobu Portugalci nakupovali stejné stroje za cenu 40 milionů za jeden. (To jsme s kolegy v tehdejší Mladé frontě Dnes dokázali, protože jsme v Portugalsku získali kupní smlouvy).
V roce 2007 potom vláda Mirka Topolánka kontrakt zrušila a o rok později obnovila, na 107 obrněných vozů za 14,4 miliardy.
Rok 2007 byl pro pozdější vývoj klíčový. V listopadu se totiž v pražské restauraci U malířů setkal Marek Dalík, náměstek ministryně obrany Martin Barták, který měl kontrakt na starosti, a významný slovenský lobbista blízký Robertu Ficovi, Miro Výboh, na jedné straně, s manažery rakouské zbrojovky Steyr na straně druhé. Právě na této schůzce Marek Dalík požádal o úplatek 18 milionů eur.
Schůzku později popsal jeden z účastníků, manažer Steyru Stephan Szücs: „Podílel se (Dalík) na první smlouvě, za to měl slíbeno od pana Musely 100 milionů. Nedostal ale nic. A jestli prý chceme ve smlouvě pokračovat, musíme zaplatit 18 milionů eur ve třech splátkách.“
Policie se nepřetrhla
Rakušané ale úplatky platit nechtěli. Najali si světově významného lobbistu a bývalého britského ministra obrany a generálního tajemníka NATO George Robertsona, ten zavolal českému ministru zahraničí Alexandru Vondrovi a pohrozil mezinárodním skandálem. Vláda nakonec kontrakt podepsala a příběh usnul.
A spal až do února roku 2010.
Tehdy jsem se v převleku za mezinárodního obchodníka s pohledávkami sešel s rakouskými manažery a ti mi přiznali, že pro české politiky měli připraveny provize až do výše 1,4 miliardy korun. Den po zveřejnění záznamů se redakci Mladé fronty Dnes ozvala rakouská policie, požádala o podklady a obratem provedla domovní prohlídky. Při nich našla zásadní dokument. Interní zprávu o schůzkách s Markem Dalíkem a náměstkem Martinem Bartákem.
Rakušané schůzky popisovali jako jednání s představiteli české vlády. Schůzek bylo několik, stejně jako domáhání se úplatku za znovuobnovení smlouvy mezi zbrojovkou a Českem. V té době sice na stránkách novin kauza běžela každý den a ukazovalo se, že jak sociální demokracie, tak ODS se v korupčním klubku zamotaly, česká policie ale nedělala nic. Nevyslýchala, dokonce ani takzvaně nezahájila úkony trestního řízení, které by jí umožnily něco zjišťovat.
Dobře si pamatuji, jak mi policejní ředitelé i mluvčí vyprávěli, že právě pečlivě analyzují materiály ve veřejném prostoru. Jinými slovy, četli noviny. To bylo vše.
Případem se začali zabývat až ve chvíli, kdy Rakušané požádali o mezinárodní spolupráci a nejvyšší státní zastupitelství české policii nařídilo něco dělat. Jen o několik měsíců později, v rámci společného týmu, čeští policisté, kteří si rádi nechají říkat elitní, vyslechli v Rakousku sérii svědectví v čele s výpovědí Stephana Szücse.
Dalíkova finta
Vraťme se ale k Marku Dalíkovi. Policie ho začala stíhat a on úplatek zapíral. Připomeňme si, že vše se dělo na schůzkách, na které Dalíka přivedl náměstek a pozdější ministr obrany Martin Barták. Ostatně právě díky němu se s Dalíkem bavili rakouští obchodníci, kteří věděli, že oba muži mluví jménem premiéra Topolánka. Dalíka i Bartáka premiér veřejně označoval za své přátele a spolupracovníky.
Před soudem Martin Barták i Mirek Topolánek prohlásili, že Dalík jednal na vlastní pěst. Ve druhé soudní instanci, když Dalíkovi došlo, že ho kamarádi zradili, chtěl vypovídat. Přiznal, že na schůzkách byl, že žádost o peníze zazněla a zároveň i to, že měl možnost kontraktu pomoci. Logicky, když jezdil na schůzky s náměstkem, který měl zakázku na starosti.
Ve zkratce lze říci, že se Dalík hájil tím, že skutečně šlo o korupci, nikoli podvod. Za korupci by mu hrozil menší trest, ale pro policii a státní zastupitelství by znamenala další vyšetřování: pro koho peníze Dalík ve skutečnosti chtěl, atd.
Státní zástupce Dalíkovi proto raději neuvěřil, soud jej odsoudil za podvod. Prý chtěl peníze vylákat, aniž by mohl kontrakt ovlivnit. Marek Dalík byl odsouzen na pět let. Martin Barták odešel z politiky a nastoupil do soukromé firmy, do stejné jako policista, který byl ředitelem útvaru, který Dalíka, Topolánka a Bartáka vyšetřoval.
Obecně nevěřím na teorie o spiknutí. V některých případech je to ale nejlogičtější vysvětlení. Jedinou otázkou tak je, zda jde o spiknutí lotrů, nebo hlupců. Odpovězte si sami.
